20 Cdo 3861/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, se sídlem v Praze
3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, proti povinnému R. K.,
zastoupenému JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem,
Resslova 3, pro 37.707,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.
zn. 42 Nc 18392/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 26. června 2009, č. j. 9 Co 17/2008 - 55, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26. 6. 2009, č. j. 9 Co 17/2008
- 55 (původně vyznačeno č.l. 26), potvrdil usnesení ze dne 25. 6. 2007, č. j.
42 Nc 18392/2007 - 5, jímž Okresní soud v Ústí nad Labem nařídil exekuci podle
pravomocného a vykonatelného výkazu nedoplatků oprávněné ze dne 12. 4. 2007, č.
5940700285, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 37.707,- Kč a pro náklady
oprávněného a náklady exekuce, jejímž provedením pověřil soudního exekutora
JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dne 19. 3. 2010 dovolání
(doplněné podáním ze dne 27. 5. 2011), aniž byl při tomto úkonu zastoupen
advokátem, a jeho podání ani nesplňovalo náležitosti tohoto mimořádného
opravného prostředku (podání povinného postrádala mj. dovolací důvody a jejich
obsahové vymezení).
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 6. 2011, č. j. 42 Nc
18392/2007 - 97, jež nabylo právní moci dne 14. 7. 2011, ustanovil povinnému
pro dovolací řízení zástupcem advokáta JUDr. Zdeňka Gruse. Podáním ze dne 3. 7.
2011, doručeným soudu prvního stupně dne 4. 7. 2011, ustanovený zástupce
upřesnil předchozí dovolání povinného v tom směru, že uvedl dovolací důvody a
dovolací návrh, avšak pokud jde o obsahové vymezení dovolacích důvodů, odkázal
pouze na předchozí podání povinného.
Nejvyšší soud dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání vykazuje
nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od
doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení
opravného usnesení.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o
tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době
podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do
uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-
li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta
podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti
rozhodnuto.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu
napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu.
Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že
dovolací důvod je dán; ani případný pouhý odkaz na text zákona anebo samotná
citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v
ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. nestačí. Chybí-li totiž vylíčení
okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v
takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím
důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce
kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně
přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti buď z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu,
avšak jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv.
23, C 1688). Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné
náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 o. s.
ř.), se po uplynutí této lhůty stává bezpředmětnou. Původně odstranitelné vady
dovolání se totiž marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle
ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. stávají neodstranitelnými; dovolací soud
proto k případnému opožděně podanému doplnění dovolání nemůže přihlížet (srov.
též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002,
uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Vadu podání může dovolatel odstranit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání
dovolání. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba
dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití
ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout.
Jak vyplývá z obsahu spisu, povinný sice včas (dne 19. 3. 2010) podal dovolání,
v němž však mj. obsahově nevymezil dovolací důvody, přičemž tento nedostatek
neodstranil ani ustanovený zástupce. Protože dovolání lze zásadně přezkoumat
jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.) a
dovolání povinného postrádá obsahové vymezení dovolacích důvodů, nelze pro tyto
nedostatky dovolání v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná
lhůta, v níž bylo možno tyto nedostatky dovolání odstranit, marně uplynula,
dovolací soud dovolání povinného podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř.
odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy
VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Olga
Puškinová, v. r.
předsedkyně
senátu