20 Cdo 412/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněného Ing. M. B., zastoupeného JUDr. Petrem Schlesingerem,
advokátem se sídlem v Brně, Slovákova 11, proti povinnému OKK Koksovny, a.s.
(dříve OKD, OKK, a.s.), se sídlem v Ostravě-Přívozu, Koksární ulice 1112,
identifikační číslo osoby 456 75 829, zastoupenému JUDr. Milanem Skalníkem,
advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 1.255.088,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 Nc
10813/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze
dne 30. března 2011, č. j. 9 Co 1105/2010 - 157, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č. j. 9 Co 1105/2010
- 157, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. srpna 2010, č. j. 51 Nc
10813/2009 - 115, se z r u š u j í a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k
dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 19. 8. 2010, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 115, Okresní soud v
Ostravě k návrhu povinného, odůvodněnému zánikem práva složením částky
1.251.343,- Kč do soudní úschovy, částečně zastavil podle § 268 odst. 1 písm.
g), odst. 4 o. s. ř. ohledně částky 1.251.343,- Kč exekuci (nařízenou na jeho
majetek usnesením téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 51 Nc 10813/2009,
pravomocným dne 6. 1. 2010, podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.
10. 2008, sp. zn. 24 Cm 289/94, vykonatelného dne 3. 1. 2009, k vymožení
pohledávky oprávněného ve výši 1.255.088,- Kč z titulu úroků z prodlení a pro
náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením
pověřil soudního exekutora Mgr. Daniela Týče, Exekutorský úřad Blansko); návrh
na zastavení exekuce v celém rozsahu zamítl. Vyšel ze zjištění, že exekučním
titulem byla povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému částku 473.000,-
Kč spolu s úroky s prodlení a dále náklady řízení a že v exekučním řízení
vedeném u téhož soudu byl usnesením ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 92 E 1183/2005,
nařízen výkon rozhodnutí ve prospěch oprávněného Ing. V. proti povinnému Ing.
M. B. (v daném řízení oprávněný), jemuž současně bylo zakázáno jako dlužníkovi
oprávněného pohledávku vyplatit, neboť ta se stala předmětem výkonu rozhodnutí
přikázáním jiné peněžité pohledávky. Stejně tak v řízení vedeném u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 Nc 11132/2008 vydal soudní exekutor dne 15. 9.
2008 exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním téže pohledávky oprávněnému
Ing. V. a povinnému zakázal, aby vyplatil oprávněnému Ing. B. předmětnou
pohledávku. Vzhledem k tomu, že dále bylo zjištěno, že pravomocným usnesením
Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2009, č. j. 99 Sd 30/2009 - 28, byla do
soudní úschovy přijata částka 1.251.343,- Kč, dospěl soud prvního stupně k
závěru, že jejím složením povinným nastaly účinky splnění „závazku“ podle § 568
obč. zák. a že tím dluh zanikl (§ 559 obč. zák.).
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. března 2011,
č. j. 9 Co 1105/2010 - 157, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o
částečném zastavení exekuce potvrdil, byť ze zcela jiného důvodu. Vyšel ze
zjištění, že u Okresního soudu v Ostravě je pod sp. zn. 92 E 1183/2005 ve
prospěch oprávněného Ing. V. veden výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky Ing.
B. (povinného, v daném řízení oprávněného) za společností OKK Koksovny, a.s., a
to z exekučního titulu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998,
sp. zn. 17 Cm 84/96, k uspokojení pohledávky ve výši 473.000,- Kč s
příslušenstvím, a že „poddlužnický vztah společnosti OKK Koksovny, a.s., ve
prospěch Ing. B. je založen“ rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10.
2008, sp. zn. 24 Cm 289/94. Ze spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 49 Nc
11132/2008 dále vyplývá, že k návrhu Ing. V. jako oprávněného vůči povinnému
Ing. B. byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky ve výši 246.569,- Kč s
příslušenstvím podle exekučního titulu vydaného Krajským obchodním soudem v
Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96, přičemž pověřeným soudním
exekutorem byl vydán příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky
poddlužníka povinného (společnosti OKK Koksovny, a.s.); poddlužnický vztah mezi
Ing. B. a společností „byl založen“ rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne
8. 10. 2008, sp. zn. 24 Cm 289/94. Žádné z těchto řízení nebylo dosud skončeno.
Při právním posouzení věci vycházel odvolací soud z § 312 a násl. o. s. ř. ve
spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu a ze závěrů uvedených v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2010, sp. zn. 21 Cdo 395, 3497/2009
(poznámka NS - vydanému ve věci žalobce Ing. V. proti žalovanému Ing. B. ve
věci úschovy částky 520.345,- Kč, složené pro žalobce a žalovaného jako
příjemce, za účasti složitele OKK Koksovny, a.s., o vydání úschovy), v němž byl
vysloven závěr, podle kterého „složením do úschovy u soudu není možné splnit
povinnosti, které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku), tj.
společnosti OKK Koksovny, a.s., při provedení výkonu rozhodnutí (či exekuce)
přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu § 312 a násl. o. s. ř. (ve
spojení s ust. § 52 odst. 1 ex. ř.); i kdyby dlužník povinného (poddlužník)
dluh odpovídající pohledávce přikázané oprávněnému (Ing. V.) složil do úschovy
u soudu a i kdyby soud takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to
vliv na povinnosti uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku), tj.
společnosti OKK Koksovny, a.s., a nemůže tím tedy být dotčeno ani tzv. úkojné
právo Ing. V. Úkojné právo Ing. V. zanikne až splněním, které se mu dostane od
poddlužníka povinného (správně dlužníka povinného - poddlužníka); plněním
poddlužníka do soudní úschovy zůstává tzv. úkojné právo nedotčeno“. Na základě
těchto závěrů krajský soud dovodil, že teprve až po úplném uspokojení úkojného
práva Ing. V., založeného vykonávacím řízením vedeným u Okresního soudu v
Ostravě pod sp. zn 92 E 1183/2005 a exekučním řízením vedeným u téhož soudu pod
sp. zn. 49 Nc 11132/2008 bude možné, aby „poddlužník vyplatil zbytek pohledávky
z rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 24 Cm 289/94 Ing. B.“. Jinak
řečeno, nevyplatil-li dosud poddlužník příslušné plnění (jistinu a její
příslušenství) Ing. V., nemůže poddlužník plnit ani vůči Ing. B. Podle
odvolacího soudu tak lze učinit závěr o tom, že provedení exekuce v dané věci
„brání trvající úkojné právo třetí osoby náležející Ing. V.“. Důvodem pro
částečné zastavení exekuce tedy není okolnost, že poddlužník složil peníze do
soudní úschovy, ale skutečnost, že exekuce v dané věci je podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř. nepřípustná, protože jejímu provedení „brání trvající úkojné
právo Ing. V.“.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že Ing.
V. má ve vztahu k dlužníku povinného (poddlužníkovi) tzv. úkojné právo jen
ohledně částky 473.000,- Kč s příslušenstvím, nikoliv však ohledně částky
1.251.343,- Kč, jak nesprávně krajský soud dovodil, a dále mu vytýká, že na
danou věc neaplikoval ustanovení § 314a a § 315 o. s. ř. Přitom z § 315 odst. 1
o. s. ř. vyplývá, že nevyplatil-li dlužník povinného (poddlužník) ve věci
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1183/2005 oprávněnému Ing.
V. po doručení usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí pohledávku v rozsahu, v
jakém byla nařízeným výkonem rozhodnutí postižena, mohl oprávněný Ing. V. podat
proti povinnému (poddlužníkovi) vlastním jménem návrh na nařízení výkonu
rozhodnutí, a to případně přikázáním pohledávky ze soudní úschovy podle § 312
o. s. ř. I kdyby tak učinil, nebyl by to důvod pro zastavení exekuce v dané
věci, jak nesprávně krajský soud uzavřel, ale nanejvýš důvod pro postup podle §
10 ve spojení s § 8 a 9 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro
případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, v platném znění. Ing. V.
ovšem žádný relevantní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v této věci ani
návrh na uspokojení svého tzv. úkojného práva nepodal a důvod pro zastavení
exekuce tak není dán. Závěr odvolacího soudu, že provedení exekuce v dané věci
brání trvající úkojné právo Ing. V., je tak nezákonný, přičemž odvolací soud
neuvedl zákonné ustanovení, z něhož při svém rozhodnutí vycházel. Ze všech
těchto důvodů má dovolatel za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada
vázanosti zákonem zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i zásada zákonem
stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům (čl. 90 věta první Ústavy ČR) a
zásada rovného postavení účastníků řízení před soudem vyplývající z § 18 odst.
1 a § 254 odst. 1 o. s. ř. Dále s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.
20 Cdo 1084/2008 namítá, že v daném případě nejde o žádný z důvodů pro
zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť pouhá existence
úkojného práva Ing. V. bez dalšího nepřípustnost jejího provedení nebrání, a
není tedy důvodem pro její zastavení, natož pak ve zcela neodůvodněném rozsahu.
Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena
k dalšímu řízení.
Povinný ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel opomíjí
ustanovení § 313 odst. 3 o. s. ř., přičemž právě z hlediska jeho účinků je
bezvýznamné, zda oprávněný (Ing. V.) využil možnosti, které mu poskytuje
ustanovení § 315 o. s. ř. Za nepřípadný pak považuje poukaz dovolatele na zákon
č. 119/2001 Sb., který se posuzované problematiky netýká. Navrhl, aby dovolání,
bude-li shledáno přípustným, bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu
ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12., části první zákona č.
7/2009 Sb.). Po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem
řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání je přípustné
podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. [ustanovení § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne
28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012,
přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp.
zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.
prosince 2012 i nadále použitelné]. Pozitivní závěr dovolacího soudu, že
rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237
odst. 3 o. s. ř. se přitom pojí s otázkou, zda okolnost, že část vymáhané
pohledávky byla postižena dalšími exekucemi (vedenými proti oprávněnému Ing.
B.) jejím přikázáním jeho věřiteli Ing. V., je důvodem zastavení exekuce v dané
věci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a v jakém rozsahu, jelikož jde o
právní otázku, kterou dovolací soud dosud ve všech souvislostech neřešil. Po
přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může
spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen
hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav
nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně
ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze
vykonat. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu
rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí
nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon
rozhodnutá zastaven částečně.
Nauka i soudní praxe jsou jednotné v tom, že důvody, pro něž je namístě mít
výkon rozhodnutí (exekuci) za nepřípustný [z důvodů jiných než uvedených v §
268 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř.] se typicky spojují a) s vadami exekučního
titulu [pokud nezpůsobují jeho materiální nevykonatelnost, jež zakládá důvod
zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], b) s
pochybeními při nařízení výkonu rozhodnutí, c) s rušivými okolnostmi při
provádění výkonu rozhodnutí, případně d) se specifickým jednáním povinného -
způsobí-li například započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním
vykonávaného rozhodnutí. Z povahy věci musí přitom jít o takové okolnosti, pro
něž je další provádění výkonu způsobilé založit kolizi s procesními zásadami,
na nichž je výkon rozhodnutí vybudován, anebo je protichůdné jím sledovanému
účelu, tj. zajistit (efektivní) splnění povinností vyplývajících z vykonávaného
titulu.
Podle § 65 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), nestanoví-li
tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním pohledávky
přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí
přikázáním pohledávky.
Podle § 312 o. s. ř. výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky než
pohledávky z účtu peněžního ústavu se provede zákazem výplaty pohledávky
povinnému (odstavec 1). Takto se postupuje i v případě, že pohledávka povinného
se stane splatnou teprve v budoucnu, jakož i v případě, že povinnému budou
dílčí pohledávky z téhož právního důvodu v budoucnu postupně vznikat (odstavec
2). Výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše pohledávky
oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství (odstavec 3).
Podle § 313 o. s. ř. v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se
svou pohledávkou jakkoli nakládal. Dlužníkovi povinného zakáže soud, aby po
tom, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku
vyplatil (odstavec 1). Nařízení výkonu rozhodnutí doručí soud oprávněnému,
povinnému a dlužníkovi povinného; dlužníkovi povinného je doručí do vlastních
rukou (odstavec 2). Povinný ztrácí právo na vyplacení pohledávky dnem, kdy bylo
dlužníkovi povinného doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (odstavec 3).
Podle § 314 o. s. ř., jakmile nabude nařízení výkonu rozhodnutí právní moci,
vyrozumí o tom soud dlužníka povinného. Dlužník povinného vyplatí pohledávku,
jestliže je již splatná, oprávněnému; není-li pohledávka povinného dosud
splatná, vyplatí ji oprávněnému, jakmile se stane splatnou (odstavec 1).
Výplatou oprávněnému se zprostí dlužník povinného své povinnosti vůči povinnému
(odstavec 2).
Podle § 315 odst. 1 o. s. ř. dále platí, že nevyplatí-li dlužník povinného
oprávněnému pohledávku bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že
nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, nebo kdy se stala pohledávka
splatnou, může se oprávněný domáhat vlastním jménem na dlužníkovi povinného u
jeho obecného soudu vyplacení pohledávky. Nesmí však s dlužníkem povinného
stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír ani prominout její
zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou
vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému. Dle odstavce 2 tohoto
ustanovení neuplatní-li oprávněný včas u soudu, popřípadě u jiného orgánu
pohledávku povinného vůči dlužníkovi povinného nebo neoznámí-li povinnému, že
ji uplatňuje, odpovídá povinnému za škodu, která by mu tím popřípadě vznikla.
Z této právní úpravy vyplývá, že provedení výkonu rozhodnutí (exekuce)
přikázáním jiné peněžité pohledávky zákon svěřuje dlužníku povinného
(poddlužníkovi). Dlužník povinného proto také nese odpovědnost za to, že výkon
rozhodnutí provedl tak, jak mu to ukládá zákon v ustanovení § 314 o. s. ř.
Přikázáním pohledávky oprávněnému nedochází z hlediska hmotného práva ke změně
věřitele. Povinnost poddlužníka platit přímo oprávněnému má svůj základ jen v
procesním právu; je výrazem nuceného výkonu práva, kterým se zasahuje do
hmotněprávního vztahu povinného a poddlužníka. Jestliže poddlužník nevyplatí
oprávněnému řádně a včas pohledávku, je oprávněný zákonem zmocněn vlastním
jménem tuto pohledávku vymáhat. Tzv. poddlužnická žaloba, kterou zákon svěřuje
oprávněnému, vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného. Lze říci, že
věřitel je ve vztahu k pohledávce, která má být na poddlužníku vymožena,
procesně zmocněn k tomu, aby plnění, které takto na poddlužníku získá, použil k
uspokojení své vlastní pohledávky. Oprávněný tedy žaluje svým jménem o
zaplacení pohledávky, jejímž věřitelem je povinný. Z titulu tohoto tzv.
úkojného práva oprávněného je poddlužník povinen vyplatit oprávněnému
přikázanou pohledávku, jen jestliže by měl podle práva takovou povinnost vůči
povinnému v okamžiku, kdy mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu
rozhodnutí. Není podstatné, že pohledávka povinného ještě případně nebyla
splatná nebo měla z téhož právního důvodu vzniknout v budoucnu. Jestliže
povinný vůči poddlužníku přikázanou pohledávku neměl nebo jestliže přikázaná
pohledávka do té doby zanikla (například splněním nebo započtením), nedosáhne
oprávněný z titulu tzv. úkojného práva uspokojení své vymáhané pohledávky (k
tomu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29
Odo 921/2003).
Probíhá-li mezi dlužníkem jako žalobcem a poddlužníkem jako žalovaným řízení o
zaplacení pohledávky, ztrácí dlužník okamžikem doručení usnesení o nařízení
výkonu rozhodnutí aktivní věcnou legitimaci a nenavrhne-li podle § 107a o. s.
ř. vstup oprávněného do řízení, bude taková žaloba zamítnuta. Oprávněný pak
musí svůj nárok uplatnit novou (poddlužnickou) žalobou (srov. komentář k § 315
o. s. ř. autorů Kasíková M., Jirmanová M., Vokřinková M. ASPI - OSŘ s
komentářem, ze dne 1. 10. 2007, dostupném v databázi ASPI pod identifikačním
číslem LIT29225CZ).
V uvedeném komentáři se dále uvádí, že pokud je postižená pohledávka, ohledně
které je veden výkon rozhodnutí (exekuce), již judikována (přiznána pravomocným
rozhodnutím), oprávněný nemůže ohledně ní podat poddlužnickou žalobu, ale přímo
na základě exekučního titulu vydaného ve prospěch povinného uplatní proti
poddlužníkovi návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ve kterém přechod
práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného bude ve smyslu § 256 odst.
2 o. s. ř. prokazován usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce)
přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu (stejný názor je vyjádřen i v
díle Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376.
Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1223/2003,
uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2005, pod číslem 44,
a v usnesení ze 24. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2356/2003, dospěl k závěru, že
„v případě, že třetí osoba (věřitel oprávněného) uspěje v řízení o poddlužnické
žalobě proti dlužníku, který je povinným v daném řízení o výkon rozhodnutí,
dochází k tomu, že do vztahu mezi oprávněným a povinným má tato osoba možnost
zasáhnout, a to buď v režimu podle § 256 odst. 1 o. s. ř. nebo podle § 107a o.
s. ř.; jestliže tyto možnosti nebyly využity, přichází v úvahu zastavení výkonu
rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Sama okolnost nařízeného
arrestatoria či inhibitoria ve vztahu k povinnému k zastavení výkonu
rozhodnutí, nařízeného proti němu, nevede“.
V odůvodnění usnesení ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 432/2006, Nejvyšší
soud dále uvedl, že „provedení exekuce k vydobytí pohledávky oprávněných, jež
byla postižena daňovou exekucí, je vyloučeno, protože oprávnění ztratili právo
na pohledávku, s níž nemohou nakládat. Tato okolnost způsobuje, že exekuce je
ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1
zákona č. 120/2001 Sb. nepřípustná“.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v
Ostravě ze dne 8. 10. 2008, č. j. 24 Cm 289/94 - 406, vykonatelným dne 3. 1.
2009, byla povinné společnosti OKK Koksovny, a.s., uložena povinnost zaplatit
oprávněnému Ing. B. částku 473.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení z této částky
od 28. 6 1994 do zaplacení a se 14 % úrokem z prodlení z částky 396.032,50 Kč
od 28. 6. 1994 do 9. 3. 1995 a na náhradě nákladů řízení částku 280.092,- Kč.
Podle tohoto rozsudku byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3.
2009, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 4, ve spojení s unesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 9 Co 871/2009 - 29, pravomocným dne 6. 1.
2010, nařízena k návrhu oprávněného Ing. B. exekuce na majetek povinného OKK
Koksovny, a.s., k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 1.255.088,- Kč z
titulu úroků z prodlení a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení
stanoveny (zbývající část pohledávky povinná společnost OKK Koksovny, a.s.,
podle tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení této exekuce zaplatila již před
podáním tohoto návrhu). Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 11.
2009, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 47, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Ostravě ze dne 23. 3. 2010, č. j. 9 Co 178/2010 - 104, pravomocným dne 30. 4.
2010, byla exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 3.
2009, č. j. 51 Nc 10813/2009 - 4, k návrhu povinného OKK Koksovny, a.s.,
odložena na dobu do právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, a to s
odůvodněním, že „povinná společnost složila částku 1.255.088,- Kč do soudní
úschovy, že oprávněný Ing. B. je dlužníkem Ing. V. a že pohledávky Ing. V. za
Ing. B. jsou vymáhány soudně pod sp. zn. 92 E 1183/2005, 92 E 576/2006, 49 Nc
11132/2008, a to formou přikázání jiné peněžité pohledávky u
povinného“ (rozuměj OKK Koksovny, a.s.).
Dále se z obsahu spisu podává, že Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 31.
1. 2008, č. j. 92 E 1183/2005 - 21, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 2.
2008, č. j. 92 E 1183/2005 - 23, nařídil k návrhu oprávněného Ing. V. proti
povinnému Ing. B. podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96 - 24, k uspokojení pohledávky oprávněného ve
výši 473.000,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, kterou
má povinný za dlužníkem povinného OKD, OKK, a.s., ve výši 473.000,- Kč z důvodu
rozsudku pro uznání Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 24
Cm 289/94, přičemž povinnému byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému na
náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 4.730,- Kč s tím, že nařízení výkonu
rozhodnutí se vztahuje též na náhradu těchto nákladů.
Dalším usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2008, č. j. 49 Nc
11132/2008 - 20, pravomocným dne 30. 4. 2009, byla k návrhu oprávněného Ing. V.
proti povinnému Ing. B. nařízena podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm 84/96 - 24, a podle dalších 7
exekučních titulů exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky
oprávněného ve výši 246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu
řízení stanoveny, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Vlastimil
Porostlý, Exekutorský úřad Ostrava. Ten pak dne 15. 9. 2008 vydal pod sp. zn.
069 EX 1776/08 - 3, exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce
přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného u dlužníka povinného OKD, OKK,
a.s., k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 246.569,- Kč a pro náklady
exekuce, které exekutor vyčíslí dodatečně v příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Konečně usnesením ze dne 9. 12. 2008, č. j. 92 E 576/2006 - 36, Okresní soud v
Ostravě nařídil k návrhu Ing. V. proti povinnému Ing. B. podle vykonatelného
rozsudku Krajského (obchodního) soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 1998, č. j. 17 Cm
84/96 - 24, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.002.550,- Kč spolu s
náklady řízení ve výši 82.104,- Kč výkon rozhodnutí přikázáním peněžité
pohledávky, kterou má povinný za dlužníkem povinného OKD, OKK, a.s., ve výši
473.000,- Kč „z titulu neuhrazení stavebních prací, kdy tato pohledávka je
předmětem soudního řízení u Krajského soudu v Ostravě vedeného pod sp. zn. 24
Cm 289/94. Dále povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě
výkonu rozhodnutí částku 4.730,-Kč s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se
vztahuje na vymožení pohledávky, náhrady soudního poplatku, jakož i dalších
nákladů, které budou oprávněnému v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti
povinnému přiznány.
Všemi citovanými pravomocnými rozhodnutími bylo povinnému Ing. B. (v daném
řízení oprávněný) zakázáno, aby se svou pohledávkou za dlužníkem povinného v
rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí) postižena, jakkoli
nakládal s tím, že povinný ztrácí v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu
rozhodnutí (exekucí) postižena, právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo
dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce).
Dlužníku povinného bylo těmito rozhodnutími zakázáno, aby od okamžiku, kdy mu
bude doručeno nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vyplatil povinnému jeho
pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí (exekucí)
postižena, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal. Dále se v
rozhodnutích uvádí, že dlužník povinného je povinen vyplatit již splatnou
pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu rozhodnutí postižena, v
den, který následuje po dni, v němž mu bude doručeno vyrozumění soudu, že
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci; není-li pohledávka
povinného v tento den ještě splatná, je povinen ji vyplatit, jakmile se stane
splatnou. Výplatou pohledávky se dlužník povinného zprostí v rozsahu
poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.
Na základě výkonů rozhodnutí a exekuce nařízených k návrhům Ing. V. proti Ing.
B. mohl povinný OKK Koksovny, a.s., jako poddlužník plnit z nich oprávněnému
Ing. V., ovšem podle § 312 odst. 3 o. s. ř. jen do výše vymáhaných pohledávek s
příslušenstvím (tj. ve výši 473.000,- Kč + náklady řízení ve výši 4.730,- Kč +
246.569,- Kč a pro náklady exekuce), a jeho dluh vůči oprávněnému Ing. B. by
tím v tomto rozsahu zanikl. To se ovšem nestalo, pročež důvod zastavení exekuce
v dané věci podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dán, jelikož, jak
vyslovil již Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. května 2010, sp. zn. 21 Cdo
395, 3497/2009, „složením do úschovy u soudu (však) není možné splnit
povinnosti, které zákon ukládá dlužníku povinného (poddlužníku) při provedení
výkonu rozhodnutí přikázáním tzv. jiné peněžité pohledávky ve smyslu ustanovení
§ 312 a násl. o. s. ř.; i kdyby dlužník povinného (poddlužník) dluh
odpovídající pohledávce přikázané oprávněnému složil do úschovy u soudu a i
kdyby soud takovou úschovu (pravomocným usnesením) přijal, nemá to vliv na
povinnosti uložené zákonem dlužníku povinného (poddlužníku) a nemůže tím tedy
být dotčeno ani tzv. úkojné právo oprávněného“.
Neplnil-li poddlužník (zde povinná společnost) v nařízeném výkonu rozhodnutí
vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 1183/2005 a v exekuci
vedené u téhož soudu pod sp. zn. 49 Nc 11132/2008 (jak bylo soudy obou stupňů
zjištěno) oprávněnému Ing. V. a byla-li postižená pohledávka Ing. B., ohledně
které je v dané věci vedena exekuce, již judikována (přiznána pravomocným
rozhodnutím), nemůže oprávněný Ing. V., jak je již shora uvedeno, ohledně ní
podat poddlužnickou žalobu, ale přímo na základě exekučního titulu vydaného ve
prospěch povinného Ing. B. může (mohl) podat proti poddlužníkovi (povinnému OKK
Koksovny, a.s.) návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), ve kterém by
přechod práva z exekučního titulu z povinného na oprávněného ve smyslu § 256
odst. 2 o. s. ř. prokazoval usnesením soudu o nařízení výkonu rozhodnutí
(exekuce) přikázáním pohledávky obsažené v exekučním titulu (srov. Drápal, L.,
Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání.
Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2405 - 2406), či v daném exekučním řízení mohl
navrhnout postup podle § 107a o. s. ř. (viz již citovaná usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 20 Cdo 1223/2003, a ze 24. března 2005,
sp. zn. 20 Cdo 2356/2003).
Lze tedy uzavřít, že provedení exekuce k vydobytí pohledávky oprávněného Ing.
Bělíka, jež byla postižena výkonem rozhodnutí a exekucí, je vyloučeno, ovšem
podle § 312 odst. 3 o. s. ř. jen do výše Ing. V. vymáhaných pohledávek s
příslušenstvím (tj. ve výši 473.000,- Kč + náklady řízení ve výši 4.730,- Kč +
246.569,- Kč a pro náklady exekuce, které exekutor vyčíslí v příkazu k úhradě
nákladů exekuce); je tomu tak proto, že oprávněný Ing. B. ztratil právo na tyto
pohledávky s příslušenstvím, s nimiž nemůže nakládat (§ 313 odst. 1 věta první
o. s. ř.). Tato okolnost způsobuje, že exekuce v dané věci je ve smyslu
ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č.
120/2001 Sb. nepřípustná v rozsahu uvedených částek, nákladů výkonu rozhodnutí
a nákladů exekuce, jejichž výši určí soudní exekutor.
Z uvedeného vyplývá, že obecně je správný názor odvolacího soudu, že
nesplnil-li poddlužník svoje povinnosti podle § 314 odst. 1 o. s. ř., tj.
nevyplatil-li postiženou pohledávku a její příslušenství oprávněnému, a byla-li
postižená pohledávka, ohledně které je vedena exekuce, již judikována, je
exekuce vedená povinným proti poddlužníkovi podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s.
ř. ve spojení s § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. nepřípustná a že je třeba
ji zastavit. Nelze však souhlasit s jeho závěrem, že exekuci je namístě
zastavit právě v rozsahu částky 1.251.343,- Kč, pro niž ji zastavil soud
prvního stupně [ovšem z důvodu podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., neboť
tuto částku složila povinná společnost (poddlužník) do soudní úschovy], jelikož
odvolací soud tak nerespektoval zásadu uvedenou v § 312 odst. 3 o. s. ř.,
totiž, že výkon rozhodnutí postihuje pohledávku povinného jen do výše
pohledávky oprávněného, pro kterou byl nařízen, a jejího příslušenství, a z níž
vyplývá, že jen v tomto rozsahu je možno exekuci zastavit.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu ve shora uvedeném závěru není správné a
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 o. s. ř. tak byl naplněn, Nejvyšší soud je
podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro
něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního
stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Jen pro úplnost je třeba poukázat na to, že ve vykonávacím řízení vedeném u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 576/2006 byla oprávněnému Ing. V.
přikázána tatáž pohledávka jako v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. 92 E
1183/2005.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1 část
věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2012
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu