20 Cdo 911/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné VŠEOBECNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY ČESKÉ REPUBLIKY, se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Orlická 2020/4, IČ 41197518, proti povinným 1) M. K. a 2) D. K., pro 88.335,- Kč, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. EXNc 3581/2004, o dovolání právního předchůdce povinných PaedDr. P. K., zemřelého 4. 7. 2009, zastoupeného JUDr. Hanou Salaquardovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Pod Šibenicí 1659, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 20. 8. 2007, č. j. 26 Co 281/2007-27, takto:
Dovolání se odmítá.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění do 31. 10. 2009) odmítl odvolání právního předchůdce povinných proti usnesení z 23. 7. 2004, č. j. EXNc 3581/2004-4, jímž okresní soud nařídil exekuci; své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že odvolání neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal právní předchůdce povinných dovolání, jež vykazovalo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení a nebylo ani sepsáno advokátem, přičemž ze spisu nevyplývalo, že by byl právnicky vzdělán. K jeho žádosti mu okresní soud usnesením z 28. 2. 2008 (na č. l. 68) ustanovil zástupkyní advokátku JUDr. Hanu Salaquardovou. Usnesení nabylo právní moci dne 1. 4. 2008.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§ 243c odst. 1 o. s. ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva soudu, aby dovolání bylo opraveno nebo doplněno, se proto po uplynutí lhůty stává bezpředmětnou. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Dovolání ze dne 16. 11. 2007, sepsané dovolatelem, neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů (podle § 241a odst. 2) se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a zda je některý z dovolacích důvodů dán, nelze usoudit ani ze skutečností v něm uvedených. Protože ustanovená zástupkyně ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení o jejím ustanovení (tedy – za použití § 57 odst. 2, věty druhé o. s. ř. – do pondělí 2. června 2008) vady dovolání neodstranila, marným uplynutím lhůty dle § 241b odst. 3 o. s. ř. se vady staly neodstranitelnými. Nejvyšší soud proto k opožděnému doplnění dovolání došlému okresnímu soudu 11. června 2008 (viz č. l. 75) přihlédnout nemohl a vadné dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla na tuto náhradu právo podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 věty první o.s.ř., náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu