6 5
20 Cdo 3511/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly, v exekuční věci oprávněné M. P., zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, proti povinnému Z. P., zastoupenému Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 153, pro dlužné a běžné výživné, o určení ceny, vedené u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 067 EX 4828/17, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 20 Co 12/2023, takto:
Dovolání se odmítá.
1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Praze potvrdil ve všech výrocích usnesení ze dne 6. 12. 2022, č. j. 067 EX 4828/17-1710, kterým JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 5, rozhodl tak, že předmětem ocenění jsou v něm specifikované nemovité věci zapsané na listu vlastnictví XY pro k. ú. XY, obec XY, okres XY. Soudní exekutor současně rozhodl, že příslušenství oceňovaných nemovitých věcí nebylo zjištěno, výsledná cena činí 2 267 200 Kč a věcné břemeno, výměnek a nájemní, pachtovní či předkupní právo, které prodejem v dražbě nezanikne, nebylo zjištěno. Odvolací soud konstatoval, že znalecký posudek byl povinnému doručen spolu s předchozím usnesením o ceně, jež vycházelo z téhož posudku. Současně odvolací soud podrobně vysvětlil, proč považuje závěry znaleckého zkoumání za správné. Znalecký posudek byl vypracován k 28. 5. 2021, odpovídá zadání, správně stanoví obvyklou cenu a není dán žádný důvod pro jeho revizi. Odvolací soud potvrdil rovněž závěr, že na oceňovaných pozemcích nevázne žádné pachtovní ani nájemní právo (s tím, že pacht zanikl nejpozději k 6. 5. 2021, a tím zanikl i podnájem J. B. s odkazem na § 2341 a 2215 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“), a neshledal důvod pro doplnění znaleckého posudku k ocenění těchto práv. Usnesení soudního exekutora sice neobsahuje podrobné hodnocení posudku, lze však akceptovat odkaz na posudek doručený účastníkovi, jestliže je v něm podle exekutora stanovení ceny řádně odůvodněno a podloženo a bylo bez výhrad převzato jako podklad určení ceny. Odůvodněním usnesení soudního exekutora nebyla nijak zkrácena možnost účastníků řádně se domáhat svých práv u odvolacího soudu.
2. Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, případně došlo k odchýlení se soudů od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně tvrdí, že pan J. B. uzavřel se Z. D. pachtovní smlouvu a že minimálně pachtovní práva k pozemkům s odkazem na § 2345 odst. 2 o. z. trvají. Usnesení soudního exekutora ve výroku o tom, že nájemní a pachtovní právo nebylo zjištěno, je tudíž chybné a neodpovídá ani náhledu do veřejného registru půdy LPIS. Dovolatel dále vytýká, že mu před vydáním napadeného usnesení nebyl doručen znalecký posudek a stanovena lhůta k vyjádření. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Pls 3/80 připomíná, že cenu stanovenou znalcem nelze nekriticky přejímat. Posudkem stanovená cena je podle něj podhodnocená vzhledem k stáří posudku a drastickému vývoji cen nemovitostí a neodpovídá tak relevantnímu trhu. Rovněž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudního exekutora v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu nejsou řádně odůvodněna a jsou nepřezkoumatelná. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že považuje usnesení odvolacího soudu za dostatečně odůvodněné a správné po skutkové i právní stránce. Povinný nevymezil přípustnost dovolání a staví svá tvrzení na odlišném skutkovém základě, než na kterém odvolací soud rozhodl. Znalecký posudek měl k dispozici, jelikož proti předchozímu usnesení o ceně, vycházejícímu z téhož posudku, již jedno odvolání podával. Navíc mu byl opětovně doručován i spolu s usnesením o ceně ze dne 6. 12. 2022, č. j. 067 EX 4828/17-1710. Odkazuje-li ohledně hodnocení posudku na usnesení pléna Nejvyššího soudu Pls 3/80, jde o zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna, a to v době, kdy v našem právním řádu dovolání vůbec nebylo možné. Odvolací soud se hodnocení znaleckého posudku věnoval podrobně a jeho závěrům nelze nic vytknout.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dospěl přitom k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
6. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zjišťování, zda je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019). Dovolací soud není oprávněn vymezit si otázku přípustnosti sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
7. Dovolatel prosazuje, že k oceňovaným nemovitým věcem nadále trvají „právní vztahy pachtovního a nájemního / podnájemního charakteru“. Ve vztahu k této námitce však nevznesl žádnou právní otázku, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Neuvedl, jak se měl v tomto závěru odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ani kterou konkrétní praxi má dovolatel na mysli). Nekonkretizoval ani žádnou otázku, pokud by spatřoval přípustnost dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, jež byla dovolacím soudem již vyřešena a má být posouzena jinak. Pouhý odkaz na § 2345 odst. 2 o. z. ani tvrzení, že závěr soudu neodpovídá údajům ve veřejném registru půdy, na shora uvedeném nic nemění. Kromě toho se tato námitka zcela míjí se skutkovými zjištěními, z nichž vycházel odvolací soud. Dovolatel tuto vadu dovolání v průběhu trvání dovolací lhůty neodstranil.
8. Pokud se týká namítaného nedoručení znaleckého posudku, nutno uvést, že dovolatel ani ve vztahu k této námitce nevymezil, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Současně zcela ignoroval zjištění odvolacího soudu, že týž znalecký posudek (založený na čl. 1355 exekutorského spisu) byl jeho právnímu zástupci doručen již s usnesením o ceně ze dne 4. 6. 2021, č. j. 067 EX 4828/17-1412 (podle potvrzení o doručení písemnosti do datové schránky založeného na čl. 1413 exekutorského spisu s datem doručení 7. 6. 2021). A jak právní zástupce oprávněné správně podotkl, tento znalecký posudek byl právnímu zástupci povinného zaslán opakovaně i s usnesením o ceně ze dne 6. 12. 2022, č. j. 067 EX 4828/17-1710 (podle potvrzení o doručení písemnosti do datové schránky založeného na čl. 1716 exekutorského spisu s datem doručení 12. 12. 2022). Ani tato námitka tudíž přípustnost dovolání nezaloží.
9. Dovolatel brojí dále proti výši ceny stanovené znaleckým posudkem. Považuje ji za podhodnocenou vzhledem k stáří posudku a drastickému vývoji cen na trhu a požaduje revizní posudek. V projednávané věci se jedná o znalecký posudek č. 6354-100/2021 ze dne 28. 5. 2021, vypracovaný společností Odhadci a znalci CZ, s. r. o, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 38/1285, identifikační číslo osoby 26302047. Na základě tohoto posudku vydal dne 4. 6. 2021 pověřený soudní exekutor usnesení o ceně, č. j.
067 EX 4828/17-1412, jež bylo k odvolání povinného zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021. Odvolací soud podrobil znalecký posudek přezkumu a již v této fázi neměl žádnou pochybnost o jeho správnosti. Současně ale zjistil, že je třeba ještě prošetřit existenci údajného pachtovního práva k oceňovaným pozemkům a toto případně promítnout do ceny obvyklé doplněním znaleckého posudku. Soudní exekutor tomuto požadavku plně dostál, šetřením zjistil, že pachtovní právo neexistuje, a vydal dne 6.
12. 2022 nové usnesení o ceně č. j. 067 EX 4828/17-1710, jež odvolací soud potvrdil, neboť neshledal nic, co by zpochybnilo správnost znaleckého zkoumání a určení ceny obvyklé. Přitom mimo jiné zdůraznil, že znalec ocenil nemovitosti obvyklou cenou podle zadání a ke srovnání cen vybral pět prodejů srovnatelných pozemků (z toho čtyři v téže obci). V projednávané věci tedy soudu (soudnímu exekutorovi) nelze vytýkat, že nekriticky přejal cenu stanovenou znaleckým posudkem. Odvolací soud se nijak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ani v závěru, že v projednávané věci není důvod pro revizi znaleckého posudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.
8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1083/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4631/2014).
10. Dovolateli nelze přisvědčit ani v námitce, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudního exekutora nebyla řádně odůvodněna a trpí nepřezkoumatelností, neboť jsou zcela v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která je ustálena v názoru, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Byť rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele.
Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu dovolání na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu