USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné CNKL PRO 2 COLL s. r. o., se sídlem v Praze 8 - Kobylisích, Kyselova 1185/2, identifikační číslo osoby 10908501, zastoupené JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 2575/31, proti povinnému J. D., zastoupenému Mgr. Filipem Dombrovským, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 542/27, pro 1 091 151 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 90 EXE 1323/2021, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2023, č. j. 12 Co 335/2022-82, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na nákladech dovolacího řízení částku 15 730 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Filipa Dombrovského.
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 11. 2023, č. j. 12 Co 335/2022-82, k odvolání oprávněné potvrdil usnesení Okresního soudu v Blansku (dále „soud prvního stupně“) ze dne 26. 8. 2022, č. j. 90 EXE 1323/2021-47, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 2. 9. 2022, č. j. 90 EXE 1323/2021-56, jímž soud prvního stupně zastavil exekuci vedenou soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Komínkovou, Exekutorský úřad Vyškov (dále „exekutorka“), pod sp. zn. 114 EX 201/21 (výrok I usnesení soudu
prvního stupně) a rozhodl o náhradě nákladů řízení, resp. nákladů exekuce (výroky II a III). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekutorka byla soudem prvního stupně dne 15. 10. 2021 pověřena provedením dané exekuce vedené podle notářského zápisu sepsaného dne 12. 9. 2012 pod č. j. N 365/2012, NZ 342/2012, Mgr. Pavlem Hutákem, notářem se sídlem v Olomouci, Riegrova 15 (dále „exekuční titul“), za účelem vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 091 151 Kč s 4 % úrokem z prodlení jdoucím z této částky od 1.
1. 2014 do zaplacení. Povinný v návrhu na zastavení exekuce argumentoval tím, že vymáhaná pohledávka původní oprávněné, O. S., (dále „původní oprávněná“), zanikla splněním již v době před postoupením pohledávky původní oprávněnou na společnost ALTEA EUROPE spol. s r. o. (se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Rybná 716/24, identifikační číslo osoby 27659577 - dále „ALTEA EUROPE spol. s r. o.“), tj. před 27. 11. 2014. Povinný totiž původní oprávněné uhradil vymáhanou částku (jeho závazek tehdy činil 2 700 000 Kč s příslušenstvím), což původní oprávněná potvrdila „v samotné smlouvě o postoupení stejně jako i v prohlášení o postoupení“.
Zohledněny nebyly jeho pozdější platby 60 000 Kč a 240 000 Kč (ze dne 8. 10. 2012 a 17. 10. 2012). Pohledávka z exekučního titulu byla následně opakovaně postupována „na další subjekty“ a se společností ECLIPSO COLLECTORS LTD, se sídlem Suite 15, Francis Rachel Street, Mahé, Seychely, reg. č. IBC 186413, povinný uzavřel dne 22. 1. 2019 dohodu o narovnání (dále rovněž „dohoda o narovnání“), čímž zanikly „jakékoli další nároky vyplývající z exekučního titulu“. 3/ Odvolací soud aproboval výsledky soudem prvního stupně provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že návrh povinného na zastavení exekuce je důvodný.
Skutečnost zániku vymáhané pohledávky bez jakýchkoli pochybností plyne již ze samotného vyjádření původní oprávněné a je obsaženo rovněž v jejím prohlášení o postoupení pohledávky společnosti ALTEA EUROPE spol s r. o. ze dne 27. 11 2014, kde je ve vztahu k postupované pohledávce 1 608 849 Kč výslovně uvedeno, že na tuto pohledávku (z původní jistiny 2 700 000 Kč) byly provedeny splátky ve výši 1 091 151 Kč, „což zcela odpovídá zde oprávněnou vymáhané pohledávce“. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost v úvodu vymezila citací § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o.
s. ř.“), a v následujícím textu upřesnila, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. V dané souvislosti vyjádřila nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů ohledně zániku vymáhané pohledávky dohodou o narovnání, která poukazovala výslovně na pohledávky vyjmenované postupní smlouvou ze dne 7. 3. 2018 a exekučním titulem, „přičemž součástí takto postupované pohledávky jednoznačně není pohledávka ve výši 1 091 151 Kč, což z obsahu textu vyplývá“, byla-li uvedená částka „považována za splacenou“.
S odkazem na rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 2970/2008, dovolatelka uzavřela, že nyní exekučně vymáhaná pohledávka nebyla dohodou o narovnání specifikována, přičemž „nelze extenzivním výkladem zahrnout pohledávky, které mohly původně se závazkem dlužníka souviset, ale výlučně v dohodě uvedeny nejsou“. Právě „problematika extenzivního výkladu dohody, kterým zaniká závazek, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena“. 5/ Dovolatelka v podrobnostech nesouhlasila se závěry soudů obou stupňů ve vztahu k postupování pohledávky jako celku a vypořádáním pohledávky dohodou o narovnání, namítala, že „se jedná o jinou a dosud nevypořádanou pohledávku, na kterou nebylo plněno“, a že nebylo přihlédnuto k jejím tvrzením a předloženým listinám.
6/ Povinný se k dovolání oprávněné vyjádřil podáním ze dne 7. 3. 2024 tak, že dovolání nesplňuje podmínky přípustnosti stanovené § 237 o. s. ř., jestliže jsou kritéria přípustnosti dovolání v rozporu a „žádná konkrétní otázka není vymezena“. Pouhý nesouhlas oprávněné s posouzením existence nebo neexistence vymáhané pohledávky přípustnost dovolání nezakládá. 7/ Dovolání oprávněné primárně postrádá určitost u samotného vymezení
předpokladu přípustnosti dovolání, neboť dovolatelka tvrzením, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, „při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, ohlašuje v konjunkci dvě hlediska přípustnosti dovolání, která ve vztahu k jedné rozhodné právní otázce nemohou platit současně, resp. vzájemně se vylučují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. 20 Cdo 431/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3673/2013). Zároveň musí být z obsahu dovolání patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.). Uvedený požadavek v posuzované věci není splněn, neboť dovolatelka v dovolání (v bodu V) k účelu narovnání cituje větu z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.
listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 2970/2008, aniž by explicitně poukázala na jakýkoli rozpor, bezprostředně poté předkládá otázku „problematiky extenzivního výkladu dohody o zániku závazku“ jako otázku v judikatuře dovolacího soudu doposud neřešenou. 8/ Aby Nejvyšší soud mohl posoudit řádné vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, musí dovolatel formulovat právní otázku (či právní otázky), kterou (které) odvolací soud napadeným rozhodnutím řešil a na jejímž (jejichž) vyřešení rozhodnutí závisí, tj. jeví se pro výsledek řízení rozhodnou (rozhodnými).
Z obsahu posuzovaného dovolání relevantní právní otázka není zcela zřejmá, protože jí oprávněná formulovala velmi obecným způsobem bez související argumentační podpory, kterou nemůže představovat polemika oprávněné s některými závěry odvolacího soudu i soudu prvního stupně, zejména s tím, zda exekvovaná pohledávka byla vypořádána dohodou o narovnání či nikoli. Prostřednictvím skutkových námitek (viz tvrzení dovolatelky, že na vymáhanou pohledávku nebylo plněno) či kritiky hodnocení důkazů (listin, z nichž soudy vycházely) přípustnost dovolání a způsobilý dovolací důvod prosadit nelze, neboť dovolací přezkum je vyhrazen výlučně otázkám právním - § 241a odst. 1 o.
s. ř. (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2017, sp. zn. 32 Cdo 176/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 16. ledna 2018, sp. zn. II. ÚS 3004/17, odmítl, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2022, sp. zn. 20 Cdo 289/2022). Dovolací soud si právní otázku nemůže vymezit (případně upřesnit) sám, neboť by tím porušil esenciální procesní zásady, na nichž je dovolací řízení založeno, především pak zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
ledna 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016, nebo ze dne 25. května 2022, sp. zn. 20 Cdo 591/2022).
9/ Dovolatelka nadto v dané věci přehlíží, že na základě provedených důkazů soudy obou stupňů uzavřely, že vymáhaná pohledávka zanikla splněním, takže již nebyla postupována a nestala se předmětem dohody o narovnání. Jestliže dovolací námitky směřují k nesprávnému extenzivnímu výkladu dohody o narovnání, míjejí se (ve smyslu § 237 o. s. ř.) s otázkou, kterou odvolací soud řešil a na níž je důvod pro zastavení exekuce založen. 10/ Revizi vad řízení (i kdyby existovaly a měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), konkrétně toho, že soudy nepřihlédly k tvrzení oprávněné a k předloženým listinám, zapovídá u nepřípustného dovolání přímo zákon (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o.
s. ř.). 11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a podle výsledku řízení přiznal povinnému odměnu jeho advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 12 700 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů - dále „AT“), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 AT) a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 730 Kč (§ 137 odst. 3, viz dále zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.