Judikát 20 Cdo 3178/2025
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01.04.2026
Spisová značka:20 Cdo 3178/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.3178.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Přípustnost dovolání
Vodovody
Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 274/2011 Sb. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E 20 Cdo 3178/2025-537
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné CHRYSBERON a. s., se sídlem v Kladně, Čs. Armády č. 1979, identifikační číslo osoby 28442971, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská č. 643/19, proti povinnému A. Š., zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru č. 231, pro 1 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 2459/2016, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. dubna 2025, č. j. 16 Co 91/2025- 401, takto: Dovolání povinného se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud prvního stupně“) pověřil dne 21. července 2016, č. j. 67 EXE 2459/2016-12, soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, vedením exekuce na majetek povinného k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 1 400 000 Kč, a to na základě vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. května 2016, č. j. 38 C 159/2016-21. Povinný se podáním ze dne 12. srpna 2016, doplněném podáním ze dne 24. června 2024, domáhal zastavení exekuce s tím, že pohledávka oprávněné zanikla jednostranným zápočtem pohledávek povinného vůči oprávněné.
Uvedl, že svoji pohledávku ve výši 20 000 000 Kč za oprávněnou započetl proti vymáhané pohledávce oprávněné. V oznámení o započtení (doručeném oprávněné dne 2. srpna 2016) specifikoval, že jeho pohledávku představují smluvní pokuty ve výši 2×10 000 000 Kč, jelikož oprávněná dvakrát porušila své povinnosti vyplývající z kupní smlouvy uzavřené dne 23. srpna 2012 mezi oprávněnou a povinným. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 3. prosince 2024, č. j. 67 EXE 2459/2016-361, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že z (povinným) tvrzeného zápočtu nevyplývá, jakou konkrétní částku a za jaké období povinný proti pohledávkám oprávněné započítává, případně v jakém rozsahu vymáhaná pohledávka zanikne. Obsah jednostranného zápočtu přitom nelze zjistit ani výkladem, jedná se proto o právní jednání neurčité a zdánlivé, k němuž se nepřihlíží. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 15. dubna 2025, č. j. 16 Co 91/2025-401, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s ním v závěru o neurčitosti provedeného započtení.
Dovodil, že z oznámení o jednostranném zápočtu zřejmě vyplývá specifikace pohledávky povinného i v jakém rozsahu je započítávána proti pohledávce oprávněné. Dále se zabýval otázkou, zda povinnému vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 2×10 000 000 Kč z důvodu uzavření dvou smluv mezi oprávněnou a společností Vodovody a kanalizace Beroun a. s. dne 6.
března 2015 a dospěl k závěru, že nikoli. Povinný požadoval zaplacení smluvní pokuty po oprávněné za porušení povinnosti podle čl. IV odst. 3 kupní smlouvy ze dne 12. srpna 2012, ve kterém se účastníci zavázali, že „nepodepíší se třetí osobou jakýkoliv právní úkon, na základě kterého, aby třetí osoba nabyla či jiným způsobem získala právo na připojení se na stavbě vodovodu a jednotných kanalizacích uvedenou v tomto odstavci, budete na podílový spoluvlastník, který porušil povinnost uvedenou v tomto odstavci, povinen uhradit ve prospěch druhého spoluvlastníka smluvní pokutu ve výši 10 000 000 Kč za každé takové porušení“.
Oprávněná měla uvedenou povinnost dvakrát porušit tím, že se společností Vodovody a kanalizace Beroun a. s. uzavřela Smlouvy o úpravě práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací a Smlouvy o provozu vodohospodářského infrastrukturního majetku, jejichž prostřednictvím měla umožnit společnosti Vodovody a kanalizace Beroun a. s. připojení ke stavbě vodovodu a kanalizace. Odvolací soud po provedeném dokazování dovodil, že předmětem uvedených smluv je provoz stavby vodovodu a kanalizace a úprava vzájemných vztahů souvisejících staveb čili provoz funkčně souvisejících vodovodů a kanalizací, nikoli souhlas s připojením se na předmětné stavby.
Jelikož uvedené smlouvy neobsahují žádná ustanovení o připojení se ke stavbě vodovodu a kanalizací ve spoluvlastnictví oprávněné a povinného, je podle odvolacího soudu zřejmé, že smluvní pokuta je povinným nárokována neoprávněně. Namítala-li oprávněná neplatnost kupní smlouvy ze dne 12. srpna 2012, odvolací soud se ztotožnil se závěry vyplývajícími z rozhodnutí vydanými Okresním soudem v Berouně (v dalších souvisejících sporech) v řízeních vedených pod sp. zn. 4 C 46/2016 a 5 C 28/2016, podle kterých uvedená kupní smlouva není neplatná jako celek jen proto, že předmětem převodu byla dosud nezkolaudovaná stavba vodovodů a kanalizací.
Na druhou stranu odvolací soud uvedl, že samotné ujednání v čl. IV odst. 3 kupní smlouvy, tj. ujednání o smluvní pokutě, je samostatně neplatné pro rozpor se zákonem. Z ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, totiž vyplývá povinnost vlastníka vodovodu nebo kanalizace umožnit připojení se na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvážet odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení, a to bez nároku na jakákoliv finanční či jiná plnění.
Stejně tak je stanovena povinnost vlastníkovi vodovodu nebo kanalizace uzavřít smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem. Pokud by tedy oprávněná (i bez souhlasu povinného) umožnila třetí osobě napojení se na stavbu vodovodu a kanalizace (což v řízení nebylo ani tvrzeno), tak by jeden ze spoluvlastníků nemohl být stíhán smluvní pokutou od druhého spoluvlastníka za to, že postupuje podle zákona a umožní připojení se na stavbu vodovodu a kanalizace třetí osobě tak, jak zákon vyžaduje.
Odvolací soud uzavřel, že nikdo nemůže být sankcionován za to, co mu předepisuje zákon, a nebylo proto možné sjednat smluvní pokutu za splnění zákonem stanovené povinnosti.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2014, sp. zn. 22 Cdo 4093/2013), a to v otázce překvapivosti napadeného rozhodnutí a s tím spojené vady řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Povinný považuje napadené rozhodnutí za překvapivé „pro změnu právní kvalifikace zakládající neexistenci pohledávky použité povinným k započtení proti exekucí uplatněné pohledávce oprávněného, aniž by povinnému odvolací soud k tomu předestřel svůj právní názor a umožnil doplnění důkazů a tvrzení“, čímž měl porušit právo povinného na spravedlivý proces. Závěry odvolacího soudu o neplatnosti ujednání čl. IV odst. 3 kupní smlouvy ze dne 23. srpna 2012 podle povinného představují nesprávné právní posouzení věci.
Podle zákonné úpravy účinné do 31. prosince 2013 bylo na vlastnících již zkolaudovaných staveb vodovodů a kanalizací, kdy tyto stavby napojí na vodovod a kanalizaci jiného vlastníka či kdy uzavřou s tímto vlastníkem dohodu, kterou upraví svá vzájemná práva a povinnosti, a zda budou následně provozovat tento vodohospodářský majetek sami nebo toto provozování svěří ve vzájemné shodě jinému provozovateli. Právě s ohledem na tuto zákonnou úpravu a možné zneužití práv jednoho ze spoluvlastníků se účastníci v kupní smlouvě ze dne 23.
srpna 2012 dohodli na smluvní pokutě, která měla odradit druhého spoluvlastníka od možného jednání bez souhlasu druhého spoluvlastníka, a pro případ, že k takovému jednání přece jen dojde, postihnout vysokou smluvní pokutou takové jednání, kterého se dopustila oprávněná, když bez souhlasu povinného podepsala smlouvu o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací a smlouvu o provozování vodohospodářského infrastrukturního majetku jako výlučný vlastník tohoto majetku.
Oprávněná podpisem obou smluv fakticky umožnila připojení třetích osob (odběratelů) na předmětné stavby vodovodů a kanalizací, k němuž posléze také došlo, a tím protiprávně zasáhla do vlastnických práv povinného, především do práva svobodně nakládat se svým majetkem, v tomto případě rozhodnout se, od kdy a za jakých podmínek uzavře smlouvu o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících vodovodů a kanalizací a smlouvu o provozování vodohospodářského infrastrukturního majetku.
Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že povinný v prvé řadě napadá správnost skutkového stavu věci, které nelze v dovolacím řízení důvodně zpochybnit. Ani jedna ze smluv uzavřená mezi oprávněnou a společností Vodovody a kanalizace Beroun a. s. není smlouvou o připojení třetí osoby, ale smlouvou o provozu vodohospodářského infrastrukturního majetku.
Oprávněná poukázala na to, že mezi účastníky je od počátku sporný již prvotní předpoklad smluvní pokuty, tj. zda povinný je vůbec spoluvlastníkem předmětné stavby, což je první podmínka pro uplatnění smluvní pokuty. Stran této záležitosti je vedeno několik soudních sporů. Oprávněná dále uvedla, že v rámci řízení sama poukazovala na to, že ustanovení § 8 odst. 5 zákona č. 274/2011 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, stanoví povinnost vlastníka vodovodu nebo kanalizace umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení, a to bez nároku na jakákoliv finanční či jiná plnění.
Stejně tak je stanovena povinnost vlastníkovi vodovodu a kanalizace uzavřít smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem (viz § 8 odst. 6 téhož zákona). Nelze sjednat smluvní pokutu za plnění zákonem stanovené povinnosti, neboť nikdo nemůže být sankcionován za to, že dodržuje zákon a plní zákonem stanovenou povinnost. Rozhodnutí odvolacího soudu tak pro povinného nemohlo být nikterak překvapivé. Oprávněná navrhla, aby dovolání povinného bylo odmítnuto. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1.
ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Dovolatel spatřoval splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce překvapivosti napadeného rozhodnutí. Vydání překvapivého rozhodnutí představuje vadu řízení, která sama o sobě způsobilým dovolacím důvodem není (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k její případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.) jen v případě přípustného dovolání, o které se v souzené věci nejedná. Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že již například v rozsudku ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, vysvětlil, že překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil ani nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005). Ze spisu v projednávané věci se podává, že oprávněná v průběhu řízení (ve svém vyjádření k návrhu povinného na zastavení exekuce i ve vyjádření k odvolání povinného) opakovaně uváděla, že ujednání v čl. IV odst. 3 kupní smlouvy je neplatné pro jeho rozpor se zákonem a poukazovala na povinnost vlastníka vodovodu nebo kanalizace stanovenou v § 8 odst. 5 zákona č.
274/2011 Sb., o vodovodech a kanalizacích, umožnit připojení na vodovod nebo kanalizaci a dodávat pitnou vodu nebo odvádět odpadní vody a čistit odpadní vody, pokud to umožňují kapacitní a technické možnosti těchto zařízení, a to bez nároku na jakákoliv finanční či jiná plnění. Rovněž odkazovala na povinnost vlastníka vodovodu a kanalizace uzavřít smlouvu o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem ve smyslu § 8 odst. 6 uvedeného zákona. Povinný tak měl možnost se k předestřené otázce vyjádřit a o nepředvídatelné rozhodnutí se v případě napadeného usnesení nejedná.
Dovolatel zároveň spatřoval nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v otázce neplatnosti ujednání čl. IV odst. 3 kupní smlouvy ze dne 23. srpna 2012, což následně v dovolání podrobně rozvedl, avšak s uvedenou otázkou nespojil žádný předpoklad přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Neuvedení předpokladu přípustnosti vede k odmítnutí dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 4451/2014).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. 4. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu