20 Cdo 999/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy
Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v
exekuční věci oprávněné ACEMA Credit Czech, a. s., se sídlem v Brně, Kobližná
71/2, identifikační číslo osoby 26158761, zastoupené JUDr. Róbertem Paulovičem,
advokátem se sídlem v Praze 8, U libeňského pivovaru 63/2, proti povinným 1) J.
K., 2) J. K., a 3) K. K., všem zastoupeným Mgr. Markem Jirmanem, advokátem se
sídlem v Rakovníku, Poštovní 18, pro 82 141,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 1274/2011, o dovolání oprávněné
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2012, č. j. 25Co
255/2012-112, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 26. 1. 2012, č. j. 24 EXE
1274/2011-79, zamítl návrh povinné 3) na zastavení exekuce, nařízené usnesením
téhož soudu ze dne 29. 3. 2011, č. j. 24 EXE 1274/2011-15. Dospěl k závěru, že
obrana povinné, jíž zpochybňuje platnost rozhodčí doložky z důvodu způsobu
výběru rozhodce, spočívá v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu
(rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, 20 Cdo 2857/2006). V
případě, že žalobě bude vyhověno, je dán důvod pro zastavení exekuce.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
exekuci zastavil (výrok I). Oprávněné uložil zaplatit povinné 3) náhradu
nákladů exekučního řízení 38 932,50 Kč a dále náhradu odvolacího řízení 25
805,- Kč na účet Okresního soudu v Rakovníku do patnácti dnů od právní moci
usnesení (výrok II a výrok V). Ve vztahu mezi oprávněnou a povinným 1) a 2)
nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů exekuce ani na náhradu
nákladů odvolacího řízení (výrok III a výrok VI) a oprávněné uložil zaplatit
soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi na náhradě nákladů exekuce 0,- Kč
(výrok IV). Odvolací soud především dovodil, že podané odvolání má suspenzivní
účinek i vůči ostatním povinným a rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal ve
vztahu ke všem povinným.
Odvolací soud ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi povinným 1) a oprávněnou dne 2.
10. 2008, mimo jiné zjistil, že oprávněná poskytla povinnému úvěr do výše 350
000,- Kč za ve smlouvě stanovených podmínek, že v bodě VIII. (resp. IX.)
smlouvy byla mezi účastníky smluvena rozhodčí doložka, podle níž veškeré
majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této smlouvy nebo které vzniknou
v souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zákona č.
216/1994 Sb. s vyloučením pravomoci obecných soudů. Rozhodčí řízení bude pouze
písemné a bude rozhodováno rozhodcem, kterému jako prvnímu některá ze stran dle
volby doručí rozhodčí žalobu. Bude rozhodovat buď a) jeden rozhodce jmenovaný
jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců vedeného touto
společností, přičemž rozhodčí řízení bude vedeno podle jednacího řádu pro
rozhodčí řízení vydaného rovněž touto společností, anebo b) bude spory
rozhodovat jeden rozhodce jmenovaný podle rozhodčího řádu a poplatkového řádu
vydaného společností Sdružení rozhodců, s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 8. Z
dohody o zajištění závazku ručením ze dne 2. 10. 2008, uzavřené mezi oprávněnou
a povinnými 2) a 3), dále zjistil, že strany se dohodly, že veškeré majetkové
spory, které by v budoucnu vznikly z této dohody nebo které vzniknou v
souvislosti s ní, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994
Sb. s vyloučením pravomoci obecných soudů, jedním rozhodcem, který bude
jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců vedeného
touto společností, podle Jednacího řádu pro rozhodčí řízení vydaného touto
společností. Z všeobecných obchodních podmínek vydaných oprávněnou a platných v
době uzavření shora uvedených smluv odvolací soud zjistil, že v článku 11 je
zakotvena rozhodčí doložka, podle níž veškeré majetkové spory, které by v
budoucnu vznikly ze smlouvy o úvěru, budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle
zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění
pozdějších předpisů, s vyloučením pravomoci obecných soudů jedním rozhodcem,
který bude jmenován jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu
rozhodců, vedeného společností HONESTA, s. r. o., podle Jednacího řádu vydaného
touto společností. Rozhodčí řízení bude pouze písemné. Rozhodčí nález ze dne 2.
6. 2010, č. j. RD/031/10/ACM-23, který je v souzené věci exekučním titulem a
kterým bylo povinným uloženo zaplatit oprávněné společně a nerozdílně 404 941,-
Kč s příslušenstvím, vydal rozhodce JUDr. J. Č. CSc. Rozhodčí nález nabyl
právní moci dne 10. 6. 2010 a vykonatelným se stal dne 14. 6. 2010.
Odvolací soud, jenž vyhodnotil smlouvu o úvěru jako smlouvu mající charakter
spotřebitelské smlouvy, se zabýval otázkou, zda exekuční titul v projednávané
věci vydal orgán, který k tomu měl pravomoc, neboť nedostatek pravomoci
rozhodce k vydání rozhodčího nálezu znamená nedostatek předpokladu existence
exekučního titulu (nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS
871/11). V rámci této otázky posuzoval, zda rozhodčí doložka stanoví
transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Tato podmínka
není podle odvolacího soudu splněna za situace, kdy je v rozhodčí doložce
stanoveno, že všechny spory budou s konečnou platností rozhodovány jedním
rozhodcem určeným soukromou společností, a navíc bez ústního jednání. S ohledem
na ujednání v rozhodčí doložce pak dospěl k závěru, že „nebylo jasným a zákonu
odpovídajícím způsobem stanoveno, jak by příslušný rozhodce měl být určen“.
Uvedl současně, že je soudu z úřední činnosti známo, že společnost HONESTA, s.
r. o. ani společnost Sdružení rozhodců nejsou stálými rozhodčími soudy ve
smyslu § 13 zákona č. 216/1994 Sb. Jestliže rozhodce nebyl stanoven podle
jasných pravidel, nebyla jeho pravomoc k vydání rozhodčího nálezu dána, a proto
rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Odvolací soud rovněž připomněl, že
Ústavní soud dovodil, že z ustanovení § 15 zákona o rozhodčím řízení nevyplývá,
že otázku pravomoci již nelze zkoumat v exekučním řízení. Proto odvolací soud
exekuci podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zastavil (exekuční titul se
nestal vykonatelným, když byl vydán orgánem, který k tomu neměl pravomoc, a
rozhodnutí je tedy podle odvolacího soudu nicotné).
Oprávněná v dovolání, jež směřuje proti výroku I. napadeného rozhodnutí,
uplatňuje dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s.
ř.). Namítá s odkazem na § 35 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím
řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), že
odvolací soud, shledal-li některý důvod pro podání návrhu na zastavení exekuce
uvedený v § 35 odst. 1 citovaného zákona, měl exekuční řízení přerušit a
povinným uložit, aby podali v souladu s § 35 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. do
třiceti dnů u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Pokud tak
odvolací soud neučinil, postupoval nesprávně. Pokud jde o sjednocující
stanovisko Nejvyššího soudu (dovolatelka má na mysli usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, publikované pod číslem 121/2011
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uvedla, že rozhodnutí se vztahovalo
ke skutkově zcela odlišné věci, kdy byla smluvena rozhodčí doložka tohoto
znění: „veškeré spory, které mezi nimi nastanou nebo mohou nastat, či jakékoliv
jiné nároky, budou řešeny v rozhodčím řízením před jediným rozhodcem, v souladu
se zákonem č. 216/1994 Sb. a podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými
Sdružením rozhodců s. r. o. IČ 634986658, sídlem Příkop 8 (budova IBC), 6040 10
Brno“. V souzené věci si však účastníci řízení ve smlouvě o úvěru dohodli, že
veškeré majetkové spory….. bude rozhodovat jeden rozhodce jmenovaný jednatelem
společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců. Tím byl stanoven konkrétní
způsob určení rozhodce ad hoc, výběr nebyl podřízen režimu rozhodčího řádu.
Jmenování rozhodce tímto způsobem je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího
soudu (rozhodnutí ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4743/2010). Možnost výběru
rozhodce tímto způsobem byla nepřímo potvrzena i usnesením Ústavního soudu sp.
zn. II. ÚS 2682/2008, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti
rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2282/2008. Navrhla, aby dovolací
soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění
účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná
ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7
zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2, § 237 odst. 1
písm. a) o. s. ř. – není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229
odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k
jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takovou vadu dovolatelka namítá (viz níže).
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na
zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže
je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“),
nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně
ustanovení občanského soudního řádu.
Exekučním titulem je v souzené věci rozhodčí nález ze dne 2. 6. 2010, proto je
třeba na projednávanou věc aplikovat zákon č. 216/1994 Sb., ve znění účinném do
31. 3. 2012.
V souvislosti s tím a s odkazem soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího
soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2857/2008, a ze dne 31. 8. 2010, sp.
zn. 20 Cdo 3284/2008, publikované pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek, je třeba připomenout, že Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo
958/2012, dospěl k závěru, že je třeba se odchýlit od závěru vysloveného ve
zmíněných rozhodnutích, že „jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí
smlouva uzavřena byla, byť neplatně. V takovém případě by pravomoc rozhodce k
vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání
žaloby na zrušení rozhodčího nálezu“.
Nejvyšší soud v tomto usnesení velkého senátu (jež je dostupné veřejnosti na
webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), v němž mimo jiné také zmínil
nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 871/11, na nějž odkázal odvolací soud,
přijal závěr, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil
podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou,
která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být
akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není
způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu,
podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě
absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího
nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém
případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci
orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro
nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, když zákon o
rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla
zkoumána i v exekučním řízení (přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu -
srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011 -
takový závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení
neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal).
Z pohledu tohoto rozhodnutí nemůže být proto důvodná námitka dovolatelky, že
exekuční soud měl postupovat podle § 35 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., řízení
přerušit a povinným uložit podat žalobu na zrušení rozhodčího nálezu.
V usnesení ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, publikovaném pod
číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež je také dostupné
na webových stránkách Nejvyššího soudu, a na něž rovněž odkazuje usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012) Nejvyšší soud
přijal závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc,
resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný
právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě
zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. (tímto závěrem
se Nejvyšší soud odchýlil od závěru přijatého v rozhodnutí ze dne 31. 7. 2008,
sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, na něž odkazovala dovolatelka).
Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10, pod bodem 27
uvedl, že je třeba vycházet z toho, že pokud má ve věci rozhodovat subjekt
(právnická osoba), který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě
zákona (viz § 13 zákona č. 216/1994 Sb.), měla by být osoba rozhodce
jednoznačně stanovena, a to buď uvedením konkrétního jména anebo jednoznačným
určením způsobu jeho volby. Teprve v případě, že nedojde ke jmenovitému určení
rozhodce, je možné stanovit způsob určení počtu i osob rozhodce.
V souzené věci byla žaloba o zaplacení 484 981,- Kč s příslušenstvím doručena
dne 12. 2. 2010 společnosti HONESTA, s.r.o., na základě rozhodčí doložky ve
smlouvě o úvěru ze dne 2. 10. 2008 byl rozhodcem jmenován JUDr. J. Č., CSc.
(dle sdělení jednatelky Ing. S. V. Ž. účastníkům řízení).
Dle názoru dovolacího soudu na jmenování rozhodce způsobem popsaným ve smlouvě
o úvěru, lze vztáhnout závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 14.
9. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010. V případě, kdy způsob určení rozhodce byl
upraven v rozhodčím řádě, rozhodce byl podle tohoto rozhodčího řádu vybírán ze
seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která nebyla stálým rozhodčím
soudem zřízeným na základě zákona, a to správcem seznamu. V souzené věci byl
rozhodce také vybírán ze seznamu rozhodců vedeného společností HONESTA, s. r.
o., rozdíl je pouze v tom, že rozhodce jmenoval jednatel této společnosti.
Dovodil-li odvolací soud, že rozhodce nebyl určen transparentním způsobem, je
jeho závěr správný.
V důsledku nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu je však dán
důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nikoliv podle
písm. a), jak dovodil odvolací soud, neboť podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s.
ř. je třeba zastavit výkon rozhodnutí (exekuci) v případě, že rozhodnutí se
dosud nestalo vykonatelným.
Nejvyšší soud s ohledem na výše učiněné závěry dovolání oprávněné zamítl (§
243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
Povinným, jež byli v dovolacím řízení úspěšní, náklady dovolacího řízení podle
obsahu spisu nevznikly. Dovolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1,
§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu