20 Cdo 418/2024-701
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného M. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti povinnému J. P., zastoupenému Mgr. Markem Šimákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, za účasti bývalé manželky povinného M. S., dříve P., zastoupené JUDr. Jakubem Maurem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Rybná 732/25, pro 12 450 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 931/2021, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2023, č. j. 14 Co 393/2021-603, t a k t o :
Dovolání se odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen „soud I. stupně“) usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 64 EXE 931/2021-262, zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, jejímž provedením tentýž soud dne 15. 4. 2021 pod č. j. 64 EXE 931/2021-10 pověřil soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského, Exekutorský úřad Beroun, a to pokud se týká způsobu jejího provedení prodejem nemovitých věcí dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, Exekutorský úřad Beroun dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-20, přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, Exekutorský úřad Beroun dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-23, přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, Exekutorský úřad Beroun dne 19. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-25 a přikázáním pohledávky k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, Exekutorský úřad Beroun dne 11. 5. 2021, č. j. 015 EX 207/21-43 (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) původně usnesením ze dne 17. 12. 2021, č. j. 14 Co 393/2021-492, usnesení soudu I. stupně ve výroku I. ohledně návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-20, změnil tak, že se exekuce v rozsahu uvedeného exekučního příkazu zastavuje (výrok I.) a usnesení soudu I. stupně ve výroku I. ohledně návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů soudního exekutora Mgr. Pavla Dolanského ze dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-23, ze dne 19. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-25, a ze dne 11. 5. 2021, č. j. 015 EX 207/21-43, a ve výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (výrok II.).
3. Poté, co Nejvyšší soud zrušil toto usnesení ve výroku I usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 20 Cdo 1252/2022-557, ve znění usnesení ze dne 3. 1. 2023, č. j. 20 Cdo 1252/2022-583, odvolací soud znovu rozhodl tak, že se exekuce v rozsahu uvedeného exekučního příkazu zastavuje.
4. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo uzavřeno 8. 3. 1996 a bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 11. 2019, č. j. 22 C 186/2019-24, který nabyl právní moci dne 4. 1. 2020. Smlouva o zúžení společného jmění manželů (SJM) ze dne 26. 9. 2012 nebyla vložena do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu, exekuce byla zahájena 6. 4. 2021, exekuovaná pohledávka vznikla ze smluv o půjčkách uzavřených v letech 2015 až 2016, přičemž bývalá manželka povinného nabyla nemovitosti kupní smlouvou ze dne 2. 3. 2021. Poté odvolací soud uzavřel, že v dané věci není podstatné, podle jakého předpisu se posuzuje dohoda o zúžení SJM (dovolací soud uvedl, že rozhodující je úprava v občanském zákoníku); podstatné je, že nemovitosti manželka povinného nabyla po rozvodu manželství, a proto se staly jejím majetkem, neboť rozvodem manželství SJM zaniklo.
5. Za nesprávnou považuje konstrukci namítanou oprávněným, který odkazuje na § 709 odst. 1 a § 736 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), že předmětný majetek byl nabyt z prostředků nevypořádaného SJM, a proto se stal součástí nevypořádaného SJM.
6. Základním rozlišovacím kritériem pro určení, které majetkové hodnoty (věci) do SJM patří, je časová hranice vzniku, resp. zániku manželství. Majetkové hodnoty nelze nabývat do SJM, pokud neexistuje. Proto v souzené věci nabyté nemovitosti nemohly být nikdy součástí SJM podle § 709 o. z., a to ani tehdy, pokud by byly na úhradu kupní ceny použity prostředky z nevypořádaného SJM. Věcněprávní účinky kupní smlouvy ze dne 2. 3. 2021 (§ 1105 o. z.) nastaly po zániku manželství. Úvaha oprávněného, že původ finančních prostředků se odráží v druhu vlastnického práva (výlučné vlastnictví x společné jmění manželů) by měla relevanci jen v případě nabývání věci za trvání manželství, tedy do SJM (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1658/98).
7. Oprávněný přípustnost dovolání spojuje s vyřešením otázky, zda z § 736 o. z. ve spojení s § 709 odst. 1 o. z. plyne, že majetek nabytý jedním z bývalých manželů za majetek spadající do nevypořádaného SJM spadá opět do nevypořádaného SJM, či je alespoň jako majetek v nevypořádaném SJM exekučně postižitelný, anebo zda se majetek nabytý jedním z manželů za majetek spadající do nevypořádaného SJM stává automaticky výlučným vlastnictvím jen tohoto manžela a do SJM již nepatří.
8. Podle dovolatele odvolací soud nedostatečně zhodnotil dopad § 736 o. z. v této věci, podle něhož pro dosud zúžené, zrušené nebo zaniklé SJM, které není vypořádáno, se použijí ustanovení o společném jmění přiměřeně. Právní režim, který předestírá odvolací soud, by ve svém důsledku představoval cestu pro postupné „pokoutné“ vypořádávání SJM postranními kanály. Manželé by postupně majetek ze zaniklého SJM transformovali – cestou převodů a prodejů – na svůj majetek tak, jak to provedla povinná. Majetek by následně prodali a získané peníze by už nepatřily do SJM. Podle jeho názoru je proto pokyn k přiměřené aplikaci ustanovení o SJM obsažený v § 736 o. z. třeba chápat tak, že na majetek nacházející se v nevypořádaném SJM se přiměřeně vztahují pravidla pro existentní SJM, zejména § 709 odst. 1 o. z., a pokud §§ 708 až 735 o. z. hovoří o „manželu“, rozumí se tím v kontextu § 736 o. z. logicky i „bývalý manžel“. Takový výklad vede k závěru, že majetek v nevypořádaném SJM, který je transformován v nový – směnou, koupí – zůstává v nevypořádaném SJM i nadále a k vyprazdňování SJM nedochází.
9. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Povinný ve vyjádření k dovolání považuje rozhodnutí odvolacího soud za věcně správné. K vymezené právní otázce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2190/2010, na rozhodnutí ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3450/2009 a dále na rozhodnutí ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3089/2022, v němž dovolací soud zopakoval, že předmětem vypořádání SJM může být pouze hodnota resp. finanční částka za takový převod získaná (finanční částka získaná za převod movité či nemovité věci, obchodního podílu apod.), neboť ke dni rozhodování soudu o vypořádání SJM již taková věc netvoří součást SJM právě proto, že došlo k platnému právnímu jednání ohledně takové součásti SJM. Dojde-li tedy k úplatnému převodu vlastnického práva k věci spadající do nevypořádaného SJM, součástí masy nevypořádaného SJM se stávají, resp. mohou stát toliko převodem získané finanční prostředky. Bytové jednotky manželka povinného koupila až po rozvodu manželství, tedy po zániku SJM, proto nemohou být součástí SJM a nelze je exekučně postihnout. Navíc manželka povinného konstantně tvrdí, že původní bytová jednotka byla pořízena z jejich výlučných prostředků a SJM netvořila, a proto součástí SJM nemohly být ani peněžní prostředky, které prodejem získala. Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání odmítl.
11. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
12. Nejvyšší soud ve své judikatuře (vydané za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, dále též jen „obč. zák.“), opakovaně dospěl k závěru, že pro závazek, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze (zásadně) nařídit exekuci i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení exekuce nebylo vypořádáno (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2610/2009, uveřejněný pod číslem 100/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného lze a contrario dovodit, že pro závazek jen jednoho z manželů nelze nařídit exekuci na majetek, který v době zahájení exekuce do společného jmění nepatřil, neboť jej manžel povinného (v tomto případě manželka povinného) nabyl do svého výlučného vlastnictví až po zániku manželství jeho rozvodem, tj. až po zániku společného jmění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4490/2017, na něž odkazuje i odvolací soud). Skutečnost, že v posuzované věci manželka povinného eventuálně nabyla vylučovanou nemovitou věc do svého výlučného vlastnictví mimo jiné i z prostředků náležejících do nevypořádaného společného jmění, lze namítat v řízení o tzv. žalobě z lepšího práva, která slouží ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení se z výnosu (výtěžku) exekuce bylo v exekučním řízení porušeno. Tímto způsobem jsou tedy ochráněna i práva oprávněného.
13. S ohledem na výše uvedené a v souvislosti s námitkou oprávněného, že na nákup nemovitých věcí byly použity prostředky z dosud nevypořádaného SJM, dovolací soud připomíná svůj závěr vyslovený ve zrušujícím usnesením ze dne 7. 9. 2022, č. j. 20 Cdo 1252/2022-557, ve spojení s opravným usnesením ze dne 3. 1. 2023, č. j. 20 Cdo 1252/2022-583, že dohoda o zúžení SJM, kterou bývalí manželé uzavřeli v roce 2012, nepozbývá svých účinků po 1. 1. 2014 (tedy po účinnosti o. z.), a proto je třeba ji respektovat i v případě, že závazek povinného vznikl po 1. 1. 2014. Znamená to, že bez ohledu na to, zda smlouva o zúžení SJM byla vložena do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu či nikoliv, je pro posouzení, je-li možné k takové smlouvě přihlédnout, podstatné, zda byl ve smyslu § 143a odst. 4 obč. zák. obsah smlouvy znám oprávněnému (srov. bod za páté notářského zápisu č. l. 215 spisu obvodního soudu) a zda manželka povinného o vzniku pohledávek věděla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 4087/2013 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 103/2016).
14. Protože je napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
15. Dovolací soud o nákladech dovolacího řízení nerozhodoval, neboť o nich bude rozhodovat okresní soud (srov. výrok II. usnesení Městského soudu v Praze soudu ze dne 17. 12. 2021, č. j. 14 Co 393/2021-492, kterým zrušil usnesení soudu I. stupně ve výroku I. ohledně návrhu bývalé manželky povinného na zastavení exekuce v rozsahu exekučních příkazů soudního exekutora ze dne 16. 4. 2021, č. j. 015 EX 207/21-23, ze dne 19. 4. 2021, č. j. 015 EXE 207/21-25, a ze dne 11. 5. 2021, č. j. 015 EXE 207/21-43 a ve výroku II. a věc vrátil soudu I. stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení), popřípadě soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu