20 Cdo 701/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Olgy Puškinové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Okresního soudu v Šumperku, se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 784/12, proti povinnému S. M., srážkami z příjmu, pro 3.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku, pod sp. zn. 24 E 1034/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci z 19.10.2006, č.j. 40 Co 1319/2006-44, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud podle § 43 odst. 2 o.s.ř., tedy pro neodstranění vad odmítl odvolání povinného proti usnesení ze 17.10.2005, č.j. 24 E 1034/2005-4, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí, podal povinný dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 odst. 1,3 až § 239 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání pro vady, které brání jeho projednání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání pro tyto vady, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k vadám, které brání projednání odvolání – usnesení téhož soudu z 9.12.2004, sp. zn. 29 Odo 829/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 72).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení odpovídá skutečnosti, že oprávněné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. dubna 2010
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu