U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce P. H zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 640/45, proti žalovanému DIAMO, státnímu podniku se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova č. 201, odštěpnému závodu Geam se sídlem v Dolní Rožínce, IČO 00002739, o 19.840,- Kč a o 1.270,- Kč měsíčně, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 203/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. října 2015 č.j. 15 Co 51/2015-47, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20.10.2015 č.j. 15 Co 51/2015-47 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska aplikace a interpretace ustanovení § 195a zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů - zejména ohledně závěrů o tom, že ztrátu na důchodu bylo možné přiznávat jen u nároků vzniklých do 31.12.1988 a že předpisy o důchodovém pojištění v době, kdy byla žalobci poskytována náhrada za ztrátu na výdělku, stanovily, že do vyměřovacího základu se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnovala i tato náhrada - v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.6.2007 sp. zn. 21 Cdo 1838/2006) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal předseda senátu