U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka
Poledny v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s., sídlem Na Příkopě
969/33, 114 07 Praha 1, identifikační číslo 45317054, zastoupené Mgr. Lenkou
Heřmánkovou, advokátkou, sídlem Jankovcova 1518/2, Praha 7, proti povinnému B.
J., pro 84 951,79 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Petra
Polanského, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 3396/13, o dovolání
soudního exekutora, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem, sídlem
Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.
9. 2015, sp. zn. 14 Co 229/2015, a o návrhu na odložení vykonatelnosti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2015, sp. zn. 14 Co 229/2015, takto:
Dovolání soudního exekutora se odmítá.
Odůvodnění (stručné dle § 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovoláním napadl v záhlaví jmenovaný soudní exekutor rovněž tam označené
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno jeho rozhodnutí ze dne 9. 4.
2015, č. j. 131 EX 3396/13-139, tak, že se insolvenční správkyni (povinného)
Mgr. Ing. Ivoně Miechové, advokátce, sídlem Betlémské náměstí 251/2, Praha 1,
vydává vymožené plnění z exekuce ve výši 213 333 Kč, tj. „bez odpočtu nákladů
exekuce“.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 1. 1. 2014, dále jen
„o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další
zákony), a dospěl k závěru, že není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř.,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu, podle kterého je povinností soudního
exekutora vydat po zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného do
majetkové podstaty úpadce jím exekučně vymožené plnění bez odpočtu nákladů
exekuce, je nejen v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo
3182/2014, uveřejněné pod č. 32/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2015, sp.
zn. 21 Cdo 4599/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn.
26 Cdo 1179/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. listopadu 2015, sp.
zn. 26 Cdo 4435/2015), nýbrž – navzdory obšírné argumentaci dovolatele – není
ani důvod jej cestou návrhu k velkému senátu Nejvyššího soudu korigovat, resp.
se od této rozhodovací praxe odchýlit.
Dovolatel tedy vystihl požadavek v dovolání formulovat důvod přípustnosti
dovolání (§ 237, § 241a odst. 2 o. s. ř.); jestliže však dovolací soud
neshledá, že by vskutku měl oproti své dosavadní rozhodovací praxi „rozhodnout
jinak“, je logickým závěrem, že dovolání přípustné není.
Nad rámec shora označených rozhodnutí dosavadní nazírání Nejvyššího soudu opřít
i o ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, ve znění od 1. 1.
2014, podle kterého lze ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce
použít pro insolvenční řízení jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon přímo
odkazuje (v tomto duchu ostatně uzavřel již soud odvolací).
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání soudního exekutora podle § 243c odst. 1
věty první o. s. ř. odmítl.
Se zřetelem k tomuto výsledku dovolacího řízení nelze vyhovět ani návrhu na
odklad vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 243 písm. a) o.
s. ř.), a zvláštního rozhodnutí zde ani netřeba (viz usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005, publikované na webových stránkách
Nejvyššího soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a
násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /
exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu