20 Cdo 602/2022-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků XY, se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti povinné A. R., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Zuzanou Kalivodovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Stodůlecká 928/5, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 237/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2021, č. j. 14 Co 352/2021-98, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. října 2021, č. j. 14 Co 352/2021-98, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. června 2021, č. j. 49 EXE 237/2021-21, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinné usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. 14 Co 352/2021-98, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále rovněž „soud prvního stupně“) ze dne 16. 6. 2021, č. j. 49 EXE 237/2021-21, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je v posuzované věci „rozsudek pro uznání“ Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 1. 2020, č. j.
23 C 116/2019-13 (dále „exekuční titul“ nebo „rozsudek“), kterým bylo povinné uloženo, aby ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozsudku odstranila nový nátěr fasády celého parteru stavby č. p. XY v katastrálním území XY a uvedla jej do původního stavu, odstranila nový nátěr mříží a oken do jednotky č. XY vymezené v budově č. p. XY, postavené na pozemku č. parc. XY v katastrálním území XY, a uvedla jej do původního stavu, odstranila stavební úpravy domu č. p. XY v katastrálním území XY, které byly provedeny za účelem zřízení nového vstupu do jednotky č. XY vymezené v budově č. p.
XY, postavené na pozemku č. parc. XY v katastrálním území XY, přímo z ulice XY a nahradila jej původním oknem. Rovněž se zřetelem k odůvodnění exekučního titulu odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) uzavřel, že výrokem rozsudku uložená povinnost „se váže ke stavu, který tu byl předtím, než povinná dne 1. 7. 2016 provedla příslušnými orgány nepovolené a ostatními vlastníky neodsouhlasené stavební úpravy společných částí domu“. Námitky povinné ohledně určitosti výroku exekučního titulu proto nemohou být opodstatněné a povinnosti uložené exekučním titulem jsou podle názoru odvolací soudu přesně specifikovány, z čehož vyplývá, že exekuci lze provést ve smyslu § 59 odst. 2 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex.
řád“). Tvrdí-li povinná, že exekvované povinnosti nebylo možné splnit, brojí proti věcné správnosti exekučního titulu, jímž je exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet (s odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002). 3/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to „ve vztahu k vykonatelnosti exekučního titulu, který není dostatečně určitý a jednoznačný co do vymezení uložené povinnosti“.
4/ Problém výroku spočívá podle názoru dovolatelky v tom, že během řízení před soudem prvního stupně nebyl žádným způsobem prokazován „původní stav“, neboť bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání.
Význam „původní“ sice směřuje k něčemu, co bylo „předtím“, avšak bez konkretizace takto označeného stavu se nelze dobrat určitosti výroku, což platí i pro v exekučním titulu uvedené pojmy „parter stavby“ a povinnosti „odstranit nový nátěr mříží a oken“ (okna a mříže nejsou definovány), „uvést je (okna a mříže) do původního stavu“ (není postaven najisto „původní stav“) a „odstranit stavební úpravy domu č. p. XY, které byly provedeny za účelem nového vstupu do jednotky č. XY přímo z ulice XY, a nahradit je původním oknem“ (nejsou definovány stavební úpravy ani „původní“ okno).
Rovněž „z technického pohledu znalce v oboru stavebnictví je výrok I. rozhodnutí zcela nekonkrétní“ (s odkazem dovolatelky na znalecký posudek Ing. Jana Doležala ze dne 29. 9. 2021 č. 4217/2021). Odvolací soud za tohoto stavu nerespektoval závěry judikatury Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, zabývající se materiální vykonatelností soudního rozhodnutí (exekučního titulu). Povinná z oznámených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, současně aby odložil „vykonatelnost“ napadeného usnesení.
5/ K dovolání se vyjádřil oprávněný tak, že povinná měla nyní uplatněné námitky vznést před nalézacím soudem či v rámci odvolání proti exekučnímu titulu, což neučinila. Dovolání by proto mělo být coby nedůvodné odmítnuto, případně zamítnuto. 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací o dovolání povinné rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o.
s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (srov. § 243a odst. 1 o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce materiální vykonatelnosti exekučního titulu, podle něhož je vymáháno nepeněžité plnění, přípustné, neboť se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o.
s. ř.), současně je i opodstatněné. 7/ Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že podkladový rozsudek byl vydán v důsledku fikce uznání žalovaného nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) postupem podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř., tj. nalézací soud bez jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.) žalobě (žalobnímu petitu) v celém rozsahu vyhověl. V odůvodnění rozsudku vylíčil obsah (nejspíš toliko části) žaloby tak, že na základě tvrzení žalobce (oprávněného) žalovaná (povinná) dne 1. 7. 2016 svévolně provedla několik neoprávněných stavebních úprav společných částí domu (č. p.
XY v XY), a to bez stavebního povolení, ohlášení stavebnímu úřadu či souhlasného závazného stanoviska orgánu památkové péče, a rovněž bez souhlasu žalobce či ostatních vlastníků bytových jednotek v domě.
Žaloba dále zahrnovala tvrzení žalobce, že žalovaná nebyla oprávněna ztěžovat ostatním vlastníkům v domě výkon stejných práv, a zejména nebyla oprávněna jakkoliv ohrozit, změnit nebo poškodit společné části domu. 8/ V usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, publikovaném pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud uzavřel, že z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly uvedené v ustanovení § 274 o. s. ř. vykonatelné jen tehdy, obsahují-li přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění.
9/ Ustálená judikatura Nejvyššího soudu v této souvislosti dlouhodobě zdůrazňuje (viz např. usnesení ze dne 30. června 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, ze dne 25. června 2012, sp. zn. 20 Cdo 3305/2010, nebo ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010), že jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán (v daném případě soud) věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti.
Exekučnímu soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě apod., a ačkoli musel mít nalézací soud na zřeteli totéž, nelze vyloučit, že soud exekuční dospěje k jinému závěru a pro nedostatek (materiální) vykonatelnosti předloženého titulu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítne. Není-li možné z exekučního titulu náležitosti materiální vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o.
s. ř. dovodit ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu exekuce, nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí. 10/ Konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz shora) v poměrech exekuce vedené pro nepeněžité plnění upřesnila, že uvedený způsob se řídí povahou vynucované povinnosti; při zkoumání této povahy soud vychází, přihlížeje k předepsanému způsobu exekuce, z obsahu podkladového rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či opravovat.
11/ V posuzované věci je nepochybné, že formulace výroku exekučního titulu pochybnosti o rozsahu a obsahu povinné uložených prací přináší, není-li prozatím patrné, v jakém stavu byl „původní nátěr fasády celého parteru stavby“…“do ulice XY“, jak vypadaly původní nátěry nově natřených mříží a oken (především jaká byla jejich barva, případně zda se jedná o vnitřní či vnější části oken a mříží), jaké konkrétní „stavební úpravy“ mají být odstraněny a okno jakého rozměru, barvy či dalších vlastností „přímo z ulice XY“ má být osazeno.
Interpretační vodítko takto formulovaného výroku rozsudku neposkytuje ani odůvodnění exekučního titulu, které se zaměřuje povětšinou na procesní podmínky vydání tzv. rozsudku pro uznání a vzhledem k tomu neobsahuje důkazní zjištění. Tvrzení žaloby (uvedená v odůvodnění rozsudku) jsou rovněž ve vztahu k nárokovanému plnění nepostačující (…žalovaná dne 1. 7. 2016 svévolně provedla několik neoprávněných stavebních úprav společných částí domu…), a pro výklad výroku exekučního titulu je proto bez dalšího nelze využít.
Argumentace odvolacího soudu vycházející z neupřesněného stavu budovy, který „tu byl předtím, než povinná dne 1. 7. 2016 provedla příslušnými orgány nepovolené a ostatními vlastníky neodsouhlasené stavební úpravy společných částí domu“, nemůže zmíněné pochybnosti ohledně materiální vykonatelnosti exekučního titulu odstranit. 12/ Z průběhu předcházejícího exekučního řízení není zcela zřejmé, zda odvolací soud a soud prvního stupně pro účely rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce přihlédly k celému obsahu spisu vyhotovenému v nalézacím řízení (vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 116/2019), resp. zda vůbec měly takový spis k dispozici (dovolacímu soudu předložen nebyl).
V odůvodnění exekučního titulu je sice žaloba citována, ale na základě argumentace napadeného usnesení odvolacího soudu nelze přezkoumat, zda žaloba neobsahovala i další skutková tvrzení či přílohy, z nichž by bylo možné dobrat se upřesnění výroku podkladového rozhodnutí, a rozptýlit tak shora zmíněné pochybnosti o obsahu a rozsahu výrokem exekučního titulu uložených povinností, či alespoň některé z nich (v souladu s výše specifikovanou judikaturou dovolacího soudu). 13/ Protože se odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) v předestřené otázce se závěry ustálené judikatury dovolacího soudu míjí, Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu napadeného rozhodnutí - usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.
s. ř. zrušuje, zároveň ruší i předcházející usnesení soudu prvního stupně, pro které platí tytéž kasační důvody, a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.), v němž bude soud prvního stupně (případně odvolací soud) právním názorem dovolacího soudu vázán (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 226 o. s. ř.).
14/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). 15/ Se zřetelem k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16) Nejvyšší soud o návrhu dovolatelky na odklad „vykonatelnosti“ napadeného usnesení (ať již v kladném či záporném smyslu) nerozhodoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. 20 Cdo 2481/2017), k čemuž je zapotřebí podotknout, že povaha napadeného usnesení exekučního soudu neumožňuje odložit vykonatelnost, ale (pouze) právní moc napadeného rozhodnutí (viz § 243 písm. b/ o. s. ř.); ani z tohoto hlediska však návrh povinné žádné konkrétní důvody, kterými je odklad právní moci podle § 243 písm. b) o. s. ř. v obecné rovině podmíněn, neuvedla. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu