21 Cdo 1211/2012
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce Consilium, s. r. o. se sídlem ve Staré Ľubovni, Továrenská
č. 13, Slovenská republika, IČO 36489638, zastoupeného JUDr. Milanem Břeněm,
advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 58/47, proti žalovanému
GUVEX, s. r. o. se sídlem v Lanškrouně, Žichlínské Předměstí, Dukelských hrdinů
č. 1011, IČO 25980751, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí pod sp. zn. 8 C 34/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2011 č. j. 19 Co 476/2008-158, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 12. 9. 2007
domáhal, aby mu žalovaný vydal 1. zařízení laserové justovací typ 685, č.
10974, 2. laser justovací typ MLS7032, výrobní č. SMR100.012, invent. č. 13007,
3. laser justovací typ OPTRONIC 685, výrobní č. 860605, invent. č. 11890, 4.
laser rýhovací CO2 typ BLS450CO2, výrobní č. SN11, invent. č. 12960, 5. pec
zasoušecí průtahovou typ D222, invent. č. 10271, 6. pec odporovou „průb.“ typ
PU517E, výrobní č. 4912, invent. č. 12401, 7. sítotiskový poloautomat typ
UL1505, výrobní č. 6923, invent. č. 13732, 8. měřič tloušťky typ TALYSURF10M,
výrobní č. K510/407E201, invent. č. 11172, 9. kontaktovací jednotku typ 6X4,
výrobní č. 6924, invent. č. 13731, 10. pec průběžnou typ PU517F, výrobní č.
6142, invent. č. 13408, 11. pec průběžnou typ PU517F, výrobní č. 5926, invent.
č. 13216, 12. pec vypalovací typ PU517F, výrobní č. 5927, invent. č. 13340, 13.
„poloautomat.“ sítotisk typ UL1505C, výrobní č. 6363, invent. č. 13535, 14.
„poloautomat.“ sítotisk typ UL1505B, výrobní č. 4895, invent. č. 11827, 15.
„poloautomat.“ sítotisk typ UL1505B, výrobní č. 4897, invent. č. 11829, 16. pec
na kalcinaci „cerm.“ typ PU522, výrobní č. 261700000000, invent. č. 6917, 17.
„poloautomat.“ sítotisk typ UL1505A, výrobní č. 5418, invent. č. 12661, 18.
zdroj „stejnosm. labor.“, invent. č. 17928, 19. multimetr, invent. č. 18257,
20. osciloskop, invent. č. 18187, 21. měřič „RLCG“, invent. č. 17945, a 22.
měřič teploty, invent. č. 18097, a pro případ, že laserové justovací zařízení
typ 685, č. 10974, již nemá, aby žalobci zaplatil 200.000,- Kč. Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že označené věci byly součástí předmětu dražby, kterým
byla střediska 402 a 403 podniku TESLA Lanškroun, a. s., konané dne 15. 12.
2003, že příklep byl udělen žalobci, který následně uhradil cenu dosaženou
vydražením a na kterého proto přešlo vlastnické právo k předmětu dražby včetně
označených věcí specifikovaných v příloze dražební vyhlášky ze dne 13. 11. 2003
č. j. 207-03/D-1B, a že je proto bez významu potvrzení o nabytí předmětných
věcí žalovaným vystavené dražebníkem.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 23. 9. 2008 č. j. 8 C
34/2007-103 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému
na náhradě nákladů řízení 1.338,- Kč. Na základě zjištění, že dne 15. 12. 2003
se konaly dvě veřejné dobrovolné dražby, jejichž předmětem byla střediska 401,
402 a 403 úpadce TESLA Lanškroun, a. s., že z věcí, jejichž vydání se žalobce
domáhá a jež byly uvedeny v příloze k dražební vyhlášce o dražbě středisek 402
a 403 vydražených žalobcem, byly věci označené pod č. 1 – 17 ve skutečnosti –
po provedení změn v přílohách dražební vyhlášky před zahájením dražby, na které
byli její účastníci upozorněni - předmětem dražby v rámci dražby střediska 401
vydraženého žalovaným, že zbývající věci označené pod č. 18 – 22 žalovaný
převzal „na základě předání předmětu dražby“, že žádná z věcí, jejichž vydání
se žalobce domáhá, není uvedena v protokolu o provedení dražby středisek 402 a
403 a ani v příloze protokolu o předání předmětu dražby a že nebyla podána
žaloba o určení neplatnosti dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č.
26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), dospěl k závěru, že obě dražby jsou
platné, že žalobci se „nepodařilo prokázat“ vlastnické právo k předmětným
věcem, a že se proto nemůže domáhat jejich vydání žalobou podle ustanovení §
126 občanského zákoníku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. 10. 2011
č. j. 19 Co 476/2008-158 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil
žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení
2.107,- Kč. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že obě dražby „proběhly
platně“, neboť ve lhůtě tří měsíců nebyla podána žaloba o určení neplatnosti
dražby a otázkou platnosti veřejné dražby se nelze zabývat v jiném řízení než v
řízení o neplatnost dražby. Dospěl k závěru, že vlastníkem věcí označených pod
č. 1 – 17 je žalovaný na základě udělení příklepu při dražbě střediska 401
úpadce TESLA Lanškroun, a. s., neboť důkazy provedenými soudem prvního stupně
(protokolem o provedené dražbě střediska 401 a jeho přílohou obsahující seznam
dražených věcí, protokolem o předání předmětu dražby – střediska 401, výpovědí
jednatele žalovaného Ing. V. V. vyslechnutého jako účastníka řízení a výpovědí
svědka D. K., který byl při obou dražbách licitátorem) bylo prokázáno, že
uvedené věci byly předmětem dražby při dražbě střediska 401, která proběhla
před dražbou středisek 402 a 403. Závěr o nedostatku vlastnického práva žalobce
k věcem označeným pod č. 1 – 17 by podle názoru odvolacího soudu obstál i v
případě, že by dražba střediska 401 nepředcházela dražbě středisek 402 a 403,
neboť v takovém případě by se nedalo – vzhledem k tomu, že licitátor i jednatel
žalovaného „v pozici“ účastníka dražby středisek 402 a 403 shodně potvrdili, že
účastníkům dražby byly před jejím zahájením sděleny změny ohledně předmětu
dražby a že „bylo draženo podle nových příloh protokolu o průběhu dražby“,
zatímco žalobce „setrval na opačném tvrzení“ – dovodit, co vlastně tvořilo
předmět dražby při dražbě středisek 402 a 403, a žalobce by proto nemohl nabýt
vlastnictví k těmto věcem. Odvolací soud uzavřel, že vlastnické právo k věcem
označeným pod č. 18 – 22, které nebyly uvedeny v příloze protokolu o provedené
dražbě střediska 401 ani v příloze protokolu o předání předmětu dražby tohoto
střediska, žalovaný nabyl vydržením, neboť se ujal jejich držby dne 8. 3. 2004
v souvislosti s předáním předmětu dražby a až do podání žaloby byl v dobré
víře, že mu tyto věci patří.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá
nesprávnost zjištění odvolacího soudu o změně předmětu dražby, neboť „v
okamžiku udělení příklepu licitátorem existovala pouze dražební vyhláška
obsahující nijak neměněný předmět dražby, nijak neměněný seznam draženého
majetku“, v době „vyvolání předmětu dražby bylo odkázáno na jeho vymezení v
dražební vyhlášce a na nezměněnou cenu v ní uvedenou“ a z protokolu o provedené
dražbě nevyplývá, že by v „obsahu či rozsahu předmětu dražby“ došlo k jakýmkoli
změnám. Žalovaný podle názoru dovolatele vydražil při dražbě střediska 401 jen
to, „co bylo uvedeno v dražební vyhlášce a jejích přílohách (nijak
neměněných)“, a žalobce vydražil „všechno to, co bylo uvedeno v dražební
vyhlášce pro střediska 402 + 403 a jejích přílohách“. Dovolatel pokládá za
nerozhodné, co bylo obsahem potvrzení o nabytí vlastnictví vydaného účastníkům
nebo co a v jakém rozsahu jim bylo předáno z předmětu dražby, neboť „vlastní
proces dražby“ končí okamžikem příklepu licitátora. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že „nikým neautorizovaná (nepodepsaná ani dražebníkem ani
licitátorem a ani vydražitelem) listina označená jako příloha k protokolu o
provedené dražbě“, která obsahovala seznam majetku „odlišný od seznamu
obsaženého přímo v příloze nijak neměněné dražební vyhlášky“, může obsahovat
popis předmětu dražby, neboť podle ustanovení § 27 odst. 2 zákona č. 26/2000
Sb. (ve znění pozdějších předpisů) musí být popis předmětu dražby uveden v
protokolu o provedené dražbě, který musí být podepsán dražebníkem, licitátorem
a vydražitelem. Žalobce nepovažuje za správný ani závěr odvolacího soudu, že
měl podat žalobu o neplatnost dražby vedené pod č. j. 207-03/D-1B, neboť „nabyl
vlastnictví k předmětu dražby, jak byl vymezen v neměněné dražební vyhlášce a
ve shodě s tím i v protokole o provedené dražbě“; podle jeho názoru se příklep
uděluje k tomu, co je „jako předmět dražby vyvoláno, resp. uvedeno v dražební
vyhlášce případně změněné postupem dle § 21 zákona č. 26/2000 Sb.“. Žalobce
dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a
navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden
rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]
nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.
s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem
prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno.
Dovolání žalobce proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s.
ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho
mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není
založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn
napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]; z
důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s.
ř.), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. - rozhodnutí
odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst.
3 o. s. ř. totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného
pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění
(a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné
části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek,
které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním
významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací
důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. způsobilým podkladem pro úvahu
dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení
§ 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
Žalobce ve svém dovolání mimo jiné zpochybňuje správnost skutkového zjištění
odvolacího soudu o tom, že věci označené pod č. 1 – 17 byly po provedení změn v
přílohách dražební vyhlášky před zahájením dražby, na které byli její účastníci
upozorněni, předmětem dražby v rámci dražby střediska 401 úpadce TESLA
Lanškroun, a. s. konané dne 15. 12. 2003; tím uplatnil dovolací důvod podle
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto
směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem
podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. činit - jak vyplývá z výše uvedeného -
závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní
stránce.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá –
srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), že dražebník Česká aukční a dražební, a. s.
vyhlásil na návrh správce konkursní podstaty úpadce TESLA Lanškroun, a. s.
JUDr. R. K. dražební vyhláškou ze dne 13. 11. 2003 č. j. 207-03/D-1A veřejnou
dobrovolnou dražbu, jejímž předmětem byla část podniku úpadce TESLA Lanškroun,
a.s., sestávající z hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání sloužících
k provozování střediska 401 a specifikovaných ve dražební vyhlášce a v její
příloze, a jež se konala dne 15. 12. 2003 v 10.15 hodin, a dražební vyhláškou
ze dne 13. 11. 2003 č. j. 207-03/D-1B veřejnou dobrovolnou dražbu, jejímž
předmětem byla část podniku úpadce TESLA Lanškroun, a.s., sestávající z
hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání sloužících k provozování
středisek 402 a 403 a specifikovaných ve dražební vyhlášce a v její příloze, a
jež se konala dne 15. 12. 2003 v 10.30 hodin. Mezi věcmi specifikovanými v
příloze dražební vyhlášky o dražbě středisek 402 a 403 byly uvedeny i věci,
jejichž vydání se žalobce po žalovaném domáhá; žádná z těchto věcí není uvedena
v protokolu o provedené dražbě středisek 402 a 403 ani v protokolu o předání
předmětu dražby vydražiteli, kterým se stal žalobce. Věci označené pod č. 1 –
17 byly – po provedení změn v přílohách dražebních vyhlášek dražebníkem před
zahájením dražby, na které byli její účastníci dražebníkem upozorněni s
odůvodněním, že tyto věci byly chybně zaevidovány jako součást středisek 402 a
403 a že správně mají být evidovány jako součást střediska 401 – vydraženy při
dražbě střediska 401, jejíž předmět byl při zahájení dražby označen a popsán
podle změněné přílohy dražební vyhlášky o dražbě tohoto střediska, a byly
uvedeny v příloze protokolu o provedené dražbě střediska 401 a v příloze
protokolu o předání předmětu dražby vydražiteli, kterým se stal žalovaný; věci
označené pod č. 18 – 22 nebyly v přílohách těchto protokolů uvedeny a žalovaný
je od dražebníka převzal dne 8. 3. 2004 spolu s vydraženými věcmi č. 1 – 17.
Žádná z věcí č. 1 – 22 nebyla uvedena ve dražební vyhlášce o dražbě střediska
401 ani v její příloze. Žaloba o neplatnost dražby střediska 402 a 403 ani
střediska 401 nebyla podána.
Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí věci mimo jiné významné vyřešení
právní otázky, zda vydražitel může při veřejné dražbě nabýt vlastnictví nebo
jiné právo k věci, která nebyla součástí předmětu dražby uvedeného ve dražební
vyhlášce. Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena,
představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto
dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
veřejná dobrovolná dražba, při níž měly být vydraženy předmětné věci, byla
konána dne 15. 12. 2003 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve
znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb., tedy ve znění účinném do 30. 4.
2004 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak
vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem
je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za
stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které
bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Vlastnictví nebo
jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k
okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě
cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). V
případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke
zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá
vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník
vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení
obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a
vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob
úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o
dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení
potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. § 31 zákona
o veřejných dražbách).
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 2 Cdon
1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu,
ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. § 2 písm. a)
zákona o veřejných dražbách a § 132 odst. 1 občanského zákoníku].
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné
dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak správně
uvedl odvolací soud a jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov.
například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2006 sp. zn.
21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
24. 1. 2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud na návrh účastníka dražby, dražebního věřitele nebo
navrhovatele podaný ve lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby z důvodů uvedených
v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; neplatnost této dražby
přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle tohoto
ustanovení, a to ani jako otázku předběžnou.
I když vydražitel zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné
veřejné dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď
vůbec nebyla podána, nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno),
vydražitel nenabývá vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, jestliže
není možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu
- dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo předmět dražby) nebo kdo je
vydražitelem. Přestože výsledek dražby nebyl zákonem stanoveným postupem
zpochybněn a přestože nešlo z pohledu ustanovení § 24 zákona o veřejných
dražbách o zmařenou nebo neplatnou dražbu, nelze pominout, že samozřejmým
požadavkem pro každé nabytí vlastnictví nebo jiného práva je také to, že ze
smlouvy, z výsledku dědického řízení, z rozhodnutí státního orgánu, z příklepu
licitátora ve veřejné dražbě nebo z jiné skutečnosti (srov. § 132 odst. 1
občanského zákoníku) lze bez pochybností dovodit, kdo vlastnictví nebo jiné
právo nabyl a čeho (jaké věci nebo jiného předmětu právních vztahů) se nabytí
vlastnictví nebo jiného práva týkalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2690/2006, který byl uveřejněn pod
č. 77 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2010).
Předmětem dobrovolné veřejné dražby může být věc, podnik nebo jeho organizační
složka, převoditelná majetková práva s výjimkou práv z duševního vlastnictví a
soubor věcí, soubor práv nebo soubor věcí a práv, bylo-li navrženo jejich
vydražení a splňují-li podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách (srov. §
17 odst. 3 tohoto zákona). Konání veřejné dobrovolné dražby dražebník vyhlásí
dražební vyhláškou, v níž mimo jiné uvede označení a popis předmětu dražby a
jeho příslušenství, práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním
spojených, pokud podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis
stavu, v němž se předmět dražby nachází, a jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu
[srov. § 20 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných dražbách].
Označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství je podstatnou náležitostí
dražební vyhlášky proto, že má přímý vliv na řádný průběh následné dražby, na
úspěšné vydražení jejího předmětu a na cenu dosaženou vydražením (tedy na
dosažení cíle veřejné dražby); proto musí být obsaženo v dražební vyhlášce a je
třeba na jeho formální stránku klást zvýšený důraz. Označení a popis předmětu
dražby a jeho příslušenství musí být provedeno způsobem, nevzbuzujícím z
hlediska určitosti a srozumitelnosti pochybnosti u kteréhokoliv účastníka
dražby o tom, co má být předmětem dražby (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4144/2010). Nedodržení
této náležitosti dražební vyhlášky je důvodem neplatnosti dražby podle
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách.
Protože podmínky a údaje, které dražebník uvedl v dražební vyhlášce, nelze –
jak vyplývá z ustanovení § 21 zákona o veřejných dražbách - dodatečně měnit (to
neplatí jen v případě, kdy dojde ke změnám v rozsahu práv a závazků na předmětu
dražby váznoucích a s ním spojených, nebo stavu, v němž se předmět dražby
nachází, a kdy je dražebník povinen vyhotovit a připojit dodatek ke zveřejněné
dražební vyhlášce bez zbytečného odkladu poté, co se o změnách dozvěděl),
nemohou být dodatečně měněny ani označení a popis předmětu dražby ve dražební
vyhlášce. Okolnost, že předmět dražby byl ve dražební vyhlášce označen nebo
popsán nesprávně (v rozporu se skutečností), a že je proto nutné jeho označení
nebo popis změnit, je důvodem k tomu, aby dražebník od dražby nejpozději do
jejího zahájení upustil [srov. § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných
dražbách]. Neupustí-li dražebník za těchto okolností od dražby a je-li obsahem
vyvolání při zahájení dražby podle ustanovení § 23 odst. 6 zákona o veřejných
dražbách označení a popis předmětu dražby, které se neshodují s označením a
popisem předmětu dražby ve dražební vyhlášce, jde o důvod neplatnosti dražby,
neboť nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 21 zákona o veřejných
dražbách (srov. § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách). Rozpor mezi
označením a popisem předmětu dražby ve dražební vyhlášce a označením a popisem
předmětu dražby, které byly obsahem vyvolání při zahájení dražby, však bez
dalšího neznamená, že vydražitel, kterému byl udělen příklep a který uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením, nenabývá vlastnictví nebo jiné právo
k předmětu dražby. Nebyla-li podána žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné
dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nemůže se
jednat o neplatnou dražbu, neboť dobrovolná veřejná dražba je - jak vyplývá z
výše uvedeného - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud. Jestliže
lze proto spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím ke všem okolnostem případu
– dovodit, co bylo vydraženo (co tvořilo předmět dražby), nabývá vydražitel
vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby i přes rozpor mezi jeho označením
a popisem ve dražební vyhlášce a jeho označením a popisem obsaženým ve vyvolání
při zahájení dražby.
V posuzovaném případě se věci označené pod č. 1 – 17, které měly být podle
dražební vyhlášky o dražbě středisek 402 a 403 úpadce TESLA Lanškroun, a. s.
(její přílohy) součástí předmětu této dražby, staly – po provedení změn v
přílohách dražebních vyhlášek o dražbě středisek 401, 402 a 403 dražebníkem –
součástí předmětu dražby střediska 401, která byla zahájena označením a popisem
předmětu dražby podle změněné přílohy dražební vyhlášky o dražbě tohoto
střediska. Přestože změna údajů o předmětu dražby byla v obou dražebních
vyhláškách provedena v rozporu s ustanovením § 21 zákona o veřejných dražbách,
je dražba střediska 401 (stejně jako dražba středisek 402 a 403) platnou
dražbu, neboť její neplatnost nevyslovil soud podle ustanovení § 24 odst. 3
zákona o veřejných dražbách. Protože lze s přihlédnutím ke všem okolnostem
případu spolehlivě (jednoznačně) dovodit, že věci označené pod č. 1 – 17 byly
součástí předmětu dražby střediska 401, která byla skončena udělením příklepu
žalovanému, jenž učinil nejvyšší podání, je správný závěr odvolacího soudu, že
vlastnictví k těmto věcem nabyl žalovaný a že se proto žalobce nemůže úspěšně
domáhat, aby mu je žalovaný vydal. Dovolací soud souhlasí i se závěrem
odvolacího soudu, že žalobce se nemůže po žalovaném s úspěchem domáhat ani
vydání věcí označených pod č. 18 – 22. I když se tyto věci - na rozdíl od věcí
označených pod č. 1 – 17 - nestaly součástí předmětu dražby střediska 401
vydraženého žalovaným, nelze s ohledem na skutečnost, že nebyly uvedeny v
protokolu o provedené dražbě středisek 402 a 403 ani v protokolu o předání
předmětu dražby vydražiteli (žalobci), spolehlivě dovodit, že uvedené věci byly
vydraženy žalobcem při dražbě středisek 402 a 403 a že by se proto žalobce stal
jejich vlastníkem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího
soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s.
ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo
jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b
odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.
s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých
nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu