Judikát 20 Cdo 783/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01.04.2026
Spisová značka:20 Cdo 783/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:20.CDO.783.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§ 30 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:E 20 Cdo 783/2026-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) M. B., a b)
I. B., oba bytem ve Svitavách, Větrná č. 616/1, proti povinnému M. B., zastoupeného JUDr. Petrem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod rovinou č. 653/15, pro dlužné výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 2446/2018, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2025, č. j. 13 Co 31/2025-112, takto: Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. listopadu 2024, č. j. 64 EXE 2446/2018-72, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o.
s. ř.“, ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že v projednávané věci jde o exekuci ve věci výživného, zabýval se dovolací soud předně tím, zda je dovolání přípustné s ohledem na § 30 odst. 1 z. ř. s. Podle § 30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. ledna 2023, sp. zn. 20 Cdo 3425/2022, přijal závěr, že za situace, kdy exekuční návrh je podáván na základě rozsudku, jenž byl vydán v době, kdy dítě, jehož výživné se má vymoci, nebylo zletilé, a na základě tohoto exekučního návrhu má být vymoženo výživné jak za dobu do dosažení zletilosti, tak po dosažení zletilosti, je na místě ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. vyložit tak, že dovolání není přípustné, jestliže v době podání exekučního návrhu je dítě stále nezletilé.
Dovolání do rozhodnutí podle hlavy páté části druhé z. ř. s. je totiž s výjimkou zákonem stanovených případů nepřípustné proto, aby se skrze nepřípustnost dovolání zvýšila právní jistota účastníků ohledně vlastnosti nezměnitelnosti vynesených rozhodnutí v této hlavě upravených řízení, a to i ve vztahu k řízení vykonávacímu (§ 492 a násl. z. ř. s.). Jestliže dítě v době od vydání exekučního titulu ukládajícího povinnost plnit výživné do doby podání exekučního návrhu směřujícího k realizaci takového exekučního titulu se stane zletilým, pomíjí potřeba, aby vlastnost nezměnitelnosti byla prohloubena tím, že dovolání do rozhodnutí vydaných ve vykonávacím řízení nebude přípustné.
Nepřípustnost dovolání totiž vyvěrá právě ze skutečnosti, že dítě je nezletilé; jakmile tuto charakteristiku dítě do doby zahájení vykonávacího řízení ztratí, na vykonávací řízení ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. nemá dopadat. Jestliže však nezletilý nabude zletilosti až po zahájení exekučního řízení o splnění vyživovací povinnosti, je třeba, aby řízení jako celek (včetně posouzení, zda je dovolání do rozhodnutí v něm vydaných přípustné) proběhlo v jednotném procesním režimu, jinak by ztratilo svoji integritu.
Nabude-li tedy dítě ve vykonávacím řízení zletilosti až během tohoto řízení, bude i nadále dovolání do v něm vydaných rozhodnutí nepřípustné. Případný fakt, že podle exekučního návrhu má být vymoženo jak výživné za dobu do dosažení zletilosti, tak po dosažení zletilosti dítěte, není podstatný, neboť důvod nepřípustnosti dovolání se opírá právě o zvláštní postavení nezletilého v rámci řízení. Protože v posuzované věci byli v době zahájení exekučního řízení (dne 25. října 2018) oba oprávnění ještě nezletilí, uplatní se zde § 30 odst. 1 z.
ř. s. Vzhledem k tomu, že jde o řízení upravené v části druhé hlavě páté z. ř. s. (§ 511 a násl. z. ř. s.) a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v § 30 z. ř. s., není dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné. Nesprávné poučení o tom, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, samo o sobě přípustnost dovolání nezaloží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2017, sp. zn. 20 Cdo 4947/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
října 2021, sp. zn. 20 Cdo 2451/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2022, sp. zn. I ÚS 3426/21). Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. 4. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu