20 Cdo 991/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Olgy Puškinové ve
věci výkonu rozhodnutí oprávněného Městského úřadu Cvikov, se sídlem ve
Cvikově, náměstí Osvobození 63, zastoupeného Mgr. Petrem Trejbalem, advokátem
se sídlem v Litoměřicích, Lidická 10, proti povinnému M. K., zastoupenému Mgr.
Olgou Vávrovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, odstraněním
stavby, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 E 45/2007, o
dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci z 25. 9. 2008, č. j. 29 Co 675/2007-34, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Shora označeným usnesením krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení z
19. 4. 2007, č. j. 9 E 45/2007-11, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí
odstraněním nepovolených vnitřních stavebních úprav skalního prostoru pod
parcelou číslo 137/1 (správně 1371/1) a vnitřních rozvodů inženýrských sítí
spojených s provozováním kulturní a restaurační činnosti provedených bez
řádného stavebního povolení, tak, že návrh na jeho nařízení zamítl a rozhodl o
nákladech řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že
exekuční titul není materiálně vykonatelný, neboť z jeho výroku, „ani z
podmínek na něj navazujících“, není zřejmé o jaké konkrétní stavební úpravy se
jedná, jaké konkrétní inženýrské sítě a v jakém rozsahu mají být odstraněny.
Okolnost, že oprávněný v exekučním řízení specifikoval jaké stavební úpravy má
na mysli, aniž by tato specifikace byla uvedena i ve výroku exekučního titulu,
nemá na materiální vykonatelnost vliv.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), oprávněný namítá, že jako správní orgán provedl před vydáním exekučního
titulu dostatečná šetření, s ohledem na specifika předmětného podzemního
prostoru je vymezení inženýrských sítí určených k odstranění v exekučním titulu
dostatečně určité a vykonatelné. Odvolací soud nepřihlédl k zvláštní povaze
podzemního prostoru a nijak ji nepřezkoumával. Navrhl, aby dovolací soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do
30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s
ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) není důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež
by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány
nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán
uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3,
věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu
o materiální nevykonatelnosti exekučního titulu.
Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné,
jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva,
ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 261a odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li
rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu
povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke
splnění povinnosti – tedy tzv. materiální předpoklady vykonatelnosti.
Jednou ze základních náležitostí materiální vykonatelnosti rozhodnutí je, aby v
něm byl vymezen rozsah a obsah povinností, k jejichž splnění byl výkon
rozhodnutí nařízen. Je tomu tak proto, aby vykonávací orgán (v daném případě
soud) věděl, co vlastně má být vynuceno, a aby nemusel teprve v průběhu
vykonávacího řízení zjišťovat, co je obsahem uložené povinnosti. Exekučnímu
soudu tedy přísluší posoudit, zda rozhodnutí k výkonu navržené ukládá povinnému
povinnosti, jež lze vskutku vykonat, tedy např. zda uložená povinnost odpovídá
možným způsobům exekuce, zda tato povinnost je konkretizována dostatečně určitě
apod. Neobsahuje-li exekuční titul všechny předpoklady materiální
vykonatelnosti uvedené v § 261a odst. 1 o. s. ř., může podle něj být exekuce
nařízena jen v případě, že chybějící údaje nebo údaje v něm uvedené nepřesně,
nesrozumitelně nebo neurčitě lze dovodit postupem podle § 261a odst. 2 a 3 o.
s. ř. Při zkoumání materiální vykonatelnosti rozhodnutí vychází soud z obsahu
rozhodnutí, především z jeho výroku, případně i z odůvodnění, avšak pouze za
účelem výkladu výroku, tedy k odstranění případných pochybností o obsahu a
rozsahu výrokem uložené povinnosti; výrok titulu nelze jakkoli doplňovat či
opravovat. Není-li možné z exekučního titulu uvedené náležitosti vyvodit ani
výkladem (s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti nebo ke způsobu výkonu
rozhodnutí), nemůže takový titul být způsobilým podkladem pro nařízení výkonu
rozhodnutí (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. 4. 2004, sp. zn. 20
Cdo 965/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2004 pod
poř. č. 183, usnesení téhož soudu z 26. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007;
Občanský soudní řád, komentář - II. díl, C.H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, str.
1426; V. Kurka, L. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha,
2004, str. 310).
Výrokem rozhodnutí Městského úřadu ve Cvikově z 28. 6. 2004, č.j. Výst.:
87/2004, bylo povinnému uloženo odstranit „nepovolené vnitřní stavební úpravy
(aniž by byly blíže specifikovány) a vnitřní rozvody inženýrských sítí
spojených s provozováním kulturní činností a restaurační činností, provedených
bez řádného stavebního povolení“. Pouze z odůvodnění rozhodnutí lze zjistit,
jaké konkrétní stavební úpravy byly v předmětném skalním prostoru provedeny
(mj. i ty, jejichž odstranění se oprávněný domáhá v tomto řízení - zdivo
sociálního zařízení do výšky 2,2 – 2,3 m, včetně keramického obkladu, keramické
podlahy, dveře, příčky s dveřmi oddělující kuchyň od ostatního skalního
prostoru, dřevěný parket a pódium), informace o rozsahu vnitřních inženýrských
sítí (zejména, zda jsou v objektu jen inženýrské sítě spojené s provozováním
kulturní a restaurační činnosti vybudované bez stavebního povolení, popř. zda
se zde nachází i jiné, dříve vybudované inženýrské sítě, které není třeba
odstranit) nelze zjistit ani z tohoto odůvodnění. Exekuční soud, aby mohl
nařídit výkon rozhodnutí odstraněním stavby podle § 350 o. s. ř., by při
stanovení konkrétních prací, které měl provést povinný, a které povolí provést
oprávněnému na účet povinného, by se jednak musel uchýlit k odůvodnění
vykonávaného rozhodnutí a doplnit z něj jeho výrok (vnitřní stavební úpravy), a
jednak – ohledně vnitřních inženýrských sítích – by musel provést dokazování ke
zjištění, které konkrétní inženýrské sítě mají být odstraněny. To však
exekučnímu soudu při nařízení výkonu rozhodnutí nepřísluší.
Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou, a tedy
správné; protože se oprávněnému prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu
jeho správnost zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst.
2, části věty před středníkem o. s. ř., zamítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle obsahu spisu
povinnému, kterému by příslušela náhrada nákladů řízení, náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. září 2010
JUDr. Vladimír Mikušek , v. r.
předseda senátu¨