USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J, L., zastoupeného JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská č. 103/126, proti žalované Krajské správě a údržbě silnic Středočeského kraje, příspěvkové organizaci, se sídlem v Praze 5, Zborovská č. 81/11, IČO 00066001, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 357/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2025, č. j. 23 Co 361/2024-667, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Moniky Zoulové, LL.M., advokátky se sídlem v Praze 4, Podolská č. 103/126.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2025, č. j. 23 Co 361/2024-667, v rozsahu výroku I, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Dovolatelka shledává přípustnost dovolání v otázkách, podle jejího názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešených, zda byla žalobci doručena nabídka jiné vhodné práce podle § 73a zákoníku práce, a zda žalobce pro nabídnutou pracovní pozici splňoval potřebnou kvalifikaci. Námitky dovolatelky, že nabídka jiné vhodné práce podle § 73a zákoníku práce není důležitou pracovněprávní písemností podle § 334 zákoníku práce, a nebylo ji tak nutné doručovat podle § 334 a násl. zákoníku práce, a že nabídka byla žalobci řádně doručena podle § 570 a násl. občanského zákoníku, však přípustnost dovolání nezaloží. V projednávané věci odvolací soud, vycházeje z předpokladu, že nabídka jiné vhodné práce nemusí být učiněna zaměstnanci písemně, uzavřel, že pokud se zaměstnavatel rozhodne učinit zaměstnanci nabídku jiné vhodné práce v písemné formě, je povinen postupovat způsobem předepsaným v § 334 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 11. 2022 (dále jen „zák. práce“). Uvedené závěry přitom plynou z judikatury Nejvyššího soudu (viz jeho rozsudek ze dne 11. 9. 2023, sp. zn. 21 Cdo 2697/2022, uveřejněný pod č. 71/2024 Sb. rozh. obč.), podle níž přistoupí-li zaměstnavatel v případě, kdy doručuje do vlastních rukou zaměstnance písemnost, u níž takový postup nestanoví zákoník práce ani smlouva nebo vnitřní předpis, k doručení písemnosti prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, podléhá její doručení režimu ustanovení § 336 zák. práce, nikoli tedy obecným pravidlům dojití projevu vůle podle občanského zákoníku. Odvolací soud se tak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
3. Uvádí-li dovolatelka v souvislosti s doručením nabídky, že „k vyzvednutí byl adresát následně vyzván písemnou výzvou k vyzvednutí zásilky, která byla jako obyčejná zásilka listovní doručovatelkou vložena do domovní schránky adresáta“, předkládá tím dovolacímu soudu vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení. Odvolací soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že „nelze prokázat, zda výzva k vyzvednutí zásilky byla vložena do schránky žalobce“ (srov. bod 45 rozsudku odvolacího soudu). Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2013 nelze důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod č. 19/2006 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3628/2021, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. II. ÚS 954/22).
4. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. pak dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
5. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2026
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu