20 Cdo 720/2025-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné M & M reality holding a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Krakovská 583/9, identifikační číslo osoby 27487768, zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, proti povinným 1) J. H. a 2) D. H., zastoupeným JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, pro 421 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 2201/2017, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2024, č. j. 20 Co 535/2024-60, takto: Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 11. 7. 2024, č. j. 53 EXE 2201/2017-45, zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, která byla vedena soudním exekutorem JUDr. Vlastimilem Porostlým, Exekutorský úřad Ostrava, pod sp. zn. 69 EX 1229/17 (nyní je vedena Mgr. Petrem Porostlým, Exekutorský úřad Ostrava, pod sp. zn. 230 EX 1229/17) podle vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 4. 4. 2017, č. j. 110 C 50/2015-86 (dále „exekuční titul“), pro pohledávku oprávněné ve výši 1 898 710 Kč s příslušenstvím.
2/ Soud prvního stupně připomněl, že povinní uzavřeli s oprávněnou společností dne 26. 2. 2013 smlouvu o úvěru č. MM 293542, na základě níž jim byla poskytnuta částka 421 000 Kč, přičemž ve smlouvě figurovala jako zástavní dlužník M. M., proti které byla vedena exekuce pod sp. zn. 74 EX 452/2020 Městského soudu v Brně. Městský soud v Brně exekuci částečně zastavil (vyjma pohledávky ve výši 421 000 Kč) a ve svém usnesení ze dne 12. 5. 2020, č. j. 74 EX 452/2020-28, označil „příslušenství za nehoráznou lichvu“.
Exekutor v posuzované věci usnesením ze dne 5. 1. 2023, č. j. 069 EX 1229/17-80, exekuci částečně zastavil „co do jistiny 1 898 710 Kč úroku ve výši 72 % ročně z částky 421 000 Kč od 28. 2. 2013 do zaplacení“, dále v rozsahu úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 421 000 Kč od 29. 4. 2013 do zaplacení a z částky 1 447 710 Kč od 10. 7. 2015 do zaplacení. Exekuce je tak nadále vedena pro exekučním titulem přiznané náklady nalézacího řízení (200 027 Kč) a pro náklady exekuce. 3/ K námitce povinných, že zbylá vymáhaná pohledávka „byla kalkulována z částky, která byla prohlášena za nemravnou“, soud prvního stupně zdůraznil, že není oprávněn zkoumat věcnou správnost exekučního titulu, neshledal-li výjimečný důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.
s. ř.“), tj. že by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Nadále vymáhané náklady nalézacího řízení byly pravomocně přiznány a exekučnímu soudu nepřísluší „tyto náklady přepočítávat“. Odměna právního zástupce oprávněné byla vyčíslena z dlužné částky jistiny ve výši 421 000 Kč a z kapitalizované smluvní pokuty ke dni 31. 3. 2015, k „příslušenství pak v souladu s advokátním tarifem přihlíženo nebylo“. Oba povinní v předchozím řízení „nereflektovali žádnou ze zásilek soudu, k jednání soudu se nedostavovali“ a „na své trvalé adrese se nezdržovali“.
Exekuce u Městského soudu v Brně byla vedena na základě jiného exekučního titulu a průběh exekuce byl odlišný „se všemi důsledky, které tato rozdílnost přináší“. 4/ Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání povinných usnesením ze dne 6. 11. 2024, č. j. 20 Co 535/2024-60, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně (na něž pro úplnost odkázal) a doplnil, že exekuční titul byl v posuzované věci vydán v řádném občanskoprávním řízení, přičemž nejde o „rozhodčí nález či jiné podkladové rozhodnutí, které by mohlo být odvolacím soudem v rámci exekučního řízení (bez dalšího) z hlediska ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. korigováno“. Při respektování částečného zastavení exekuce nemůže exekuční soud z exekučního titulu „extrapolovat nákladový výrok, který je, byl a zůstává předmětem exekučního řízení“, případně není oprávněn „sjednávat tzv. širší spravedlnost“. Nákladový výrok je pro strany sporu závazný a nelze jej v exekučním řízení „učinit obsolentním“.
5/ Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní 1) a 2) dovolání, jehož přípustnost vymezili s odkazem na § 237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
6/ Dovolatelé rekapitulovali dosavadní řízení a jako rozhodnou otázku ohlásili, „zda je namístě zabývat se mravností vymáhaného plnění, byť přiznaného exekučním titulem, pokud vymáhání takového plnění prostřednictvím exekuce vede ke zjevné nespravedlnosti vůči povinným, a zda je tato skutečnost důvodem pro zastavení exekuce“ podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 7/ Podle názoru dovolatelů na nich nelze vymáhat náhradu nákladů řízení odvozenou od nemorálního příslušenství, ač přiznanou exekučním titulem; bylo-li „veškeré příslušenství soudem považováno za lichevní, nepochybně se toto stanovisko musí vztahovat i na náklady řízení, které jsou rovněž tímto
příslušenstvím“. Pro nesprávné právní posouzení věci povinní navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu „ve spojení“ s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
8/ Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
9/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinných 1) a 2) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanými účastníky exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
10/ Dovolatelé usilují o přezkum věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení, ačkoli Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva; stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. I.
ÚS 871/11, nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11). 11/ S přihlédnutím k uvedenému principu proto rozhodovací praxe dovolacího soudu a judikatura Ústavního soudu (např. nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16) jen ve zcela výjimečných případech připouští, aby exekuční soudy zohlednily mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. O takový případ však v posuzované exekuční věci, vedené pro vymožení nákladů předcházejícího (nalézacího) řízení a pro náklady exekuce, nejde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.
září 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 13. prosince 2023, sp. zn. I. ÚS 2846/2023). Přiznání nákladů řízení a s nimi související exekuce by muselo být spojeno s takovými okolnostmi, které by vedly ke zjevné nespravedlnosti nebo by se dostaly do rozporu s principy právního státu. Námitka, že (pouze) část nákladů nalézacího řízení byla vypočtena z advokátní tarifní hodnoty dílem zahrnující (později v exekučním řízení dovozené) lichevní (tj. nemravné) plnění, intenzitu zásahu exekučního soudu do vykonatelného exekučního titulu nesplňuje.
Šlo by totiž o jakousi derivativní „nemravnost“ toliko dílem postihující exekučním titulem pravomocně přiznané náklady právního zastoupení oprávněné, což je sám o sobě důvod založený na poměrně komplikované, a tudíž hlediskem výjimečné ingerence do vykonatelného exekučního titulu velmi obtížně obhajitelné argumentační konstrukci.
12/ Odvolací soud proto postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (a též Ústavního soudu), v důsledku čehož dovolatelé zvolené hledisko přípustnosti dovolání neprosadili a Nejvyšší soud dovolání povinných podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 10. 2025
JUDr. Aleš Zezula předseda senátu