U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. R. Š., zastoupeného JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 1272/21, proti žalované Constellium Extrusions Děčín s. r. o. se sídlem v Děčíně V, Ústecká č. 751/37, IČO 18380654, zastoupené JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 55/14, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 C 401/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2012, č. j. 12 Co 18/2011-96, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Císaře, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská č. 55/14.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 12. 2012, č. j. 12 Co 18/2011-96, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 7. 2010, č. j. 18 C 401/2009-45, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že „výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou dne 30. 6. 2009 je neplatná“, a kterým bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 17.550,- Kč k rukám advokátky Mgr. Hany Kuncové, a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.080,- Kč k rukám advokáta JUDr.
Jiřího Císaře, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř., neboť odvolací soud vyložil otázku platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v souladu s ustálenou judikaturou soudů [pro posouzení, že se následkem organizační změny stal žalobce pro žalovanou nadbytečným, neboť jeho práce (druh práce) nebyla pro žalovanou nadále potřebná, srov. např. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněném v časopise Soudní rozhledy, č. 11, roč. 1999, str.
374, a právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2972/2008, pro posouzení, že se jednalo o výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost zaměstnance vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1053/96, uveřejněný pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, a k otázce, kdo je oprávněn činit jménem zaměstnavatele právní úkony (§ 20 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.
12. 2013), srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 45/94, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 3, roč. 1997, str. 139-143].
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu nesprávnost skutkového zjištění o shodné povaze činností žalobce jako prokuristy a ředitele pro personalistiku žalované a namítá-li, že odvolací soud se v odůvodnění rozsudku nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v odvolání žalobce a že neprovedl důkazy navržené žalobcem, uplatňuje tím dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3, k jejichž okolnostem se při posuzování přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalované náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Jiří Císař osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu