6 5
20 Cdo 90/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MOSS logistics s. r. o., se sídlem v Hustopečích, Bratislavská 1159/21, identifikační číslo osoby 63481359, zastoupené JUDr. Davidem Vostrejžem, advokátem se sídlem v Brně, Vrchlického sad 1893/3, proti povinnému R. K., zastoupenému Mgr. Kateřinou Turnhöfer, LL.M, advokátkou se sídlem v Praze 6 - Dejvice, Evropská 2758/11, za účasti vydražitele A. V., pro 574 960,20 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Ingrid Švecové, Exekutorský úřad Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 08234/10, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2023, č. j. 16 Co 287/2023-268, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3, usnesením ze dne 8. 8. 2023, č. j. 091 EX 08234/10-261, udělila vydražiteli A. V. příklep na spoluvlastnickém podílu povinného na nemovité věci specifikované v usnesení (výrok I), a stanovila lhůtu k zaplacení nejvyššího podání v délce jednoho měsíce ode dne právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelem složená jistota ve výši 10 000 Kč (výrok II). Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu odvolacího řízení (výrok II).
2. Odvolací soud vzal za prokázané, že povinný na sebe podal dne 9. 8. 2023 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Tato věc byla vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 12507/2023. Poté 14. 8. 2023 ale svůj návrh vzal zpět. Městský soud tedy následující den svým usnesením č. j. MSPH 78 INS 12507/2003-A-6 insolvenční řízení zastavil, když toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 9. 2023. Odvolací soud konstatoval, že podání insolvenčního návrhu na sebe povinným je typickým obstrukčním jednáním. Dle ustáleného výkladu i v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého bylo toto insolvenční řízení zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014). Uplatněná odvolací námitka tak není důvodná. Dále se odvolací soud vyjádřil k zákonnosti dražby z hlediska toho, že je v katastru nemovitostí zapsaná jako vlastník draženého spoluvlastnického podílu jiná osoba než povinný. Uzavřel, že námitka neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi povinným jako prodávajícím a J. Č. jako kupujícím dne 27. 5. 2019, kdy povinný prodal „účelově“ spoluvlastnický podíl na pozemku za 1 Kč, byla soudním exekutorem řádně vznesena podáním ze dne 2. 11. 2022, tato námitka byla doručena povinnému 11. 11. 2022, zástupci oprávněné dne 4. 11. 2022, J. Č. uložením dne 3. 11. 2022 a na Katastrální pracoviště XY rovněž 4. 11. 2022. Za této situace účinky neplatnosti kupní smlouvy nastaly ke dni její účinnosti. V okamžiku rozhodnutí o příklepu byl tedy tento spoluvlastnický podíl ve vlastnictví povinného. Na základě výše uvedeného odvolací soud usnesení soudní exekutorky potvrdil.
3. V dovolání povinný namítá, že právní otázka, zda může soudní exekutor provést dražbu majetku (nemovitosti) povinného (v katastru nemovitostí navíc majetku zapsaného nikoliv na povinného, ale na jinou osobu) v případě, že nastaly podmínky podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v účinném znění, dále též jen „insolvenční zákon“, přičemž předtím, než bylo odvolacím soudem rozhodnuto o odvolání povinného proti exekutorem provedené dražbě, vzal povinný dobrovolně insolvenční návrh zpět, má být vyřešena jinak. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu je vadné, jelikož argumentuje odlišným případem. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, konstruuje obstrukci povinného v tom, že insolvenční návrh byl ze strany insolvenčního soudu odmítnut jako vadný. V nynějším případě však insolvenční návrh vzal povinný zpět dobrovolně. Ze strany insolvenčního soudu tak nemohla být vyslovena vadnost uvedeného insolvenčního návrhu, resp. jeho účelovost, stejně jako v jiném uvedeném případě. Rozdílnost skutkového základu je dána rovněž tím, že jako vlastník dražené nemovitosti v katastru nemovitostí nebyl uveden povinný (viz bod 11 a 12 dovolání). Odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu rovněž překračuje zákonné mantinely soudního dotváření práva. Jestliže soudní exekutor prokazatelně věděl o zahájení insolvenčního řízení, měl rozhodnout o okamžitém ukončení dražby, přerušit exekuční dražbu do vydání rozhodnutí o insolvenčním návrhu, nebo měl insolvenčnímu soudu navrhnout vydání předběžného opatření (viz bod 15 dovolání). Povinný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a soudní exekutorky a oprávněné uložil povinnost uhradit povinnému náhrada nákladů řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
5. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.
6. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že vztah insolvenčního řízení k exekučnímu řízení je upraven v ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona. Jedním z účinku zahájení insolvenčního řízení podle tohoto ustanovení je nemožnost provedení exekuce postihující majetek ve vlastnictví úpadce, jakož i jiný majetek náležící do majetkové podstaty. Základním účelem insolvenčního řízení je uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka z majetkové podstaty dlužníka a celkové vyřešení majetkových vztahů dlužníka v úpadku. Snahou je docílit, aby po dobu trvání insolvenčního řízení existoval právní režim, který umožňuje co nejefektivnější uspokojení věřitelů z hlediska kvantitativního i časového. Dovolává-li se povinný účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona v tom směru, že exekuci nelze provést, je třeba zdůraznit, že uvedené ustanovení má primárně zabránit tomu, aby nebyl zmařen výsledek insolvenčního řízení a aby majetek dlužníka sloužil předně k uspokojení pohledávek přihlášených v insolvenčním řízení. Postupoval-li by soudní exekutor důsledně v souladu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, měl bez dalšího nařízené dražební jednání odročit, když nemohl předpokládat, jak bude o insolvenčním návrhu věřitele povinného insolvenčním soudem rozhodnuto. Přistoupil-li soudní exekutor k dražbě nemovitých věcí povinného i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, postupoval v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, ale vzhledem k tomu, že následně (ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout) byl insolvenční návrh insolvenčním soudem odmítnut pro vady, bylo v tomto případě možné v exekučním řízení pokračovat [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 7. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15, odmítnuta), usnesení ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1319/2019].
7. Pokud povinný namítá, že se jedná o skutkově odlišnou věc, jelikož vzal nyní povinný insolvenční návrh zpět (insolvenční řízení bylo poté zastaveno) a jeho návrh nebyl jako vadný odmítnut, Nejvyšší soud dodává, že podstatné je v daném případě, že insolvenční řízení bylo ještě před tím, než odvolací soud ve věci rozhodl, skončeno. S účinností rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení současně byly zhojeny i účinky předpokládané ustanovením § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a v exekučním řízení proto bylo možné pokračovat.
8. Povinný také namítá, že v katastru nemovitostí byl jako vlastník dražené nemovitosti zapsán J. Č. nikoliv povinný. K této otázce se však již vyjádřil odvolací soud (bod 14. až 16.), kdy dospěl ke správnému závěru, že v okamžiku rozhodnutí o příklepu byl dražený spoluvlastnický podíl ve vlastnictví povinného z důvodu neplatnosti kupní smlouvy. Ustanovení § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů definuje tzv. generální inhibitorium. Tento procesní institut je založen na zákazu směřujícím vůči povinnému, kterému je pod sankcí relativní neplatnosti jím učiněných právních jednání zakázáno nakládat s veškerým svým majetkem. Jeho smyslem je ze zákona povinnému znemožnit snižovat hodnotu svého majetku, vyvádět z něj věci a práva v průběhu exekuce a mařit tím její účel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3544/2013, ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4726/2017).
9. Je tedy zřejmé, že při rozhodování odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není přitom důvodu se od ní odchýlit.
10. Nejvyšší soud proto dovolání povinného odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu