20 Cdo 3120/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněných a) H. Z., b) a. s. J. R., c) J. B., a d) MUDr. T. R., všech zastoupených advokátem, proti povinné A. W., pro 821.534,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 123/2006, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2006, č.j. 39 Co 367/2006 - 45, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu ze dne 28. 3. 2006, č. j. 20 Nc 123/2006 - 19, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného dne 21. 6. 2005, sp. zn. N 322/2005, NZ 277/2005, notářkou, k uspokojení pohledávky oprávněných v částce 821.534,- Kč s 5 % úrokem ročně od 30. 6. 2005 do zaplacení, nákladů oprávněných a nákladů exekuce, které budou určeny. Provedením exekuce byla pověřena JUDr. K. M., soudní exekutorka. Odvolací soud uzavřel, že z celého obsahu dohody účastníků zachycené v notářském zápisu a z kontextu obou částí tohoto zápisu je zcela nepochybné, že si účastníci sjednali možnost splátek dluhu pod ztrátou výhody splátek, na čemž nic nemění ani zjevná písařská chyba v datu, po němž se svoluje k výkonu (exekuci) zápisu, protože červenec 2005 jako měsíc první splátky je opakovaně v zápisu zmíněn. Námitky povinné zpochybňující vykonatelnost notářského zápisu proto považoval za neopodstatněné. Dále uvedl, že věcný přezkum platnosti dohody účastníků obsažené v notářském zápisu exekučnímu soudu nepřísluší, neboť titulem není hmotněprávní úkon, ale notářský zápis. K ostatním námitkám povinné, jež považoval pro nařízení exekuce za nerozhodné, již nepřihlížel (§ 44 odst. 10 ex. řádu).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná (zastoupená advokátem) dovolání z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Namítá, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s její námitkou, že notářský zápis je neplatný, neurčitý a nesrozumitelný, že tudíž není materiálně vykonatelný, a nemůže být proto exekučním titulem. Stejně jako v odvolání namítá, že v dohodě o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu se účastníci dohodli na tom, že výkon rozhodnutí nebo exekuce může být nařízen a proveden počínaje dnem 29. 6. 2005 po ztrátě výhody splátek, přičemž toto datum je potvrzeno i slovně, ačkoliv první splátka měla být podle notářského zápisu zaplacena až dne 28. 7. 2005, a že v dohodě o splacení dluhu, kterou strany sjednaly v části „B“ notářského zápisu, ani v jiné jeho části možnost ztráty výhody splátek dohodnuta nebyla. Z toho dovozuje, že zatím nemohlo dojít ke ztrátě výhody splátek a že tudíž na základě notářského zápisu nemohla být exekuce nařízena. Dále namítá, že notářský zápis není jasný a určitý ani v určení pohledávky, s jejíž vykonatelností měla souhlasit, a že dohoda o výši úroků z prodlení je v rozporu s kogentním ustanovením občanského zákoníku. Odvolacímu soudu též vytýká, že se nezabýval tím, že notářský zápis nebyl podepsán a sepsán se všemi spoluvlastníky domu čp. v kat. území N. M., obec P., neboť spoluvlastník MUDr. T. B., resp. jeho právní nástupci, nebyl této dohodě účasten; i z tohoto důvodu je dohoda podle jejího názoru neplatná a této neplatnosti se současně dovolává. Dále uvedla, že dluh, který měl být v dohodě uznán, v této výši a z tohoto důvodu (dlužné nájemné) neexistoval. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí judikoval (srov. např. usnesení tohoto soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, či usnesení ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3328/2007), že ve fázi nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) soud nezkoumá věcnou správnost - platnost - hmotněprávního úkonu, který je pokladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti [exekuční titul ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu], a že se soud zabývá předpoklady pro nařízení exekuce toliko z pohledu exekučního titulu. Nezabývá se ale již tím, zda příslušný hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků, na jejichž základě vznikla povinnému povinnost plnit, případně zda je či není platný. V rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15, Nejvyšší soud dále formuloval a odůvodnil závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a že pro nařízení exekuce podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je - obdobně jako u jiných titulů - podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky. Uvedené pak platí, i když notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není - na rozdíl od rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů - vybaven účinky závaznosti a není ani sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem.
Z uvedeného vyplývá, že má-li povinná za to, že oprávnění nemají na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (ať již pro neexistenci dluhu, neplatnosti dohody či z jiných důvodů), může se proti exekuci bránit jedině návrhem na její zastavení. Případnou opravu zřejmé nesprávnosti notářského zápisu provede notář podle § 60 notářského řádu.
Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2009
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu