20 Cdo 756/2022-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné K. C., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Davidem Oplatkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 678/6, proti povinnému T. F., narozenému XY, bytem v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupenému JUDr. PhDr. Jiřím Novotným, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 282/57, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 75 EXE 1734/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2020, č. j. 64 Co 315/2020-54, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
1. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 75 EXE 1734/2020-41, zamítl návrh povinného ze dne 18. 8. 2020 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 134 EX 3220/20.
2. Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že v předmětné věci nejsou dány předpoklady pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož zastavení exekuce z tohoto důvodu je přinejmenším předčasné. Zdůrazňuje především to, že exekuce trvá teprve několik měsíců, přičemž za tak krátkou dobu nelze učinit závěr, zda bude bezvýsledná.
Podle věku povinného lze předpokládat, že povinný nejen ve výkonu trestu bude pracovat či bude následně jinak výdělečně činný. Opačný závěr by povinného nespravedlivě zbavoval břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem, přestože je to právě on, kdo tím, že se dopustil závažného protiprávního jednání, se stal po přechodnou dobu neschopným plnit svým věřitelům. Odvolací soud k tomuto odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 338/2018. Neuspokojivý zdravotní stav matky povinného není skutečností, která by pro rozhodnutí o jeho návrhu měla právní význam.
Totéž platí pro vyživovací povinnost povinného k nezletilému dítěti, neboť z případných srážek z příjmů bude výživné uspokojováno přednostně. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
3. Proti výše uvedenému usnesení podal povinný dovolání. Předně namítá, že před soudy obou stupňů došlo k vadě řízení, jelikož soud prvního stupně nepřihlédl ke všem jeho námitkám. Soudy nepožádaly věznici o sdělení důvodu jeho nezařazení do zaměstnání. Také bylo opomenuto, že prováděné srážky z účtu povinného ve věznici ve skutečnosti postihnou finanční prostředky jeho matky a jeho vyživovací povinnost vůči nezletilé. Dále se jak nalézací tak odvolací soud nedostatečně zabývaly námitkami povinného a zcela opominuly především tu skutečnost, že je zcela bez jakékoli perspektivy, je pracovně vyřazen a nemůže si sám ze své vůle zajistit další příjem k umoření svých dluhů. Dle Nejvyššího soudu by exekuce neměla být vedena do nekonečna, jestliže aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce, a neexistuje-li ani reálná perspektiva, že povinný v dosažitelné budoucnosti nabude majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň zčásti i plnění, které je vymáháno, uspokojit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017). Na základě tohoto povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se usnesení odvolacího soudu mění tak, že se návrhu povinného na zastavení exekuce vyhovuje, případně nechť usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
5. Dovolání není důvodné.
6. Namítá-li totiž povinný, že se soudy při řešení otázky jeho (ne)majetnosti odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přehlíží, že odvolací soud hodnotil osobní a majetkové poměry povinného, a naopak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vysvětlil, proč návrh na zastavení exekuce považuje za zatím předčasný (byl podán zhruba za měsíc po zahájení exekučního řízení) a zabýval se i námitkami, které uplatnil v odvolání, přičemž jasně a srozumitelně své rozhodnutí odůvodnil (odst. 7 napadeného rozhodnutí). Z tohoto důvodu proto neobstojí ani tvrzení povinného, že odvolací soud zatížil řízení vadami spočívajícími v porušení obecných procesních principů a zásad, vyjádřených v hlavě páté Listiny základních lidských práv a svobod, především v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2, čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. II ÚS 1738/16).
7. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. l o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu