2
3
20 Cdo 471/2021-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr.
Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné Pražské služby, a. s., se sídlem v Praze 9,
Pod Šancemi č. 444/1, identifikační číslo osoby 60194120, proti povinnému F.
Z., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem
se sídlem v Dobřichovicích, Jiráskova č. 378, pro 135 326 Kč s příslušenstvím,
vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 EXE 24/2020, o
dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.
září 2020, č. j. 21 Co 201/2020-73, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2020, č. j. 21 Co
201/2020-73, a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2020, č.
j. 31 EXE 24/2020-33, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Hradci
Králové k dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. 31
EXE 24/2020-33, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním
exekutorem JUDr. Alešem Bayerem, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 002 EX
1/20-31, na základě pověření Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 1. 2020, č. j. 31 EXE 24/2020-10. Soud prvního stupně zjistil, že exekučním
titulem je v projednávané věci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. 3 Cm 32/1994-27, a v exekuci je vymáhána pohledávka oprávněného ve
výši 135 326 Kč s příslušenstvím. Exekuční titul povinnému doručoval Městský
soud v Praze poštou na adresu jeho místa podnikání XY, dne 19. 12. 2018,
povinný zásilku nepřevzal, proto mu pošta zanechala výzvu k vyzvednutí a po
marném uplynutí desetidenní lhůty k vyzvednutí byla zásilka vrácena odesílateli
s tím, že zásilku nebylo možné vhodit do schránky. Následně Městský soud v
Praze dne 8. 1. 2019 vyvěsil výzvu k vyzvednutí zásilky na úřední desku a
sejmul ji dne 8. 2. 2019. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční
titul byl doručen řádně a v souladu se zákonem, když byl doručován do vlastních
rukou povinného na adresu jeho sídla podle obchodního rejstříku a z důvodu
nezastižení mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Vzhledem k tomu, že
povinný si zásilku nevyzvedl ani ve lhůtě 10 dnů, byla zásilka uplynutím této
lhůty doručena. Skutečnost, že konkursní řízení doposud neskončilo, není pro
rozhodování o návrhu na zastavení exekuce významná, tuto námitku měl povinný
uplatnit v řízení o odvolání proti exekučnímu titulu. 2. K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne
30. 9. 2020, č. j. 21 Co 201/2020-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního
stupně. Odvolací soud zdůraznil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne
29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, byl zrušen konkurs na majetek povinného pro
nedostatek majetku a toto usnesení bylo v právní moci. Nalézací soud se při
vydání exekučního titulu otázkou konkursu na majetek povinného zabýval a
zjistil, že konkurs byl pravomocně ukončen ke dni 10. 10. 2018, proto dne 27. 11. 2018 vydal exekuční titul a doručoval jej podle § 46b písm. b) občanského
soudního řádu na adresu sídla podnikající fyzické osoby zapsanou v obchodním
rejstříku. V konkursním řízení sice Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, dovodil, že z formálního statusu podnikatele
nelze v poměrech konkursního řízení ve fázi po prohlášení konkursu dovozovat
důvod pro užití adresy uvedené v ustanovení § 46b písm. b) občanského soudního
řádu, což mělo za následek zrušení doložky právní moci vyznačené na usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, ve znění
opravného usnesení ze dne 28. 12. 2018, č. j. 92 K 96/95-1245, o zrušení
konkursu, avšak pro řízení o zastavení exekuce je podstatné, že v době
doručování exekučního titulu byl konkurs pravomocně zrušen a nalézací soud
nemohl doručovat exekuční titul jinak, než postupem podle § 46b písm. b)
občanského soudního řádu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Brojí v něm
mj. proti tomu, že mu exekuční titul byl doručován v době, kdy byl na jeho
majetek prohlášen konkurs, navíc na nesprávnou adresu jeho podnikatelského
sídla, na kterém se však nezdržoval a z důvodu probíhajícího konkursního řízení
zde nemohl přebírat písemnosti. Nesprávnost doručování exekučního titulu během
konkursního řízení na adresu místa podnikání povinného podle obchodního
rejstříku přitom konstatoval i Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 20. 12.
2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, když z tohoto důvodu změnil usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 92 K 96/95-1321, tak, že se odvolání
úpadce (povinného v projednávané věci) proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 3.
2018, č. j. 92 K 96/95-1148 (kterým bylo rozhodnuto o zrušení konkursu vedeného
na majetek povinného), neodmítá pro opožděnost. Povinný byl prohlášením
konkursu „vyloučen z podnikání“, proto již nadále není osobou podnikající, ale
úpadcem – fyzickou osobou a tato skutečnost ovlivňuje i způsob, jakým mu má a
mělo být doručováno. Vzhledem k tomu, že doručování na adresu sídla povinného
bylo nicotné a nemělo by se k němu přihlížet, není možné z něj vyvodit další
postup vyvěšením na úřední desku soudu s fikcí následku, že posledním dnem
lhůty se písemnost považuje za doručenou. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud
usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř.,
neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky, zda je důvodem pro
zastavení exekuce skutečnost, že exekuční titul ve formě rozhodnutí nalézacího
soudu byl doručován povinnému v době, kdy byl na jeho majetek prohlášen konkurs
a nalézací řízení proto bylo ze zákona přerušeno, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, přezkoumal dovolací soud
napadené usnesení ve smyslu § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinného je důvodné.
5. Podle ustanovení § 159 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze
napadnout odvoláním, je v právní moci. Podle ustanovení § 167 odst. 2 o. s. ř.
není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o
rozsudku.
6. Podle ustanovení § 206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu
oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o
odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
7. Podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále též jen „zákon o
konkursu a vyrovnání), platí, že prohlášením konkursu se řízení o nárocích,
které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být
uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže
jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o
výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o
pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20), lze v řízení
pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se
stává účastníkem řízení místo úpadce.
8. Nejvyšší soud již dříve (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.
10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015) dovodil, že rozhodnutí soudu nabývá právní
moci při splnění předpokladů stanovených zákonem. Skutečnost, že byla vyznačena
právní moc na dosud nepravomocném rozhodnutí, nemá pro nabytí právní moci
význam. Takový význam má pouze právní moc jako taková, která nastane –
nezávisle na vůli soudu či účastníků řízení – v okamžiku, kdy jsou splněny
zákonné podmínky, tedy kdy je rozhodnutí řádně doručeno a kdy je nelze
napadnout odvoláním (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1397/96, které bylo uveřejněno pod č. 29 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). Doložka právní moci
rozhodnutí má – stejně jako doložka vykonatelnosti – povahu veřejné listiny
(srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5.
2005 sp. zn. 20 Cdo 1257/2004, které bylo uveřejněno pod č. 167 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2005); soud z ní proto vychází, jestliže nebude
prokázán opak.
9. Dále Nejvyšší soud uzavřel, že rozsudek civilního soudu není nicotný
ani tehdy, když je jeho vydání postiženo vadou spočívající v tom, že byl
vynesen v době, kdy nalézací řízení bylo přerušeno ve smyslu ustanovení § 14
odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání. Nejde tedy o exekuční titul, na
který by bylo možné hledět jako na absolutně neúčinný, tedy jako by nebyl
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 20 Cdo 568/2003).
Tento závěr je na místě dovodit už proto, že i zjevně zásadnější vada
předcházející vydání civilního rozsudku spočívající přímo v nedostatku
pravomoci civilního soudu vynést rozsudek nemá za následek absolutní neúčinnost
takového rozsudku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn.
20 Cdo 2118/98). Jestliže však byl tento rozsudek po svém vyhlášení doručován,
a to rovněž ještě v době, kdy řízení bylo ze zákona přerušeno pro konkurs, je
na místě uzavřít, že toto doručení nelze pokládat za řádné ve smyslu § 45 a
násl. o. s. ř. a exekuční titul z toho důvodu nemohl nabýt právní moci a v
návaznosti na právní moc se stát vykonatelným (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 20 Cdo 647/2005). K vadě při doručování způsobující
absolutní neúčinnost doručení exekučního titulu má přitom soudní exekutor
(exekuční soud) přihlédnout z úřední povinnosti (např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné pod číslem 25/2002
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
10. Odvolací soud v posuzované věci neshledal důvody pro zastavení
exekuce s odůvodněním, že „pro řízení o zastavení exekuce je významná ta
skutečnost, že v době doručování exekučního titulu byl konkurs pravomocně
zrušen“. Odvolací soud však nedocenil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze
dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko 19/2019-1365, došlo ke změně usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 4. 4. 2019, č. j. 92 K 96/95-1321, tak, že se odvolání
úpadce (nyní povinného) proti usnesení téhož soudu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92
K 96/95-1148 (kterým bylo rozhodnuto o zrušení konkursu vedeného na majetek
povinného), neodmítá. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č.
j. 92 K 96/95-1148, kterým byl zrušen konkurs vedený na majetek povinného pro
nedostatek majetku, tak z důvodu suspenzivního účinku včasně podaného odvolání
(rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, č. j. 2 Ko
19/2019-1365, o tom, že odvolání není opožděné, je exekuční soud vázán)
nenabylo právní moci a konkurs nebyl v době vydání nyní vykonávaného rozsudku
pravomocně zrušen. Nadto odvolací soud nezohlednil, že Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 29. 8. 2020, č. j. 2 Ko 6/2020-1411, usnesení Městského soudu
v Praze o zrušení konkursu ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, ve
spojení s opravným usnesením ze dne 28. 12. 2018, č. j. 92 K 96/95-1245, zrušil
a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
11. Rozhodnutí odvolacího soudu za právě uvedených okolností neobstojí,
neboť jeho závěry neodpovídají ustanovení § 159, § 167 odst. 2 o. s. ř., ani §
206 o. s. ř. Jestliže usnesení o zrušení konkursu bylo později ke včasnému
odvolání úpadce (v projednávané věci povinného) zrušeno, je třeba uzavřít, že
ke zrušení konkursu objektivně nedošlo. V době přerušení nalézacího řízení pro
zahájený a stále probíhající konkurs nalézací soud neměl vynést rozsudek a
učinil-li tak, jeho doručení je neúčinné. Není přitom významné, že nalézací
soud v otázce, zda lze v projednávané věci vést řízení a vydat a doručovat
exekuční titul, vycházel z doložky právní moci, jež byla nesprávně na usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 92 K 96/95-1148, ve spojení s
opravným usnesením ze dne 28. 12. 2018, č. j. 92 K 96/95-1245, o zrušení
konkursu, vyznačena.
12. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou
dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro
zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud
napadené usnesení podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k
tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na
rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc
vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Hradci Králové) k dalšímu řízení
(srov. § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
13. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1
část věty první za středníkem o. s. ř.).
14. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v
novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní
bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu