20 Cdo 5647/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly
v exekuční věci oprávněné DataLife a. s., se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69,
identifikační číslo osoby 27665151, zastoupené JUDr. Kateřinou Husákovou,
advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dvořákova 3538/10, proti povinnému J. B., pro
200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Vojtěcha Jaroše,
Exekutorský úřad Znojmo pod sp. zn. 133 EX 1503/14, o dovolání oprávněné proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 26 Co 919/2014,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš usnesením ze dne 17. 10. 2014, č. j. 133 EX
1503/14-9, zamítl exekuční návrh ze dne 9. 9. 2014 podle § 43a odst. 6
exekučního řádu.
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil
tak, že exekuční návrh oprávněné směřující k provedení exekuce na majetek
povinného podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D. ze
dne 4. 8. 2014, sp. zn. 64665/13, k vymožení pohledávky 200 000 Kč s
příslušenstvím s tím, že provedením exekuce bude pověřen soudní exekutor Mgr.
Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo, se zamítá. Dospěl k závěru, že
účastníky sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, neboť na straně rozhodce
nebyla dána pravomoc rozhodnout o právech a povinnostech účastníků jím vydaným
rozhodčím nálezem, tento nález tak nelze považovat za způsobilý exekuční titul.
Poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33
Cdo 2504/2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014, sp. zn. 26 Cdo 5210/2014), podle níž
netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje absolutní
neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, když přijetí názoru o
částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců by vnášelo nejistotu do
právních vztahů účastníků rozhodčího řízení.
Oprávněná v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem o absolutní neplatnosti celé
rozhodčí doložky; přístup soudu považuje za přepjatě formalistický, když navíc
samotné ujednání o podřízení rozhodčího řízení rozhodčímu a poplatkovému řádu
společnosti, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona,
není podstatnou náležitostí rozhodčí doložky a může být tudíž ve smyslu § 41
obč. zák. od platné části doložky odděleno. Poukazuje dále na to, že případný
netransparentní výběr rozhodce je závislý na potencionální a v daném případě
vůbec nenastalé situaci „co kdyby účastníky určený rozhodce nemohl řízení vést
a v něm poté rozhodnout“. Poukázala na rozdílnou rozhodovací praxi soudů
nižších stupňů (Krajský soud v Brně ze dne 9. 12. 2014, č. j. 55 Cm 34/2014-70,
rozhodl, že se rozhodčí nález ponechává v platnosti, stejně tak rozhodl Vrchní
soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, č. j. 7 Cmo 69/2015-90). Navrhla
proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce
nařizuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012,
uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal
a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí
doložky (§ 39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o
rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem
ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém
případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci
orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro
nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon
o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z
důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla
zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím
řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.
Dále Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že v exekučním řízení před pověřením
soudního exekutora provedením exekuce je nezbytné vždy zkoumat, zda exekuční
titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodčí
doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle §
39 obč. zák., a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl
pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl, a to bez
ohledu na to, zda povinný podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014,
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014).
Ohledně platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) Nejvyšší soud ve svých dalších
rozhodnutích již dříve uzavřel, že „netransparentnost určení jen některých
rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v
celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v
ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více
rozhodcích jmenovitě, a že přijetí o názoru o částečné neplatnosti ujednání o
určení rozhodců (§ 41 obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů
účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo
usnesení) by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu
rozhodne“ (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod
č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12.
2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014).
Lze proto uzavřít, že rozhodčí doložka, podle níž měly být veškeré majetkové
spory vzniklé mezi smluvními stranami v souvislosti s mandátní smlouvou
rozhodovány jediným rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., ale v dalším
se strany dohodly, že pokud rozhodce nebude schopen či ochoten řízení vést,
dohodly se tímto, že řízení povede rozhodce ze Seznamu rozhodců, vedeném
Sdružením rozhodců, a.s., jmenovaný dle Rozhodčího řádu, tedy právnickou
osobou, která není stálým rozhodčím soudem, je neplatná jako celek (§ 39 obč.
zák.). Okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí doložce jimi určený
rozhodce, je z výše uvedených důvodů nerozhodná.
Jestliže odvolací soud předmětnou rozhodčí doložku posoudil jako neplatnou,
neboť znemožňuje transparentní výběr rozhodce, a rozhodčí nález za nezpůsobilý
exekuční titul, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit.
Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu