20 Cdo 450/2022-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. Š., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Karlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Žamberku, 28. října č. 160, proti povinnému M. Š., narozenému dne XY, bytem XY, pro vymožení jiné povinnosti ukládáním pokut, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 4/2021, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. září 2021, č. j. 22 Co 168/2021-33, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 27. 4. 2021, č. j. 15 E 4/2021-25, zamítl návrh oprávněného, aby soud nařídil výkon rozhodnutí pro vymožení jiné povinnosti ukládáním pokut (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud uvedl, že se oprávněný domáhá nařízení výkonu rozhodnutí podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 2. 2019, č. j. 10 C 318/2017-84, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 12.
6. 2019, č. j. 27 Co 111/2019-111, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 6. 2019, č. j. 27 Co 111/2019-117 – dále jen „exekuční titul“, jímž byla povinnému nařízena povinnost zdržet se jednání, kterým by bránil v užívání přístupové zpevněné cesty do domu oprávněného čp. XY v XY vedené na pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY a pozemku parc. č. XY v obci a katastrálním území XY – dále jen „přístupová cesta“. Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 15 E 37/2020 soud zjistil, že již dříve byl na návrh povinného M.
Š. a jeho manželky M. Š. (jako oprávněných) usnesením ze dne 1. 9. 2020, č. j. 15 E 37/2020-44, nařízen proti oprávněnému J. Š. (jako povinnému) výkon rozhodnutí uložením pokuty k vynucení jeho povinnosti umožnit a zajistit oprávněným plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním provozovny skladových prostor pro masné výrobky umístěné v domě čp. XY na ulici XY v XY, přičemž tímto rozhodnutím byla oprávněnému (jako povinnému) uložena pokuta 5 000 Kč. V rámci tohoto vykonávacího řízení pak J. Š.
(jako povinný) podal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Nyní projednávaný návrh na výkon rozhodnutí pro vymožení jiné povinnosti ukládáním pokut pak oprávněný odůvodnil tak, že povinný povinnost uloženou exekučním titulem neplní a brání mu v užívání přístupové cesty právě tím, že ve výše uvedeném řízení vedeném taktéž u zdejšího soudu, vede proti oprávněnému výkon rozhodnutí ukládáním pokut a dále tím, že tuto cestu sleduje a pořizuje fotografie aut po ní jezdících nebo krátkodobě zaparkovaných, a to i v době, kdy cestu nehodlá použít.
Soud uzavřel, že skutečnost, že povinný k vymožení povinnosti uložené oprávněnému vede u zdejšího soudu výkon rozhodnutí, nelze považovat za neplnění či porušení povinnosti uložené povinnému exekučním titulem, když se povinný pouze legitimním způsobem domáhá splnění povinnosti uložené oprávněnému. Právo oprávněného užívat přístupovou cestu je totiž současně omezeno jeho povinností umožnit povinnému (a jeho manželce) přístup po této cestě do provozovny skladových prostor pro masné výrobky. Za neplnění či porušení povinnosti uložené povinnému exekučním titulem nelze rovněž považovat ani jednání povinného spočívající v tom, že přístupovou cestu sleduje a pořizuje fotografie aut po ní jezdících nebo krátkodobě zaparkovaných, neboť tímto jednáním oprávněnému (ani jiným obyvatelům domu) taktéž nijak nebrání v jejím řádném užívání.
2. K odvolání oprávněného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 29. 9. 2021, č. j.
22 Co 168/2021-33, usnesení soudu I. stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil s usnesením soudu I. stupně a shodně uvedl, že oprávněný v této věci netvrdí takové jednání povinného, které lze podřadit pod neplnění povinnosti uložené povinnému exekučním titulem.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené usnesení dovolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, „zda dovolatelem tvrzené skutkové okolnosti, tedy bránění v užívání cesty pohrůžkou neoprávněných postihů pod nepravdivými záminkami (konkrétně podáním návrhu na výkon), mají charakter jednání, kterým může být bráněno v užívání cesty ve smyslu porušení povinnosti uložené rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 6. 2019, č. j. 27 Co 111/2019-111?“. Dovolatel formuluje právní otázku, zda bránění v užívání cesty musí spočívat pouze v jejím fyzickém zablokování, nebo zda může tkvít i ve zneužití exekučního titulu k uložení pokuty a pohrůžkami dalšími finančními postihy plynoucími z vykonávacího řízení. Na tuto otázku odpovídá kladně, a proto navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání není důvodné. Oprávněný pouze polemizuje se skutkovými závěry učiněnými odvolacím soudem a jeho dovolání je tak „zcela absurdní“. Navrhl, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
6. Jde-li o dovolatelem formulovanou právní otázku, soudy obou stupňů odůvodnily zamítnutí exekučního návrhu tak, že návrh na výkon rozhodnutí podaný v rámci jiného vykonávacího řízení povinným na základě vykonatelného exekučního titulu nelze ze strany povinného vyhodnotit jako protiprávní zásah do práva oprávněného zaštítěného rovněž vykonatelným exekučním titulem. A to za situace, kdy vykonatelné povinnosti oprávněného a povinného nejsou vzájemně kontrární. Tento právní názor soudu prvního stupně a odvolacího soudu je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, jenž již dříve konstatoval, že podání návrhu na výkon rozhodnutí je využitím možnosti poskytnuté účastníku procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007). Jinými slovy oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí je výronem práva domáhat se soudní ochrany, takže ze své podstaty nemůže být posouzeno jako jednání, jímž oprávněný znemožňuje výkon jiného práva z vykonatelného exekučního titulu. Nejinak je tomu i v tomto případě, kdy jak oprávněný, tak povinný disponují vykonatelným exekučním titulem vůči sobě navzájem, když každý z nich má povinnost umožnit druhému přístup k domu čp. XY v XY.
7. Zbývá dodat, že dojde-li k zastavení exekuce, jejíž oprávněnost dovolatel zpochybňuje, vznikne mu ve vztahu k povinnému právo domáhat se náhrady škody spočívající v částce, kterou dovolatel musel zaplatit na uložených pokutách (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4367/2010, ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3660/2018, či ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2679/2020).
8. Z výše uvedeného plyne, že postavil-li oprávněný v této exekuci dovolání na tom, že neprávem podaný exekuční návrh povinného uskutečněný v jiné exekuci na základě vykonatelného exekučního titulu lze posoudit jako jednání, jímž se znemožňuje exekuce jiného vykonatelného exekučního titulu, jímž disponuje oprávněný, nelze jeho názoru přisvědčit.
9. Protože je usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání oprávněného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu