20 Cdo 3817/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v
exekuční věci oprávněné Telefónica O2 Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze
4, Michli, Za Brumlovkou 2/266, IČO 601 93 336, proti povinnému M. B., pro
25.905,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn.
1 Nc 2182/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze
dne 15. října 2007, č. j. 28 Co 733/2007 - 31, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2007, č. j. 28 Co 733/2007 -
31,
a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 6. 2007, č. j. 1 Nc 2182/2004
- 14,
se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení.
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu
Praha-západ ze dne 8. 6. 2007, č. j. 1 Nc 2182/2004 - 14, ve výroku, jímž
exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 23. 2. 2004, č. j. 1 Nc 2182/2004
- 8, byla zastavena, a dále ve výroku o nákladech exekučního řízení; ve výroku
o nákladech soudního exekutora je změnil a rozhodl o nákladech odvolacího
řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v daném
případě byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 2 zákona
č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o
změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), k němuž exekutor podal návrh,
neboť oprávněná nesložila ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na
náklady exekuce. Za právně nevýznamnou považoval okolnost, že výzva ke složení
zálohy na náklady exekuce byla provedena po třech letech od zahájení exekučního
řízení, že faktura byla vystavena dne 26. 4. 2007, že oprávněné byla doručena
až dne 2. 5. 2007 (nesprávně uvedeno dne 2. 5. 2005) a že dne 30. 5. 2007
složila na účet soudního exekutora zálohu na náklady exekuce. Dále krajský soud
uvedl, že zastavení exekuce zavinila oprávněná tím, že nezaplatila zálohu na
její náklady, a proto ji zavázal k úhradě těchto nákladů, které snížil o částku
1.800,- Kč, odpovídající výši zálohy, uhrazené oprávněnou po uplynutí lhůty
určené pro její zaplacení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §
238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §
241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí má po
právní stránce zásadní význam v otázce, „zda je přípustné zastavení exekuce za
podmínky, kdy oprávněný (nesprávně uvedeno povinný) zaplatí k rukám exekutora
zálohu požadovanou dle § 90 ex. ř., a přesto je exekuce zastavena pro její
údajné nezaplacení, to vše za situace, kdy žádost o zaplacení zálohy je zaslána
oprávněnému po několika letech vedení dosud bezvýsledné exekuce“. Namítá, že
exekutorem požadovanou zálohu ve výši 1.800,- Kč uhradila na jeho účet dne 30.
5. 2007 a že exekutor přesto podal soudu podnět k zastavení exekuce podle § 55
odst. 2 exekučního řádu. Za nesprávný proto považuje názor odvolacího soudu, že
rozhodující je pouze to, že záloha nebyla ve lhůtě stanovené exekutorem
zaplacena, a naopak má za to, že zaplatí-li oprávněný zálohu před podáním
návrhu na zastavení exekuce a více než měsíc před rozhodnutím soudu o zastavení
exekuce, pak důvod tvrzeného zastavení odpadl. Soudy obou stupňů tudíž
ustanovení § 55 odst. 2 exekučního řádu vyložily způsobem, který odporuje nejen
účelu exekučního řízení, ale i smyslu zálohy samotné, neboť i v exekučním
řízení je pro soud rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí (§ 167 odst. 2
a § 154 o. s. ř.). Návrh exekutora na zastavení exekuce tudíž nezbavuje soud
povinnosti zkoumat, zda ke dni rozhodnutí byla či nebyla záloha zaplacena,
případně, zda je požadavek na zálohu přiměřený, a to jak z hlediska její výše,
tak i stavu exekuce; jinak řečeno návrh na zastavení exekuce nepředstavuje
propadnou lhůtu. Oprávněná má dále za to, že s ohledem na stav exekuce a „i z
hlediska časového“ nebyl požadavek exekutora na zaplacení zálohy přiměřený.
Dále uvedla, že exekutorovi se ani nepodařilo nalézt jakýkoli postižitelný
majetek povinného, že vše nasvědčovalo tomu, že zde byl dán důvod pro zastavení
exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a že požadavek na zaplacení
zálohy v závěrečné fázi exekučního řízení byl vůbec prvním úkonem exekutora v
rozmezí tří let (exekuce byla nařízena dne 23. 2. 2004, faktura byla vystavena
dne 26. 4. 2007 a oprávněné byla doručena až dne 2. 5. 2007). Účelem zálohy
podle dovolatelky je pokrytí předpokládaných budoucích výdajů, které mohou být
s plněním závazku exekutora k provedení exekuce spojeny. Jestliže v daném
případě nebyly podmínky pro zastavení exekuce dány, měl exekutor v exekuci
řádně pokračovat. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby
věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č.
7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je přípustné
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d),
odst. 2 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam daný tím, že je v rozporu s procesním právem a
s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze
dne 3. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo
3345/2008, v obdobných věcech, od jejichž závěrů nemá dovolací soud se v této
věci odchýlit. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 8. 2008, má
exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce.
Podle § 55 odst. 2 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný ve
lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh
exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny
podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu.
V projednávané věci byla exekuce na majetek povinného k vymožení peněžité
pohledávky ve výši 25.905,30 Kč s příslušenstvím nařízena usnesením Okresního
soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2004, č. j. 1 Nc 2182/2004 - 8. Výzva k
zaplacení zálohy byla oprávněné zaslána dne 3. 5. 2007 společně s fakturou
(datovanou dnem 26. 4. 2007) vystavenou k zaplacení zálohy na náklady exekuce
ve výši 1.800,- Kč, a to se splatností dne 17. 5. 2007. Podáním ze dne 5. 6.
2007 dal exekutor soudu prvního stupně podnět k zastavení exekuce podle § 55
odst. 2 exekučního řádu s odůvodněním, že oprávněný přes výzvu neuhradil
požadovanou zálohu. Z obsahu spisu vyplývá, že oprávněná dne 5. 4. 2007
prostřednictvím elektronické pošty požádala exekutora o prodloužení lhůty k
vyřízení dožádání. Na dotaz odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2007 exekutor
potvrdil, že „záloha 1.800,- Kč (složená dne 30. 5. 2007) došla a je na účtu
exekutora JUDr. Podkonického.“
Z obsahu spisu taktéž vyplývá, že exekutor v rámci výzvy k zaplacení zálohy ze
dne 2. 5. 2007 využil výjimečný institut podle § 50 odst. 1 exekučního řádu,
když oprávněnou vyzval, aby navrhla, jakým způsobem má být exekuce provedena, a
sdělila údaje o místě pobytu povinného a jeho majetku, jsou-li jí tyto údaje
známy. Oprávněnou informoval, že v opačném případně určí exekutor způsob
provedení exekuce na základě údajů, které jsou mu známy nebo které sám zjistí.
Účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou
povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem. Podstatou
institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné
vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení.
Za tím účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního
řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst.
1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a
náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti
za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném do 31. 8. 2008). Lhůtu, kterou
exekutor stanoví, lze její povahou přirovnat ke lhůtě soudcovské, upravené v §
55 o. s. ř. Nepochybně i v případě lhůty ke složení zálohy může exekutor tuto
lhůtu prodloužit, popř. žádost o prodloužení lhůty zamítnout. Marné uplynutí
lhůty však přesto neznamená, že oprávněný již nemůže zálohu složit; může tak
učinit do doby, než soud z jejího nesložení nevyvodí zákonem předvídané
následky. Je-li v době rozhodování soudem záloha složena, důvod k zastavení
exekuce dán není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2009, sp.
zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 11.
8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3345/2008, v obdobných věcech, v niž táž oprávněná
uplatnila totožné námitky).
Protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší
soud je podle § 234b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože
důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí
soudu prvního stupně, jenž se, stejně jako soud odvolací, nezabýval námitkou
oprávněné, týkající se povahy lhůty pro zaplacení zálohy na náklady exekuce a
posouzením věci z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, zrušil i
toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního stupně
závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i
o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.
s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. října 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu