Nejvyšší soud Usnesení pracovní

21 Cdo 1616/2015

ze dne 2015-05-29
ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.1616.2015.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu

JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v

právní věci žalobce A. R., zastoupeného Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem

v Litoměřicích, Michalská č. 4, proti žalované Czech Coal Services a. s. se

sídlem v Mostě, V. Řezáče č. 315, IČO 27261824, o neplatnost výpovědi a o

neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, o žalobě pro zmatečnost podané

žalobcem proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 18. března 1993, č. j.

14 C 2215/91-62, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. srpna

1993, č. j. 10 Co 216/93-73, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 33 C

457/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze

dne 26. listopadu 2014, č. j. 12 Co 1140/2013-213, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.

listopadu 2014, č. j. 12 Co 1140/2013-213, kterým potvrdil usnesení Okresního

soudu v Mostě ze dne 13. 5. 2013, č. j. 33 C 457/2007-189 (jímž byla žaloba pro

zmatečnost podaná žalobcem dne 28. 12. 2007 proti rozsudku Okresního soudu v

Mostě ze dne 18. března 1993, č. j. 14 C 2215/91-62, a rozsudku Krajského soudu

v Ústí nad Labem ze dne 4. srpna 1993, č. j. 10 Co 216/93-73, zamítnuta pro

opožděnost, neboť bylo zjištěno, že o důvodu pro podání žaloby se žalobce

dozvěděl nejpozději dne 28. 2. 1996, kdy podal trestní oznámení, ve kterém

skutkově vymezil jednání, v němž spatřuje trestný čin soudce), není přípustné

podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a

některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu

je v souladu s výslovným zněním zákona i ustálenou rozhodovací praxí dovolacího

soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak [srov.

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 960/2003,

uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2004, pod číslem 26, v

němž vyslovil závěr, že pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností

podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nejen tehdy, jestliže bylo

rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu, za nějž byl soudce

nebo přísedící pravomocně odsouzen, ale i v případě, že jednání soudce nebo

přísedícího, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a ani proti němu

nebylo zahájeno trestní stíhání, představuje pro společnost nebezpečný čin,

jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně (a jde tedy ve smyslu ustanovení § 3

odst. 1 trestního zákona o trestný čin), a že v důsledku takového jednání

soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení (dále

srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo

4284/2007, publikovaný pod číslem 80/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a

stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 5. prosince 2013, sp. zn. 21 Cdo

215/2013; počátek lhůty pro podání žaloby pro zmatečnost se v souladu s

ustanovením § 234 odst. 4 o. s. ř. (podle nějž z důvodu zmatečnosti uvedeného v

§ 229 odst. 1 písm. g) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té

doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, o důvodu zmatečnosti dozvěděl), odvíjí

zásadně od okamžiku, kdy se účastník řízení dozví o jednání soudce, v němž

spatřuje trestný čin].

K vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a §

229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek

nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání

přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c

odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2015

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu