21 Cdo 3967/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. N., zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou
se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi č. 2, proti žalované České republice -
Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o 1.000.000.000,- Kč s
příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 21.5.2008 č.j. 13 Co 237/2008-147, vedené u
Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 109/2008, o dovolání žalobce proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2010 č.j. 11 Cmo 80/2010-85,
Usnesení vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 21.5.2008 č.j. 13 Co 237/2008-147 odmítl
odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007
č.j. 36 C 55/2007-58 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že odvolání je "neprojednatelné",
neboť žalobce v něm "neuvedl žádný odvolací důvod, vyplývající z ustanovení §
205 odst.2 o.s.ř., a odvolání nedoplnil ani poté, co k tomu byl soudem prvního
stupně vyzván za současného poučení o následcích, nebude-li odvolání doplněno".
Usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dne 30.6.2008.
Proti tomuto usnesení podal žalobce u Krajského soudu v Plzni dne 29.9.2008
žalobu pro zmatečnost. Namítal v ní, že nebyly splněny předpoklady pro vydání
napadeného usnesení, když jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň -
město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 bylo projednatelné; obsahovalo
totiž mimo jiné i vymezení odvolacího důvodu. Žalobce současně soudům vytknul,
že mu pravomocně zamítly žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů, který "by
případně i odvolací důvody dále vylíčil".
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.11.2009 č.j. 19 C 109/2008-60 žalobu
pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení a že "Stát - Česká republika nemá právo na náhradu nákladů
řízení". Dospěl k závěru, že žalobcovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu
Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 vskutku neobsahovalo
odvolací důvod (uvedení toho, v čem je spatřována nesprávnost napadeného
rozhodnutí nebo postupu soudu). Žalobce se totiž v odvolání omezil "jen na
zopakování rozhodujících skutečností", odůvodňujících dle jeho názoru jím
uplatněný nárok, "aniž by však konkrétně vytknul nesprávnost rozhodnutí soudu
prvého stupně nebo postupu, který jeho vydání předcházel". Z odvolání žalobce
se tedy nepodávaly konkrétní vady napadeného rozhodnutí, případně řízení, jež
mu předcházelo, které žalobce jako odvolatel spatřuje a které by mohly být
podřazeny pod některý z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř., a
nebylo tak patrno, proč žalobce odvolání proti jím napadenému rozsudku
uplatnil. Pouhý odkaz žalobce na předchozí jím v řízení učiněná podání
nepostačuje, když "není úkolem odvolacího soudu, aby z obsahu jiných
předchozích podání konkrétní důvody podaného odvolání domýšlel a doplňoval".
Protože šlo o odvolání proti rozsudku ve věci neuvedené v ustanovení § 120
odst. 2 o.s.ř., kdy neuvedení odvolacího důvodu podle ustanovení 212a odst. 2
o.s.ř. brání pokračování v řízení, protože žalobce byl řádně vyzván k
odstranění této vady odvolání a poučen o následku v podobě odmítnutí odvolání
při nevyhovění výzvě v přiměřené lhůtě 5 dnů od doručení výzvy a protože žádost
žalobce o ustanovení zástupce mu byla před odmítnutím jeho odvolání pravomocně
zamítnuta (z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva), není napadené
usnesení krajského soudu postiženo zmatečností ve smyslu ustanovení § 229 odst.
4 o.s.ř.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.5.2010 č.j. 11 Cmo
80/2010-85 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se
závěry soudu prvního stupně v tom, že odvolání žalobce proti rozsudku Okresního
soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j. 36 C 55/2007-58 neobsahovalo odvolací
důvod, tedy "konkrétní vylíčení toho, v čem je spatřována nesprávnost
napadeného rozsudku nebo postupu soudu tak, aby je bylo možné podřadit pod
některý z odvolacích důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř.".
Žalobce se totiž jen omezil na opakování rozhodujících skutečností, které již
dříve uváděl před soudem prvního stupně, aniž "jasně uvedl, v čem spatřuje
nesprávnost rozsudku nebo postupu soudu prvního stupně". Žalobce byl dostatečně
poučen o této vadě odvolání i o procesních následcích jejího neodstranění v
podobě odmítnutí odvolání a vyzván k jejímu odstranění ve lhůtě 5 dnů, která
sice byla "poměrně krátká", avšak k odmítnutí odvolání došlo ve skutečnosti až
po uplynutí sedmi měsíců od okamžiku výzvy žalobce; ten tak měl dostatečný
prostor k doplnění odvolání či si obstarání právní pomoci. Před odmítnutím
odvolání byla žádost žalobce o ustanovení mu zástupce podle ustanovení § 30
o.s.ř. pravomocně zamítnuta a "z pravomocného rozhodnutí je třeba vycházet".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že ve
svém odvolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007
č.j. 36 C 55/2007-58 podrobně uvedl "veškeré skutečnosti, které meritorně
podporovaly nárok na odškodnění za způsobení škody porušením základních práv a
svobod státem, tedy justicí". Odvoláním proti rozsudku okresního soudu "byl dán
závažný odvolací důvod" a mělo být projednáno. Dovoláním napadeným usnesením
odvolacího soudu bylo podle názoru žalobce porušeno jeho ústavní právo "dle čl.
36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož z pravomoci soudu
nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a
svobod podle Listiny". Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího
soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto. Domnívá
se, že předmětné rozhodnutí je po právní stránce správné a že řízení proto
netrpí žádnými vadami.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.
1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem [238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní
otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
V projednávané věci řešil odvolací soud právní otázku, zda žalobcovo odvolání
je podkladem způsobilým pro přezkoumání rozsudku okresního soudu vydaného ve
věci neuvedené v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř., jestliže odvolací důvody byly
vylíčeny zopakováním rozhodujících skutečností, jež podle názoru žalobce
odůvodňují jím uplatněný nárok. Vzhledem k tomu, že posouzení uvedené otázky
bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), a že tato právní
otázka dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena, představuje napadené usnesení
odvolacího soudu z tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stránce
zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti
usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a
odst.2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné.
V projednávané věci bylo soudy (z pohledu uplatněného dovolacího důvodu) mimo
jiné zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 15.8.2007 č.j.
36 C 55/2007-58 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal
zaplacení částky 1.000.000.000,- Kč, s odůvodněním, že žalobcem požadovaný
nárok na náhradu škody vůči státu, která mu měla vzniknout tím, že v trestním
řízení vedeném proti jeho osobě bylo neoprávněně nařízeno pozorování jeho
duševního stavu ve zdravotnickém zařízení a k zajištění realizace tohoto
opatření byl následně vzat do vazby, není dán, když se nejedná o nesprávný
úřední postup podle ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů) a když nejsou splněny předpoklady pro odpovědnost státu za nezákonné
rozhodnutí podle ustanovení § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění
pozdějších předpisů). Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, které
odůvodnil tím, že "opatření přibrání znalců z oboru psychiatrie k podání
znaleckého posudku po provedeném pozorování" bylo "represivní, ponižující,
podvodně zdůvodněné", a v němž současně zrekapituloval některá svá skutková
žalobní tvrzení týkající se průběhu trestního stíhání (průběhu zkoumání jeho
duševního stavu). Usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 11.10.2007
č.j. 36 C 55/2007-109 byl žalobce vyzván k odstranění vady svého "podání -
odvolání, a to uvedení odvolacího důvodu - uvedení toho, v čem konkrétně
spatřuje nesprávnost rozhodnutí po skutkové nebo právní stránce, respektive v
čem spatřuje nesprávnost postupu soudu", ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení, s
poučením, že, nebude-li jeho podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno a v
řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat, soud jeho podání odmítne. Na tuto
výzvu, která byla žalobci doručena dne 16.10.2007, žalobce reagoval podáním ze
dne 18.10.2007, v němž odkázal na obsah dřívějších podání - žaloby a odvolání
ze dne 24.9.2007 a opětovně kvalifikoval vydané opatření o nařízení pozorování
jeho duševního stavu v trestním řízení jako neopodstatněné.
K náležitostem odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, nejde-li o věc
(předmět řízení) vymezenou v ustanovení § 120 odst. 2 o.s.ř., patří i uvedení
odvolacího důvodu (odvolacích důvodů). Jeho neuvedení přes výzvu soudu k
odstranění této vady (nedostatku) brání pokračování v odvolacím řízení, neboť
napadený rozsudek nelze ve smyslu ustanovení § 212a odst. 2 o.s.ř. přezkoumat;
takové odvolání bude odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14.5.2004 sp. zn. 21 Cdo 13/2004, který byl uveřejněn
pod č. 115 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Prostřednictvím odvolacích důvodů odvolatel sděluje, proč uplatnil proti
rozhodnutí soudu prvního stupně tento řádný opravný prostředek (v čem spatřuje
nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně). Požadavky ustanovení
§ 212a odst.2 o.s.ř. ovšem nelze přepínat; "žádné odvolací důvody" neobsahuje
odvolání z pohledu ustanovení § 212a odst.2 o.s.ř. tehdy, bude-li podáno zcela
bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání), nebo bude-li obsahovat
toliko pouhý poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného
v ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění, anebo
bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela
bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení.
Za neuvedení "žádných odvolacích důvodů" v odvolání ve smyslu § 212a odst. 2
o.s.ř. však nelze pokládat situaci, kdy odvolatel (i opětovně) prezentuje v
odvolání určitá konkrétní skutková tvrzení, která sám považuje za právně
významná, avšak která (z pohledu napadeného rozhodnutí ve věci samé) za právně
významná vzata nebyla (a případně ani objektivně právně významná být skutečně
nemusí). Takové důvody odvolání totiž mají přímý vztah k předmětu řízení
(předmětu odvoláním napadeného rozhodnutí ve věci samé) a lze je subsumovat
(podle jejich konkrétní obsahové povahy - srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) pod
některý z odvolacích důvodů vymezených v ustanovení § 205 odst. 2 o.s.ř.
[typicky v případě, že soud prvního stupně se danými tvrzeními, jež odvolatel
opakuje, vůbec nezabýval, neboť je z hlediska svého právního posouzení
nepovažoval za právně významná, pod odvolací důvod § 205 odst. 2 písm. g)
o.s.ř.]. Odvolatel proto vyhoví požadavku ustanovení § 205 odst.1 o.s.ř. na
uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je
z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti
jeho procesního postupu nepřípadný, nebo z jehož pohledu vůbec není možné
(přípustné) správnost rozhodnutí odvolacího soudu či jeho procesního postupu
posoudit. Postačuje zde, že takový, konkrétně vymezený důvod, má (vůbec) vztah
k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci
samé. V takovém případě je splněna podmínka, že "odůvodnění" odvolání současně
představuje uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení § 205 odst. 1, 2 o.s.ř.
Z pohledu důvodu zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. jde právě o
takovou shora naznačenou úvahu. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle
ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se
zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací
řízení muselo být zastaveno. Pro výsledek řízení o žalobě pro zmatečnost proti
usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání pro vady dle § 43 odst. 3 o.s.ř.
za použití § 211 o.s.ř., je z tohoto hlediska podstatné jen to, zda závěr, že
odvolání bylo vadné, je věcně správný. Takové usnesení je totiž svou povahou
výlučně procesním rozhodnutím, spojeným se závěrem o vadách odvolání, které
brání dalšímu pokračování odvolacího řízení; neúplnost či nesprávnost
skutkových zjištění soudu prvního stupně na výsledek řízení o žalobě pro
zmatečnost proti tomuto usnesení žádný vliv mít nemůže (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 31.8.1999 sp.zn. 20 Cdo 1056/99, které bylo uveřejněno
pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2006 sp.zn. 29 Odo 783/2005, které bylo
uveřejněno pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Vyšel-li proto
odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení ze závěru, že žalobce se jen
omezil na opakování rozhodujících skutečností, které již dříve uváděl před
soudem prvního stupně, aniž "jasně uvedl, v čem spatřuje nesprávnost rozsudku
nebo postupu soudu prvního stupně", tedy, jinak řečeno, ze závěru, že, je-li
odvolání odůvodněno toliko pouhým zopakováním žalobních tvrzení či odkazem na
obsah již dříve učiněného podání je obsahujících, nejde (přestože je odvolání
"odůvodněno") o uvedení odvolacího důvodu podle ustanovení § 205 odst. 1, 2
o.s.ř., je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení odvolacího soudu zrušil
(§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu
(Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.), a to s
přihlédnutím k úpravě, kterou pro rozhodování o náhradě nákladů řízení ohledně
žaloby pro zmatečnost uvádí ustanovení 235i odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu