21 Cdo 1059/2024-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, o 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 156/2019, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. března 2020, č. j. 20 C 156/2019-32, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2020, č. j. 30 Co 150/2020-46, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 156/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2021, č. j. 30 Co 415/2021-111, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. září 2021, č. j. 20 C 156/2019-104, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. září 2021, č. j. 20 C 156/2019-104, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2021, č. j. 30 Co 415/2021-111, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2021, č. j. 30 Co 415/2021-111, ve výši 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 9. 2021, č. j. 20 C 156/2019-104, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok I) a nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok II). Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2021, č. j. 30 Co 415/2021-111, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Obě tato rozhodnutí napadl žalobce dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a § 201 o. s. ř., podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud řízení o této části podaného dovolání podle § 243b a § 104 odst. 1 o.
s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo
265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.). Podle § 238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle § 238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovoláni není podle § 237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce. Právě o tyto případy jde v posuzované věci, dovolání žalobce směřující proti usnesení odvolacího soudu tedy není objektivně přípustné.
Nejvyšší soud proto podané dovolání v této části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Žalobce sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.), vzhledem k § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení. S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 o. s. ř. nebylo ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu (srov. § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobci byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. i) a § 11a ve spojení s § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 sazebníku soudních poplatků.
Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.