20 Cdo 3271/2018-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a
soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční
věci oprávněné CML s. r. o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška č. 2027/77,
identifikační číslo osoby 26000857, zastoupené JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D.,
advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4, proti povinné K. T., I., pro
273 280,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp.
zn. 28 EXE 1687/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 29. března 2018, č. j. 26 Co 155/2017-212, t a k t o :
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud Brno – venkov usnesením ze dne 20. ledna 2017, č. j. 28 EXE
1687/2013-161, částečně zastavil exekuci, jejímž vedením byla pověřena dne 30.
července 2013, č. j. 28 EXE 1687/2013-14, soudní exekutorka Mgr. Martina
Douchová, Exekutorský úřad Tábor, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve
výši 273 280,49 Kč s příslušenstvím, podle vykonatelného směnečného platebního
rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2009, č. j. 13 Cm 186/2009-9.
K částečnému zastavení exekuce došlo co do způsobu vedení exekuce prodejem
nemovitých věcí a zřízení exekutorského zástavního práva podle exekučních
příkazů soudní exekutorky ze dne 9. srpna 2013, č. j. 017 EX 1311/13-14 a č. j.
017 EX 1311/13-15. Soud prvního stupně zároveň zamítl návrh povinné na úplné
zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že oprávněná je aktivně legitimovaná k
vedení exekuce proti povinné, neboť došlo k řádnému postoupení směnečné
pohledávky i předání směnky.
K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. března 2018, č. j.
26 Co 155/2017-212, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci
zastavil, oprávněné uložil zaplatit soudní exekutorce na úhradě nákladů exekuce
částku 7 865 Kč a nahradit povinné náklady exekuce, včetně řízení před
odvolacím soudem, ve výši 2 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení. Odvolací soud dospěl k závěru, že oprávněná nebyla aktivně věcně
legitimována k podání návrhu na nařízení exekuce, neboť neprokázala, že by na
ni přešla práva ze směnečného platebního rozkazu, a proto je potřeba exekuci v
souladu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, ve kterém namítá
nesprávné právní posouzení ohledně prokázání aktivní věcné legitimace pro
vedení exekuce. Podle názoru dovolatelky postačí k aktivní věcné legitimaci k
vedení exekuce doložení smlouvy o převodu práv ze směnečného platebního rozkazu
s úředně ověřenými podpisy, a to i za situace, kdy není ověřen podpis na
rubopisu směnky. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k
závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již dříve ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení ze dne
4. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 711/2009, usnesení ze dne 15. srpna 2012, sp.
zn. 20 Cdo 73/2012 nebo usnesení ze dne 27. února 2014, sp. zn. 30 Cdo
4095/2013 ), na něž odkazuje i odvolací soud, vyslovil názor, že chce-li
majitel směnky, jenž doložil své právo k ní nepřetržitou řadou indosamentů,
prokázat, že na něho přešla i práva ze směnečného platebního rozkazu vydaného
na základě indosované směnky, musí být podpis indosanta na směnce úředně ověřen.
Ze závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu pro danou věc
vyplývá, že (procesně) oprávněný k tomu, aby na něho přešla práva ze směnečného
platebního rozkazu (exekučního titulu) vydaného na základě směnky by musel
prokázat, že tato směnka na něj byla převedena rubopisem (indosamentem), a že
podpis indosanta na směnce byl úředně ověřen (§ 36 odst. 4 exekučního řádu),
neboť směnka je nedílnou součástí směnečného platebního rozkazu; jen v takovém
případě by byl aktivně věcně legitimován k vymáhání pohledávky z exekučního
titulu.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. března 2009, sp. zn. 20 Cdo 2942/2007) platí, že nesplní-li
oprávněný svou procesní povinnost doložit (prokázat) způsobem uvedeným v § 256
o. s. ř., resp. v § 36 odst. 4 exekučního řádu přechod práva nebo povinnosti,
je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení a vyzvat jej, aby svou procesní
povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu současně
určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo
povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí (exekuce), a pokud již byl výkon rozhodnutí (exekuce) pravomocně
nařízen (nařízena), rozhodne o jeho (jejím) zastavení podle § 268 odst. 1 písm.
h) o. s. ř.
Jak vyplývá z obsahu spisu, oprávněná prokazovala převod práv ze směnečného
platebního rozkazu smlouvou o postoupení pohledávky, z níž dovozovala, že na ni
přešlo i právo z exekučního titulu, převod předmětné směnky rubopisem s
ověřeným podpisem indosanta však k výslovnému dotazu odvolacího soudu netvrdila.
S ohledem na výše uvedené proto dovolací soud shrnuje, že rozhodnutí odvolacího
soudu o zastavení exekuce podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby
rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V dovolacím řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.