20 Cdo 5052/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) Ing. O. K., b) Ing. I. K., zastoupených JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci 3, Na Rybníčku 387/6, proti povinným 1) akad. malíři V. B., 2) J. B., vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 9530/2005, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. září 2006, č. j. 29 Co 94/2006 - 61, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 9. 2006, č. j. 29 Co 94/2006 – 61 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 22. 11. 2005, č. j. 45 Nc 9530/2005 -19, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinným k ruce společné a nerozdílné náklady řízení ve výši 7.830,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit soudní exekutorce JUDr. Soně Karasové, Exekutorský úřad se sídlem v Liberci, Truhlářská 515/2 náklady exekuce ve výši 3.695,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 22. 11. 2005, č. j. 45 Nc 9530/2005-19, kterým okresní soud nařídil exekuci vyklizením bytu v domě č. p. 679/21 v Liberci 1, Mozartova ulice do bytové náhrady v domě č. p. 860/6 v 3. nadzemním podlaží v ulici Rumjancevova v Liberci 1 – Staré Město, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, oprávněným uložil zaplatit povinným náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a soudní exekutorce JUDr. Soně Karasové náklady exekuce. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že byt, který oprávnění zajistili povinným jako byt náhradní, neodpovídá vykonávanému rozhodnutí (za nepřiměřenou považoval zejména velikost zajištěného náhradního bytu).
Oprávnění v dovolání namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení a že usnesení vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Uvedli, že exekuční titul je z roku 1994, povinným byla nabídnuta řada bytů, které odmítli, bylo vedeno několik výkonů rozhodnutí. Namítali, že trh s byty je proměnlivý, není v jejich možnostech „srovnávat“ nabízené volné byty. Vytýkali odvolacímu soudu, že nezkoumal všechna kritéria, jenž musí splňovat přiměřený náhradní byt a zaměřil se pouze na jeho velikost. Krajský soud ve svých rozhodnutích (vztahujících se k předmětnému exekučnímu titulu) klade důraz pokaždé na jiné kritérium náhradního bytu (usnesením sp. zn. 35 Co 267/2007 byl opět jejich návrh na nařízení exekuce zamítnut s odůvodněním, že zajištěná bytová náhrada má více místností než vyklizovaný byt). Oprávnění jsou tak nepřípustně omezováni ve svém vlastnickém právu. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Takovou jinou vadou řízení, jež je v dovolacím řízení relevantní, aniž byla dovoláním namítána, dané odvolací řízení vskutku trpí.
V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 1994, č. j. 7 C 1909/93 - 17, kterým soud přivolil k výpovědi Ing. F. T. dané povinným z nájmu bytu o velikosti 1 + 4 s příslušenstvím, I. kategorie, v I. podlaží domu č. p. 679/21 v Mozartově ulici v Liberci 1, s tím, že nájemní poměr mezi žalobcem a žalovanými skončí poslední den měsíce, v němž uplyne tříměsíční lhůta počínající prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, a jímž povinným byla uložena povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu (dále jen „exekuční titul“). Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 4. 1994.
Z obsahu spisu vyplývá, že podle téhož exekučního titulu byl, vedle exekuce v souzené věci, nařízen i výkon rozhodnutí a další exekuce. Ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. E 2020/94 byl k návrhu oprávněného Ing. F. T. (který v průběhu řízení převedl kupní smlouvou práva a povinnosti z exekučního titulu na O. a I. K.) nařízen podle exekučního titulu výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinných v I. podlaží domu č. p. 679/21 v Mozartově ulici v Liberci 1 o velikosti 4+1 s příslušenstvím a zároveň bylo rozhodnuto, že o provedení výkonu rozhodnutí a o nákladech řízení bude rozhodnuto po zajištění přiměřeného náhradního bytu (usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 11. 1994, č. j. E 2020/94-14, jež nabylo právní moci dne 6. 12. 1994). K provedení výkonu rozhodnutí doposud nedošlo (návrhy oprávněných byly buď zamítnuty – č. l. 26, 81 spisu - nebo bylo řízení o provedení výkonu rozhodnutí vyklizením k návrhu oprávněných zastaveno – č. l. 163 spisu).
Soud musí kdykoli za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci (§ 103 o. s. ř.). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Podle § 159a odst. 5 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být projednána znovu. Překážka věci pravomocně rozsouzené (rei iudicatae) je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení.
O stejnou věc se jedná obecně tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob.
Pojem stejné věci je pro věci výkonu rozhodnutí i pro věci exekuční třeba vykládat se zřetelem ke zvláštnostem těchto řízení; toutéž věcí“ ve smyslu § 159 odst. 3 o. s. ř. se pro účely řízení o výkon rozhodnutí rozumí stejný způsob výkonu (srov. § 258 odst. 1 o. s. ř.) na týž předmět výkonu uplatňovaný mezi týmiž účastníky pro pohledávku přisouzenou stejným exekučním titulem (srov. zprávu Nejvyššího soudu ČSR o zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí z 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněnou pod č. 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2003, pod číslem 187).
V exekučním řízení prováděném podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) vyklizením bytu se zajištěním bytové náhrady nemá soudní exekutor žádnou volbu ve způsobech provedení exekuce, nařízení exekuce je podmiňováno prokázáním zajištění bytové náhrady odpovídající exekučnímu titulu. O konkrétním způsobu výkonu proto rozhodne soud; § 44 odst. 2 a § 47 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. se nepoužije (srovnej stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, Cpjn 200/2005, uveřejněné pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Účinky nařízení výkonu rozhodnutí tak má podle občanského soudního řádu již samotné nařízení exekuce vyklizením bytu. Jestliže byl nejdříve nařízen soudní výkon rozhodnutí vyklizením bytu a teprve pak podán návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., brání nařízení exekuce vyklizením bytu překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Byl-li výkon rozhodnutí vyklizením za bytovou náhradu nařízen do 31. 12. 2000, použijí se podle části dvanácté, hlavy I, bodu 27, přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. pro řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu, za nějž je třeba zajistit povinnému náhradu, dosavadní právní předpisy. Výkon rozhodnutí vyklizením bytu podle úpravy do 31. 12. 2000 probíhal ve dvou fázích, k návrhu oprávněného mohl být nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu, aniž by oprávněný prokázal, že povinnému zajistil bytovou náhradu určenou v exekučním titulu. Soud v takovém případě nařídil výkon rozhodnutí s dodatkem, že o provedení výkonu rozhodnutí rozhodne dodatečně až oprávněný prokáže, že pro povinného je zajištěna bytová náhrada určená ve vykonávaném rozhodnutí (§ 340 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2000).
Výkon předmětného exekučního titulu byl nařízen usnesením soudu ze dne 7. 11. 1994 (právní moci nabylo dne 6. 12. 1994) s tím, že o provedení výkonu rozhodnutí bude rozhodnuto po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Protože výkon rozhodnutí nebyl doposud proveden, mělo být podle přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. v řízení pokračováno podle občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2000; v něm měli oprávnění prokázat zajištění přiměřeného náhradního bytu pro povinné. Prokáží-li oprávnění zajištění bytové náhrady odpovídající exekučnímu titulu, soud nařídí provedení výkonu rozhodnutí (§ 340 odst. 2 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2000).
Pravomocné rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu tvoří překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 5 o. s. ř.) a brání tomu, aby byla podle téhož exekučního titulu nařízena exekuce vyklizením stejného bytu. Soudy obou stupňů přesto návrh na nařízení exekuce vyklizením bytu projednaly a ve věci rozhodly. Z návrhu na nařízení exekuce přitom ani nevyplývá, že by oprávnění zvolili postup podle § 129 zákona č. 120/2001 Sb. Proto dovolacímu soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 a 4 o. s. ř. zrušit usnesení soudů obou stupňů a řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavit (§ 104 odst. 1 o. s. ř.).
Protože usnesení dovolacího soudu je rozhodnutím konečným, musel dovolací soud
rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů (§ 151 odst. 1 ve spojení s § 243b odst. 5 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Řízení bylo zastaveno pro nedostatek podmínek řízení, neboť oprávnění podali návrh na nařízení exekuce vyklizením bytu, ačkoli ve věci již bylo dříve pravomocně rozhodnuto. Procesně tak oprávnění zavinili zastavení řízení a jsou povinni zaplatit náklady, které povinní v řízení před soudy vynaložili (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). V řízení před okresním soudem vznikly povinným účelně vynaložené náklady představující odměnu za zastupování advokátem ve výši 3.000,- Kč (§ 12 odst. 1 písm. a/ bod 2, § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006), paušální náhradu za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení a účast u jednání dne 22. 11. 2005) po 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 2006) a částka 630,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou je zástupkyně povinných povinna odvést z odměny a z náhrad a která podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Náklady povinných za řízení před odvolacím soudem spočívají v odměně zástupkyně povinných ve výši 3.000,- Kč (§ 12 odst. 1 písm. a/ bod 2, § 17 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do 31. 8. 2006), paušální náhradě za 1 úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 2006), paušální odměně za 1 úkon právní služby (účast u jednání dne 7. 9. 2006) ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.) a náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 675,- Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). V dovolacím řízení povinným podle obsahu spisu náklady nevznikly.
V souladu s § 89 zákona č. 120/2001 Sb. byli oprávnění zavázáni zaplatit i náklady exekuce. Pověřené soudní exekutorce náleží odměna ve výši 3.000,- Kč (§ 87 odst. 1, § 90 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění v době zahájení exekučního řízení, § 11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, v tehdy platném znění), náhrada hotových výdajů ve výši 29,- Kč za doručení zásilky (§ 90 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. v tehdy platném znění), náhrada za doručení písemnosti exekutorkou ve výši 50,- Kč (§ 15 odst. 1, 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. v tehdy platném znění) a částka ve výši 616,- Kč představující náhradu za daň z přidané hodnoty, kterou je soudní exekutorka povinna odvést z přiznané odměny a náhrad ve výši 20% (§ 87 odst. 1, § 90 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu