20 Cdo 3468/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné MAJA v.o.s., se sídlem v Brně, Jana Uhra 4, IČ 469 04 638, proti povinnému O. H., pro 35.736,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 25 Nc 3087/2006, o dovolání soudního exekutora JUDr. Jana Parasky, Exekutorský úřad Most, se sídlem v Mostě, Budovatelů 2957/108, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. března 2010, č. j. 13 Co 118/2010 - 44, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 20. 10. 2009, č. j. 25 Nc 3087/2006 - 35, zastavil podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. „výkon rozhodnutí“ nařízený usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2007, č. j. 25 Nc 3087/2006 - 6 (výrok I.), výrok o nákladech řízení obsažený v posledně citovaném usnesení změnil tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a povinnému uložil „zaplatit na nákladech exekutora 4.165,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení se splatností k rukám JUDr. Jana Parasky (§ 89 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném k 31. 12. 2007, § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 969/09)“ (výrok III.).
Krajský soud v Plzni k odvolání soudního exekutora usnesením ze dne 31. 3. 2010, č. j. 13 Co 118/2010 - 44, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku III. (o nákladech exekuce) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, v němž poukazuje na znění věty druhé ustanovení § 89 exekučního řádů a namítá, že soud měl úhradu nákladů exekuce uložit oprávněné. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (srov. článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani o § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).
Nejvyšší soud ČR proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu