20 Cdo 3328/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně
JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněného A. P., zastoupeného advokátem, proti povinným 1) J.
P. a 2) M. P., zastoupeným advokátem, pro 1,100.000,-Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 Nc 8818/2006, o
dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25.
10. 2006, č. j. 21 Co 538/2006-18, takto:
Dovolání se odmítá.
Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil (ve správném znění) usnesení
okresního soudu ze dne 8. 8. 2006, č. j. 4 Nc 8818/2006-6, kterým byla nařízena
exekuce podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. R. K. ze dne 24. 7. 2006,
NZ 122/2006, k uspokojení pohledávky oprávněného 1,100.000,- Kč a nákladů
exekuce, a provedením exekuce byl pověřen JUDr. A. D., soudní exekutor.
Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny skutečnosti rozhodné pro nařízení
exekuce byly splněny a že opravil ve výroku usnesení okresního soudu chybně
uvedenou spisovou značku notářského zápisu (exekučního titulu) a k ostatním
námitkám povinných, jež považoval pro nařízení exekuce za nerozhodné, již
nepřihlížel.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, doplněným podáním
ustanoveného zástupce ze dne 8. 7. 2007, jehož přípustnost dovozují z
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. c) zákona č.
99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„o. s. ř.“). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce spatřují v tom, že
napadené rozhodnutí podle jejich názoru řeší v rozporu s hmotným právem otázku,
zda lze nařídit exekuci notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti v
případě, kdy je vznesena námitka absolutní neplatnosti dohody, o níž byl
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsán (§ 37 odst. 1 obč. zák.), a
námitka rozporu dohody se skutečností. V dovolání prostřednictvím důvodu
uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci) namítají absolutní neplatnost notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti, sepsaného pod nátlakem a výhrůžkami a se smyšleným
datem splatnosti půjčky a poukazují na zneužití špatného zdravotního stavu
povinné ze strany oprávněného při údajném vzniku závazku, když povinní
oprávněnému ničeho nedluží a ani si nikdy žádnou finanční částku od něj
nepůjčili. Dovolatelé upozorňují na podané trestní oznámení proti oprávněnému a
na souběžně vedená soudní řízení (zejm. řízení o určení neplatnosti notářského
zápisu NZ 122/2006 ze dne 24. 7. 2006, řízení o vydání předběžného opatření,
jímž bude oprávněnému zakázáno domáhat se plnění podle notářského zápisu NZ
122/2006 ze dne 24. 7. 2006, řízení o výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského
zástavního práva). Jsou přesvědčeni, že předpoklady nařízení exekuce nebyly
dány a soud měl posuzovat i věcnou správnost exekučního titulu a platnost
hmotněprávního úkonu, na jehož základě exekuční titul byl sepsán. S ohledem na
ust. § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „exekuční řád“), podle něhož v odvolání nelze namítat jiné
skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce, dovolatelé uvádí,
že v jiném řízení, než v rámci odvolacích námitek proti usnesení soudu I.
stupně o nařízení exekuce se povinní nemohli domáhat absolutní neplatnosti
dohody – exekučního titulu. Trvají na tom, že odvolací soud se měl jejich
námitkami zabývat (zejm. s ohledem na předejití možné škodě z realizace
neplatného exekučního titulu), a pokud tak neučinil, porušil jejich právo na
spravedlivý soudní proces. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí
odvolacího soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc
vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný prostřednictvím svého právního zástupce ve vyjádření k dovolání
uvedl, že podle jeho názoru je exekuční titul vykonatelný po stránce materiální
i formální, a navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že povinní budou
zavázáni k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání
upravují ust. § 237 až § 239 o. s. ř.
Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež podle § 238a odst. 2
o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné
věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání
proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační
rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména
tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným
právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru, že napadené rozhodnutí
má po právní stránce zásadní význam, dospět nelze. Není žádného podkladu pro
úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu
nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) významné, uplatnil právní názory
nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ve fázi nařízení
exekuce (výkonu rozhodnutí) soud nezkoumá věcnou správnost – platnost –
hmotněprávního úkonu, který je podkladem pro notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti (exekuční titul ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d/ exekučního
řádu). Soud se tedy zabývá předpoklady pro nařízení exekuce toliko z pohledu
exekučního titulu. Nezabývá se ale již tím, zda příslušný hmotněprávní úkon,
jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, odráží
skutečné hmotněprávní vztahy účastníků, na jejichž základě vznikla povinným
povinnost plnit, případně zda je či není platný. Mají-li povinní za to, že
oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, mohou tuto
okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.
s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21
Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp.zn. 20 Cdo 1859/2005).
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro
vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta
první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení
hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová,
v. r.
předsedkyně senátu