27 Cdo 46/2021-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení 2.500.000
Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení podaných
žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. 20 Co
109/2016-24, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 1. 2016, č. j. 42
C 155/2015-19, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1. 2019, č. j.
42 C 155/2015-105, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C
155/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.
10. 2020, č. j. 20 Co 332/2020-136, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
dne 4. 6. 2016 a 12. 3. 2019 (výrok I. a III.) a rozhodl o náhradě nákladů
řízení (výrok II. a IV.).
[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným
rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém
požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací
řízení. [4] Podle § 241 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické
vzdělání. [5] Podle § 241b odst. 2 věty první o. s. ř. není-li splněna podmínka
uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. [6] Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení,
který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může
pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek
podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. [7] O žádosti žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení
zástupce pro dovolací řízení soud prvního stupně nerozhodoval, neboť shodná
žádost žalobce pro předchozí dovolací řízení byla již pravomocně zamítnuta
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2019, č. j. 42 C
155/2015-115, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2019, č. j. 20 Co 246/2019-121. Pokud žalobce v tomto dovolacím řízení podal
nový a obsahově zcela totožný návrh na osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce (doručený soudu prvního stupně dne 18. 11. 2020), aniž by
netvrdil změnu svých majetkových poměrů, není třeba o tomto návrhu opětovně
rozhodovat (srov. usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze
dne 29. 1 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněná pod čísly 99/2013 a
49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [8] Dovolacímu soudu je známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého
práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných
žalob, přičemž po zahájení řízení podává množství většinou neodůvodněných
procesních podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků. Takové
dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a
sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS
480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k
žalobci např. usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016). [9] Dovolatel není v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem a
netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání, přičemž k jeho opětovnému
návrhu na ustanovení zástupce se nepřihlíží. Ačkoli žalobce nebyl soudem
prvního stupně vyzván, aby si pro podání dovolání zvolil zástupce a aby jeho
prostřednictvím podal řádné dovolání, dovolací soud ustáleně dovozuje, že
žalobce si musí být vědom povinnosti být v dovolacím řízení zastoupen z jiných
probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát bezúspěšně vyzýván k odstranění
nedostatku povinného zastoupení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. 4. 2017, sp. zn.
30 Cdo 624/2017, nebo usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018). [10] Tento procesní postup aproboval také Ústavní soud, který v usnesení
ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování
stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu, uzavřel, že „v
řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení
poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení
dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví
setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a
formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na
podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl
stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o
nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním
případě jako neúčelné“ (obdobně viz také usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. I. ÚS 355/20). [11] Jelikož dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení,
předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř. řízení o
jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). [12] Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na
odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud
dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne
18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17). [13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.