21 Cdo 1514/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci
žalobkyně L. V., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. a.s., zastoupenému
advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u
Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 7 C 28/2000, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. června 2005, č.j. 49 Co 82/2004-155,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.6.2005, č.j. 49 Co 82/2004-155, k
odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne
11.12.2003, č.j. 7 C 28/2000-102, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že
okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem ze dne 19.1.2000 je
neplatné, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a zároveň rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na
náhradě nákladů odvolacího řízení 2.612,50 Kč k rukám advokáta. Odvolací soud
se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně i s jeho právním
závěrem, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19.1.2000 je platným
právním úkonem, neboť byly splněny všechny formální předpoklady tohoto
zrušovacího projevu (vyplývající z ustanovení § 55 a § 266a zák. práce, § 40
odst. 5 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. ve zněné účinném do 31.12.2000) a bylo
prokázáno, že žalobkyně vytýkaným jednáním (neomluveným zameškáním práce v době
od 3.1. do 11.1.2000) porušila pracovní kázeň, přičemž její jednání dosáhlo
intenzity zvlášť hrubého porušení pracovní kázně. Při posouzení stupně
intenzity porušení pracovní kázně přihlédly soudy zejména k tomu, že nešlo o
krátkodobé, nýbrž o déletrvající (celkem šest pracovních dnů) neomluvené
zameškání práce, že žalobkyně nemohla být v dobré víře, že jí zaměstnavatel na
dobu od 3.1. do 10.1.2000 určil čerpání dovolené, a že se neomluveného
zameškání práce dopustila jako zaměstnankyně vykonávající též práci
personalistky, která z tohoto důvodu měla být ostatním zaměstnancům při
dodržování pracovní kázně příkladem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž uvedla
pouze to, že je „odůvodní ve lhůtě do 15. října 2005“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez
nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že
dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který
rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v
jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které
důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel
domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom,
v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání;
nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení § 241
o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke
splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o
ustanovení zástupce (§ 30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od
právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití
těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu
v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.
nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích
důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že
odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu).
V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje,
že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí
okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak
naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §
241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž
dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem
k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah
přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené
rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti
přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu
dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů -
jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací
lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení § 240 o.s.ř.
V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj.
nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241
o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o.s.ř.
soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného
nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým
uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného
zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě
před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty,
soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k
doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho
žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř. se původně
odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl
uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po
uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b
odst. 1, § 209 a § 43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího
důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto
náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen
obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze
pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto
náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř.
doplněno, podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto
(srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003
sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
27.1.2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné pod č. 31 v časopise Soudní
judikatura, ročník 2005).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (její zástupkyni
advokátce) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 28.7.2005, že žalobkyně
podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání
dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241
o.s.ř. (žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátkou).
Dovolání žalobkyně sepsané dne 29.9.2005 však neobsahuje údaje o tom, z jakých
důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí
pouze to, že „toto dovolání odůvodní žalobkyně ve lhůtě do 15. října 2005“.
Protože žalobkyně v dovolání neuvedla rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu
napadá, ani nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozsudku
odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů
taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohla dovolání o
tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v
projednávané věci uplynula dnem 29.9.2005 (srov. § 57 odst. 2 o.s.ř.). Tím, že
dovolání nebylo o tuto zákonem požadovanou náležitost v uvedené lhůtě doplněno,
žalobkyně zabránila dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími
důvody (srov. § 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), aby mohl napadený rozsudek
odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti)
přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl zabývat dalšími
okolnostmi - podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 věty první o.s.ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých
nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu