20 Cdo 3118/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné Telefónica Czech Republik, a.s., se sídlem v Praze 4,
Michle, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené
JUDr. Janou Kubištovou., Csc, advokátkou se sídlem v Praze 7, Trojská 69/112,
proti povinnému V. P.,zastoupenému Mgr. Alešem Čápem, advokátem se sídlem v
Jihlavě, Divadelní 1604/8, o 11.795,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2Nc 6942/2006, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2010, č. j. 12Co 60/2009-23, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2010, č. j. 12Co 60/2009-23, se v
rozsahu, ve kterém bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12.
11. 2008, č. j. 2Nc 6942-2006-14, ve výroku I., a usnesení Okresního soudu v
Jihlavě ze dne 12. 11. 2008, č. j. 2Nc 6942/2006-14, ve výroku I., ruší a věc
se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 12. 11. 2008, č. j. 2Nc 6942/2006-14,
zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu
v Jihlavě ze dne 20. 12. 2006, č. j. 2Nc 6942/2006-5, (výrok I.), a dále zamítl
návrh povinného na odklad exekuce nařízené týmž usnesením (výrok II.).
Kajský soud výše uvedeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Ve
vztahu k výroku I. usnesení soudu prvého stupně shodně jako tento soud dospěl k
závěru, že v této fázi exekuce nelze učinit závěr o tom, zda je návrh důvodný,
a to pro jeho předčasné podání. Uvedl, že namítaná „nemajetnost“ vyplývá pouze
ze samotných tvrzení povinného, že použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. e)
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů (dále
též jen „o. s. ř.“), přichází do úvahy pouze tehdy, kdy samotná zjištění soudu
nebo soudního exekutora nasvědčují tomu, že poměry na straně povinného jsou
skutečně takové, že nelze očekávat výtěžku, z něhož by bylo lze pokrýt náklady
výkonu (exekuce). Povinný by se tedy mohl úspěšně domáhat zastavení výkonu
rozhodnutí (exekuce) ve smyslu citovaného ustanovení o. s. ř. v situaci, pokud
by již v této fázi řízení, kdy je soudem o podaném návrhu rozhodováno, bylo lze
ze zjištění uskutečněných v rámci realizace výkonu (exekuce) učinit závěry o
naplnění předpokladů zakotvených v § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Povinný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, dovolání, jehož přípustnost dovozuje
z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 2, a
namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Současně rozhodnutí obou
stupňů považuje za nesprávná a je přesvědčen, že důvod pro zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán. Uvádí, že „je nemajetný a tudíž
nebude z čeho pohledávku oprávněného v budoucnu uspokojit. O tom svědčí i jeho
zdravotní stav, který neskýtá reálné naděje na zlepšení.“ V dovolání dále
popisuje svoji majetkovou situaci, kdy je odkázán pouze na invalidní důchod, z
něhož musí hradit veškeré své náklady a výživné na nezletilou dceru. Proto lze
důvodně očekávat, že exekuce nebude provedena. Navrhl, aby dovolací soud
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného
odmítl jako zjevně bezdůvodné a „rozhodnutí odvolacího soudu jako věcně správné
potvrdil“.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12. části první zákona č. 7/2009
Sb.).
Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ (jež bylo k 31. 12. 2012
zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS
29/11), § 237 odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., neboť
odvolací soud v projednávané věci posoudil otázku zastavení exekuce podle § 268
odst. 1 písm. e) o. s. ř. v rozporu s dosavadní judikatorní praxí, a z téhož
důvodu je dovolání i důvodné, jelikož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení
skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a
povinnostech účastníků).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle § 229 odst. 1,
odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným
vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak
je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového
vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Protože existence takových vad z
obsahu spisu nevyplývá, je předmětem dovolacího přezkumu v souzené věci, jak
jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), závěr odvolacího
soudu, že důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není
dán.
Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo,
nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále též jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro
exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 55 odst. 2 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, podá-li
účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od doručení návrhu
vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí, a aby
se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení,
vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže
všichni účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na
zastavení exekuce do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od
doručení souhlasného vyjádření, nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu
na zastavení exekuce, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě
k rozhodnutí exekučnímu soudu. Podle odst. 3 tohoto ustanovení o zastavení
exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se zastavením oprávněný.
Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční soud, který při
rozhodování postupuje podle odstavce 4.
V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění majetku povinného provádí
pověřený exekutor. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. února 2009, sp. zn. 20
Cdo 4360/2008, uvedl, že v případě nedostačujícího majetku exekutor podá soudu
podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké úkony ke zjištění majetku
provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil hodnotu zjištěného
majetku. V usnesení ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, dále
Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud by povinný podal řádný návrh na zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se jím zabývat musel, a
že v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek
povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota a jaké jsou náklady exekuce,
a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora
pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s.
ř. je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp.
zn. 20 Cdo 4106/2008), přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit,
jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není
zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce
nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn.
20 Cdo 4106/2008). Shora uvedené se však vztahuje především na provádění
exekuce prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí nebo podniku. Ostatní
způsoby provádění exekuce na peněžité plnění obsahují speciální ustanovení o
ukončení jejich provádění v případě zjištěné bezvýslednosti (v případě srážek
či jiných příjmů srov. § 290, 299 o. s. ř.).
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle § 268
odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán, aniž si od soudního exekutora vyžádal
zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce (v
postoupení návrhu na zastavení exekuce ze dne 23. 10. 2010 na čl. 29 spisu
soudní exekutor pouze sdělil, že oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasí), a
zohlednil tak specifické rysy exekučního řízení, je jeho právní posouzení
neúplné, a tudíž i nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243b odst. 2
části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na výrok I. rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil v uvedeném rozsahu i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. l, část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§ 243d odst. l, věta druhá
o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§
87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu