20 Cdo 3434/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné Komerční banky, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě
33/969, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupené JUDr. Josefem Kešnerem,
advokátem se sídlem v Praze 9 – Horní Počernice, Lukavecká 1732, proti
povinnému Mgr. M. S., pro 181.119,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního
soudu v Kladně pod sp. zn. 12 Nc 5932/2008, o dovolání povinného proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, č. j. 29 Co 83/2010-45, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, č. j. 29 Co 83/2010-45, a
usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 2. 11. 2009, č. j. 12 Nc 5932/2008-34,
se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 2. 11. 2009, č. j.
12 Nc 5932/2008-34, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení
exekuce, a zároveň uložil povinnému zaplatit oprávněné na náhradě nákladů
odvolacího řízení 2 760,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci
usnesení. Uzavřel, že úsudek o tom, zda výtěžek, kterého bude exekucí dosaženo,
postačí či nepostačí ke krytí nákladů exekuce, může soud učinit teprve poté, co
nabude jistoty, které věci exekuci nepodléhají, neboť teprve výtěžek z
ostatních věcí (výkonu rozhodnutí podléhajících) může zvažovat při postupu
podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve
znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř“. Soud totiž nemůže o návrhu
podle tohoto ustanovení rozhodnout dříve, než rozhodnutím o návrhu podle § 268
odst. 1 písm. d) o. s. ř. bylo napevno postaveno, z výtěžku kterých věcí mohou
být náklady výkonu rozhodnutí kryty, nejsou-li ovšem splněny podmínky pro
zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. již dříve bez
ohledu na to, zda některé věci budou či nebudou z výkonu rozhodnutí vyloučeny
(usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2000, č. j. 21 Cdo 2656/99).
Prohlášení povinného, že nevlastní žádný majetek, nemůže v žádném případě
dostačovat jako skutečnost nutná pro postup podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s.
ř.
Povinný v dovolání namítá, že ustanovení § 268 a § 269 o. s. ř. mají kogentní
povahu, a proto, jsou-li splněny podmínky dané v § 268 odst. 1 písm. e) o. s.
ř., je soud povinen exekuci zastavit. Uvedl, že Okresní soud v Kladně měl k
dispozici informaci o tom, jaké věci u povinného nepodléhají exekuci, sám totiž
rozhodoval o vyloučení nemovitostí manželky z exekuce v exekuční věci vedené
pod sp. zn. 54 Nc 5131/2008. Stejně tak rozhodoval soudní exekutor o vyloučení
movitých věcí usnesením č. j. 3 EX 1268/08-25. Navrhl proto, aby dovolací soud
usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nelze rozhodovat o zastavení
exekuce ihned po prvotním zjištění, že povinný žádný majetek nemá, že je nutné
vyvinout větší úsilí ke zjištění, zda nějaký majetek má, či vyčkat, zda se
jedná o trvalejší stav. Teprve pak je možné o návrhu rozhodnout. Navrhla proto,
aby dovolací soud dovolání povinného zamítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12.
zákona č. 7/2009 Sb.
Dovolání je přípustné (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/
a odst. 2 o. s. ř.), neboť odvolací soud v projednávané věci posoudil otázku
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. v rozporu s dosavadní
judikatorní praxí, a z téhož důvodu je dovolání i důvodné, jelikož napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b/ o. s. ř.).
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229
odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho
obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Takové vady však
dovolatel nenamítá a nevyplývají ani z obsahu spisu. Předmětem dovolacího
přezkumu v souzené věci, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 242 odst. 3 o.
s. ř.), je tedy závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §
268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení
skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a
povinnostech účastníků).
Podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo,
nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí
se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009
exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu
rozhodnutí (§ 268 a 269 občanského soudního řádu).
Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) směřuje především na případy, kdy byl
nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, popř. věcí nemovitých nebo
podniku (srov. např. Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II. §
201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2009, 2241 s.). V případě
exekuce přichází v úvahu její zastavení podle citovaného ustanovení především
tehdy, zvolil-li soudní exekutor provedení exekuce prodejem movitých věcí,
nemovitostí nebo podniku. V exekučním řízení úkony směřující ke zjištění
majetku povinného provádí pověřený exekutor. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze
dne 11. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008, uvedl, že v případě nedostačujícího
majetku exekutor podá soudu podnět k zastavení exekuce a uvede v něm, jaké
úkony ke zjištění majetku provedl a s jakým výsledkem, případně z čeho dovodil
hodnotu zjištěného majetku. V usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo
5293/2007, dále Nejvyšší soud uvedl, že v případě, že by povinný podal řádný
návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud by se
takovým návrhem zabývat musel, a v takovém případě pak soud vyžádá od exekutora
zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, a
jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na
základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle §
268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je dán (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Tyto závěry nejsou ani v rozporu
se zmiňovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2000, sp. zn. 21 Cdo
2656/99.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle § 268
odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dán, aniž by si vyžádal zprávu o majetku
povinného od soudního exekutora (ve zprávě ze dne 15. 10. 2009 exekutor pouze
sděluje, že se zastavením exekuce nesouhlasí – č. l. 31), a zohlednil tak
specifické rysy exekučního řízení, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i
nesprávné.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst.
2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. l, část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§ 243d odst. l, věta druhá
o. s. ř.), popřípadě bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§
87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu