U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční
věci oprávněného J. Ř., A., zastoupeného Mgr. Michaelem Münsterem, advokátem se
sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20, proti povinným 1) R. P., O.,
zastoupenému JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká
č. 527/24, 2) P. Č., P., a 3) J. B., O., zastoupenému Mgr. Stanislavem
Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14, pro 1 250 000
Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 53 EXE
1210/2015, o dovolání povinného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, takto:
Dovolání povinného 1) se zamítá.
Obvodní soud pro Prahu 2 pověřením ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 53 EXE
1210/2015-38, pověřil provedením exekuce na majetek povinných podle
vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.
května 2001, č. j. 2 Sm 72/2001-8, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne
14. ledna 2005, č. j. 23 Cm 12/2004-91 (dále jen „exekuční titul“),
(někdejšího) soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov
(dále jen „soudní exekutor“).
Usnesením ze dne 1. prosince 2016, č. j. 53 EXE 1210/2015-66, Obvodní soud pro
Prahu 2, návrhy povinného 1) ze dne 21. prosince 2015 a povinného 3) ze dne 21.
prosince 2015 na zastavení exekuce, zamítl a exekuci částečně zastavil co do
částky 628 Kč. Ve vztahu k námitce povinných 1) a 3) že právo přiznané
exekučním titulem je již promlčeno, uvedl, že právo přiznané exekučním titulem
se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle exekučního titulu plněno.
Exekuční titul nabyl právní moci dne 24. července 2001 a ve výroku o nákladech
řízení dne 7. srpna 2001. Oprávněný podal (první) návrh na zahájení exekučního
řízení u Okresního soud v Olomouci (později vedeného u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009) již dne 3. dubna 2009. Toto řízení bylo
dne 19. října 2013 zastaveno, přičemž po dobu tohoto exekučního řízení
promlčecí doba podle ustanovení § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), neběžela.
Vzhledem k tomu, že promlčecí doba uběhla, resp. měla uběhnout až dne 8. února
2016, resp. dne 22. února 2016 ve vztahu k nákladovému výroku, a předmětné
exekuční řízení bylo u Obvodního soudu pro Prahu 2 zahájeno dne 19. května
2015, podal oprávněný svůj druhý návrh na zahájení exekučního řízení včas a
povinnými vznesená námitka tak není důvodná.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117,
potvrdil ve výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. prosince
2016, č. j. 53 EXE 1210/2015-66. Dospěl mimo jiné k závěru, že soud prvního
stupně posoudil správně otázku promlčení práva přiznaného exekučním titulem,
neboť po dobu trvání exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009, tj. ode dne 3. dubna 2009 do dne 19. října 2013,
promlčecí doba neběžela. K promlčení práva přiznaného exekučním titulem by
došlo až dne 8. února 2016, resp. ve vztahu k výroku o nákladech řízení až dne
22. února 2016. Vzhledem však k tomu, že předmětné exekuční řízení bylo
zahájeno již dne 19. května 2015, tj. včas, námitka promlčení práva přiznaného
exekučním titulem tak není případná.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 1) v celém rozsahu dovoláním. Namítá,
že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se odchýlil od ústalené
judikaturní praxe dovolacího soudu, když nesprávně vyřešil otázku „řádného
pokračování v řízení“ v souvislosti s během promlčecí doby, resp. jejím
přerušením. Oprávněný v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 řádně nepokračoval v řízení, když sám navrhl
zastavení exekuce. K zastavení exekuce tudíž došlo podle ustanovení § 268 odst.
1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nikoliv podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. e)
o. s. ř. Na uvedeném tudíž ničeho nemění ani skutečnost, že ani u jednoho z
povinných nebyl zjištěn žádný majetek. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, změnil
tak, že exekuce, jejímž provedením byl pověřením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze
dne 3. listopadu 2015, č. j. 53 EXE 1210/2015-38, pověřen soudní exekutor, se
vůči povinnému 1) zastavuje a povinnému 1) přiznal náhradu nákladů odvolacího i
dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II
bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí závisí mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva [zda lze za
řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení § 112 obč. zák. považovat
situaci, kdy je exekuční řízení zastaveno podle ustanovení § 268 odst. 1 píms.
c) o. s. ř. k návrhu oprávněného podaného z důvodu nemajetnosti povinných],
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243 odst.
1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným
rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy
mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do
důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li
však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této
lhůty.
Podle ustanovení § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u
soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje
nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci,
promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto
zahájení po dobu mediace neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně
přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon
rozhodnutí.
Podle ustanovení § 35 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., zákon o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve
znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ex. řád“), zahájení exekučního
řízení podle odstavce 2 má pro běh lhůty pro promlčení a zánik práva stejné
účinky jako podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí.
S účinností od 1. ledna 2014 bylo z exekučního řádu ustanovení § 35 odst. 6
vypuštěno. Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, vypuštění shora
citovaného ustanovení exekučního řádu zdůvodňuje tím, že ustanovení § 112 obč.
zák. se vztahovalo toliko na výkon rozhodnutí. Ustanovení § 648 zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. ledna 2014, však spojuje stavení
promlčecí lhůty výslovně i s podáním návrhu na nařízení exekuce, nejen tedy s
podáním návrhu na výkon rozhodnutí. Proto bylo možné z exekučního řádu vypustit
ustanovení § 35 odst. 6 vypustit.
Stěžejní otázkou v posuzované věci je, zda lze za řádné pokračování v zahájeném
řízení považovat i situaci, kdy exekuční řízení vedené u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 bylo zastaveno k návrhu oprávněného toliko
z důvodu, že zastavení navrhla ta osoba, která navrhla i její nařízení, tj. z
důvodu uvedeného v ustanovení § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když oprávněný
návrh na zastavení exekuce podal na základě informace od soudního exekutora o
nemajetnosti povinných.
Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že (i opakovaným) podáním návrhu na
nařízení exekuce dochází ke stavení promlčecí lhůty, pokud účastník pokračuje
řádně v zahájeném řízení. V řízení přitom účastník řádně pokračuje tehdy,
nebrání-li svými procesními úkony náležitému průběhu řízení (například
odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo
4914/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. 20 Cdo
4361/2011 apod.).
V posuzované věci k zastavení exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 sice došlo k návrhu oprávněného, tj. toho,
kdo „nařízení“ exekuce sám navrhl. Oprávněný ovšem v průběhu exekučního řízení
svými procesními úkony (jednáním) nijak nebránil řádnému vedení exekučního
řízení. Návrh na zastavení exekuce podal teprve poté, co obdržel od příslušného
soudního exekutora informaci o nemajetnosti povinných. Z odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1103/2010, uveřejněného pod
číslem 130/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přitom vyplývá, že
byl-li výkon rozhodnutí zastaven sice formálně podle ustanovení § 268 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy k návrhu oprávněné, avšak pouze (a jedině) na základě
sdělení soudu, že všechny movité věci povinného již byly sepsány ve prospěch
dříve nařízených exekucí, nelze takový případ kvalifikovat jako nedostatek
„řádného pokračování v zahájeném řízení“ ve smyslu ustanovení § 112 obč. zák.
Podle dovolacího soudu tento závěr analogicky platí i pro exekuční řízení
vedené podle exekučního řádu. Situaci, kdy byla exekuce sice zastavena podle
ustanovení § 268 odst. 1 píms. c) o. s. ř., tj. k návrhu oprávněného, avšak
podaného z důvodu soudním exekutorem zjištěné nemajetnosti povinných, tudíž lze
považovat za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení § 112 obč.
zák. Po dobu trvání exekuce vedené u Okresního soudu pod sp. zn. 47 Nc
4573/2009 tedy promlčecí doba neběžela, resp. se stavěla, tzn., že promlčecí
doba, která započala běžet dříve v minulosti, v důsledku zahájení shora
zmíněného exekučního řízení „dočasně“ přestala běžet, přičemž po odpadnutí
uvedené překážky bránící v běhu promlčecí doby tato pokračovala tam, kde
přestala běžet (promlčecí doba se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení
promlčecí doby).
Z výše uvedeného vyplývá, že k promlčení práva přiznaného exekučním titulem ke
dni zahájení předmětné exekuce nedošlo. Usnesení odvolacího soudu je proto z
pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto dovolání
povinného 1) podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu