20 Cdo 5905/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v
exekuční věci oprávněné Scania Finance Czech Republic, spol. s r. o. se sídlem
v Chrášťanech, Sobínská č. 186, identifikační číslo osoby 25657496, zastoupené
Mgr. Janem Radoněm, advokátem, se sídlem v Praze 7, Kostelní č. 26, proti
povinnému P. S., P., pro 295 446,07 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního
exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad Kladno, pod sp. zn. 150 EX
2212/16, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19.
září 2017, č. j. 12 Co 24/2017-28, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2017,
č. j. 12 Co 24/2017-28, jímž bylo ve výroku I. potvrzeno usnesení soudního
exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad Kladno, ze dne 3. ledna
2017, č. j. 150 EX 2212/16-9, s tím, že exekuční návrh oprávněné ze dne 26.
října 2016 na pověření soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský
úřad Kladno, se sídlem v Kladně, náměstí Starosty Pavla č. 5, provedením
exekuce proti povinnému, podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Martina
Doubravy ze dne 11. března 2015, sp. zn. 0082014, k vymožení pohledávky
oprávněné ve výši 295 446,08 Kč a nákladů rozhodčího řízení ve výši 35 463,79
Kč, se zamítá a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů
odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 1 zákona
č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o.
s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení, zda rozhodčí
doložku, podle níž pro případ, že výslovně jmenovaný rozhodce nebude moci pro
jakoukoliv překážku předmětný spor rozhodnout, nastupuje náhradní způsob určení
rozhodce, na základě kterého rozhodce vybere žalující strana ze seznamu
rozhodců vedeného při České leasingové a finanční asociaci, tzn. při právnické
osobě, která není stálým rozhodčím soudem, je nutno považovat za neplatnou jako
celek s tím, že okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí doložce jimi
určený rozhodce, je z výše uvedených důvodů nerozhodná, je v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní
otázka byla posouzena jinak (k tomu srovnej například odůvodnění usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 3882/2017, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 22. června 2016, sp. zn. 20 Cdo 5647/2015 a zde
citovaná judikatura). Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3
poslední věta o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2018
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu