21 Cdo 1661/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka,
Ph.D. v právní věci žalobce JUDr. Filipa Horáka, advokáta se sídlem v Brně,
Radnická č. 376/11, jako správce konkursní podstaty úpadce EUROMATCH s.r.o. se
sídlem v Brně, Mathonova č. 895/24, IČO 25511513, zastoupeného Mgr. Petrem
Čechlovským, advokátem se sídlem v Brně, Purkyňova č. 2476/102a, proti
žalovanému R. K., zastoupenému JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem v
Brně, Ptašínského č. 307/4, o 1.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 211/2014, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2016 č.j. 8 Cmo
285/2015-360, takto:
Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5.
května 2015 č.j. 19 Cm 211/2014-309 (s výjimkou výroku o zastavení řízení) se
zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Obchodní společnost EUROMATCH s.r.o. se žalobou podanou u Městského
soudu v Brně dne 7.7.2003 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 1.100.000,- Kč s
úrokem ve výši 0,5% p.a. z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2002 do zaplacení,
z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode
dne 18.6.2002 do zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2002 do
zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2002 do zaplacení, z částky
150.000,- Kč ode dne 31.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne
8.8.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2002 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že při "revizi svého běžného účtu" zjistila, že
v období od 31.5.2002 do 15.7.2002 byly žalovaným (jejím společníkem) vybrány
finanční prostředky v celkové výši 1.100.000,- Kč. Žalovaný na její dotaz, jak
byly uvedené finanční prostředky použity, předložil osm příjmových dokladů, ze
kterých vyplývá, že částka 1.100.000,- Kč byla vyplacena "Exekutorskému úřadu
Blansko, Seifertova 7, 678 01 Blansko, k rukám soudního exekutora Mgr. Daniela
Týče", jako úhrada částky vymáhané v "exekučním řízení pod sp. zn. Ex 57/02 ve
věci oprávněného P. N. proti povinnému R. K., tedy žalovanému jako fyzické
osobě". Použitím finančních prostředků společnosti k úhradě svého "soukromého
závazku" žalovaný způsobil společnosti škodu, neboť si přisvojil cizí svěřenou
věc, resp. porušil svoji povinnost jednat při správě cizího majetku tak, aby
nedošlo na tomto majetku ke škodě; za způsobenou škodu žalobkyně považuje
jednak škodu skutečnou, rovnající se neoprávněně odčerpaným finančním
prostředkům, jednak ušlý zisk ve výši odpovídající úrokům, které by k
odčerpaným prostředkům přirostly. Žalovaný namítal, že výběry finančních prostředků provedl proto, aby
byl uhrazen závazek společnosti vůči žalovanému z titulu poskytnuté půjčky. Žalovaný totiž zapůjčil společnosti CZECH MATCH s.r.o. se sídlem v Lipníku nad
Bečvou, Svatopluka Čecha 554, IČO 46581596, finanční prostředky na pořízení
závodu na výrobu zápalek (jako zálohu na kupní cenu) a - vzhledem k tomu, že na
základě smlouvy o prodeji podniku převzala závod na výrobu zápalek společnost
EUROMATCH s.r.o. - přešly na ni i veškeré závazky související s převáděným
podnikem, tedy rovněž závazek vůči žalovanému. Navíc, společnost EUROMATCH
s.r.o. uzavřela dne 9.12.2002 se žalovaným dohodu o narovnání, v níž
prohlásila, že nemá vůči žalovanému žádných "nevypořádaných nároků, pohledávek
či sporných vztahů". V průběhu řízení před Městským soudem v Brně byl usnesením Krajského
soudu v Brně ze dne 25.10.2004 č.j. 26 K 37/2000-570 prohlášen na majetek
společnosti EUROMATCH s.r.o. konkurs a správcem konkursní podstaty byl
ustanoven JUDr. Filip Horák, advokát se sídlem v Brně, Radnická č. 376/11. Městský soud v Brně, který začal jednat se správcem konkursní podstaty
advokátem JUDr. Filipem Horákem jako se žalobcem (na místě společnosti
EUROMATCH s.r.o. - dále jen "úpadce"), rozsudkem "pro zmeškání" ze dne
27.4.2006 č.j. 29 C 225/2003-65, opraveným usnesením ze dne 19.1.2007 č.j.
29
225/2003-71, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci
na náhradě nákladů řízení 57.387,75 Kč a "na účet Městského soudu v Brně"
44.000,- Kč na "poplatku za zahájení řízení". Uvedený rozsudek byl na základě
žaloby pro zmatečnost podané žalovaným zrušen usnesením Městského soudu v Brně
ze dne 3.5.2010 č.j. 29 C 175/2007-112. Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 12.9.2011 č.j. 29 C
225/2003-190, doplněným usnesením ze dne 13.10.2011 č.j. 29 C 225/2003-194,
žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.100.000,- Kč s úrokem ve výši 0,5%
p.a. z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2002 do zaplacení, z částky 150.000,-
Kč ode dne 10.6.2002 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2002 do
zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2002 do zaplacení, z částky
100.000,- Kč ode dne 15.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne
31.7.2002 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2002 do zaplacení, z
částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2002 do zaplacení "ve prospěch konkursní
podstaty úpadce EUROMATCH, s.r.o., IČ 25511513, sídlem Mathonova or.č. 24, č.p. 895, Brno", a na náhradě nákladů řízení 58.230,- Kč. Dovodil, že při výběru
finančních prostředků z účtu úpadce a jejich použití na své soukromé závazky
měl žalovaný za to, že jako společník má pohledávku za původní žalobkyní z
titulu půjčky a jako společník může čerpat z majetku původní žalobkyně "jako ze
svého", a dospěl k závěru, že úpadce má právo na náhradu škody "v režimu
obchodního zákoníku". Podle soudu prvního stupně žalovaný způsobil škodu
porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem, když nejednal jako
společník s odbornou péčí, nejednal v zájmu úpadce a nepočínal si tak, aby
nedošlo ke škodě na jeho majetku. Jelikož v řízení nevyplynuly okolnosti
vylučující odpovědnost žalovaného za škodu, je povinen "ve prospěch konkursní
podstaty" úpadce zaplatit náhradu škody v rozsahu skutečné škody a v rozsahu
ušlého zisku úroku ve výši 0,5% p.a. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10.10.2014
č.j. 27 Co 286/2013-273 zrušil rozsudek a doplňující usnesení soudu prvního
stupně a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně
příslušnému. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v rozhodné době společníkem
úpadce, je podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) občanského soudního řádu (ve
znění účinném do 13.12.2004) k rozhodnutí ve věci v prvním stupni příslušný
krajský soud, neboť se jedná o spor mezi obchodní společností a společníkem, a
to "bez ohledu na to, zda bude nárok žalobkyně soudem posouzen jako nárok z
titulu odpovědnosti za škodu či z titulu bezdůvodného obohacení". Krajský soud v Brně - poté, co žalobce doplnil žalobu o další tvrzení
- rozsudkem ze dne 5.5.2015 č.j.
19 Cm 211/2014-309 zastavil řízení v rozsahu
úroků z prodlení ve výši 0,5% ročně z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2002 do
30.5.2012, z částky 150.000,- Kč ode dne 10.6.2002 do 9.6.2012, z částky
100.000,- Kč ode dne 18.6.2002 do 17.6.2012, z částky 200.000,- Kč ode dne
28.6.2002 do 27.6.2012, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2002 do 14.7.2012, z
částky 150.000,- Kč ode dne 31.7.2002 do 30.7.2012, z částky 150.000,- Kč ode
dne 8.8.2002 do 7.8.2012, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2002 do 14.8.2012,
žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 1.100.000,- Kč s úrokem z prodlení ve
výši 0,5% ročně z částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2012 do zaplacení, z částky
150.000,- Kč ode dne 10.6.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne
18.6.2012 do zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2012 do zaplacení, z
částky 100.000,- Kč ode dne 15.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode
dne 31.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2012 do
zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2012 do zaplacení a aby zaplatil
žalobci na náhradě nákladů řízení 121.875,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra
Čechlovského. Soud prvního stupně dovodil, že nárok úpadce je třeba posoudit
jako nárok z titulu odpovědnosti žalovaného jako zaměstnance úpadce za škodu "v
režimu zákoníku práce", neboť žalovaný jako zaměstnanec - obchodní ředitel
"zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů a v přímé
souvislosti s ním způsobil škodu úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a
občanského soužití". Při jednání, kdy vybral v rozhodném období finanční
prostředky v celkové výši 1.100.000,- Kč z účtu úpadce a použil je na své
"soukromé účely", žalovaný totiž vystupoval jako obchodní ředitel (jako
zaměstnanec, jehož pracovněprávní vztah byl založen jmenováním) v rámci plnění
svých pracovních úkolů, a na uvedenou právní kvalifikaci nemá žádný vliv ani
to, že byl v rozhodné době také společníkem úpadce. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne
17.2.2016 č.j. 8 Cmo 285/2015-360 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, a ve výroku o náhradě nákladů řízení s
tím, že "správné znění" výroku rozsudku o vyhovění žalobě zní tak, že "žalovaný
je povinen zaplatit žalobci částku 1.100.000,- Kč s úrokem ve výši 0,5% ročně z
částky 150.000,- Kč ode dne 31.5.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode
dne 10.6.2012 do zaplacení, z částky 100.000,- Kč ode dne 18.6.2012 do
zaplacení, z částky 200.000,- Kč ode dne 28.6.2012 do zaplacení, z částky
100.000,- Kč ode dne 15.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne
31.7.2012 do zaplacení, z částky 150.000,- Kč ode dne 8.8.2012 do zaplacení, z
částky 100.000,- Kč ode dne 15.8.2012", a rozhodl, že žalovaný je povinen
zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 27.600,60 Kč k rukám
advokáta Mgr. Petra Čechlovského. Po provedeném dokazování odvolací soud
dovodil, že mezi společností CZECH MATCH s.r.o. a úpadcem došlo k převodu pouze
části podniku (výrobny zápalek) a - zaplatil-li kupující za část podniku kupní
cenu - pak převáděná část podniku přejde na kupujícího a kupní cena zůstává
prodávajícímu a ani složená záloha nemůže být součástí převáděné části podniku,
ledaže by si to strany ve smlouvě ujednaly. Navíc, společnost CZECH MATCH
s.r.o. v rozporu s tvrzením žalovaného "neevidovala ve svém účetnictví v letech
1997 a 1998" žádnou půjčku od společníků, tvrzený závazek tak nemohl přejít
smlouvou z roku 1998 na úpadce. Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání může
řešit pouze vztahy (sporné nároky) v ní konkrétně upravené a projednávaný
závazek v ní nebyl řešen, nemůže se obecné prohlášení v závěru dohody vztahovat
na pohledávku vymáhanou v tomto řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný
úmyslně použil peníze úpadce nikoliv v jeho prospěch, čímž porušil jako
obchodní ředitel své povinnosti vyplývající z pracovního poměru, a že škodu
takto vzniklou je povinen úpadci jako svému zaměstnavateli podle ustanovení §
250 zákoníku práce nahradit, a to v plné výši, neboť byla způsobena úmyslně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Odmítá
závěr odvolacího soudu, že by mezi CZECH MATCH s.r.o. a úpadcem došlo k prodeji
pouze části podniku, popírá, že by někdy tvrdil, že by na úpadce měla přejít s
prodávaným podnikem také zaplacená záloha, a uvádí, že vždy tvrdil, že s
prodávaným podnikem měl přejít na úpadce závazek k vrácení zaplacené zálohy z
titulu bezdůvodného obohacení, když "smlouva o prodeji podniku mezi CZECH MATCH
s.r.o. a KAMAKO s.r.o. byla zrušena". Odvolací soud chybně posoudil dohodu o
narovnání; plyne-li z dohody, že vůle stran směřovala k tzv. generálnímu
narovnání, pak se týká všech těchto závazků a z Článku IV. odst. 2 dohody o
narovnání ze dne 9.12.2002 lze jednoznačně dovodit, že předmětem narovnání měly
být i závazky, které nebyly jmenovitě uvedeny, a proto projednávaný nárok
zanikl v důsledku narovnání. Podle názoru žalovaného lze zmíněný článek dohody
o narovnání posoudit též jako dohodu o prominutí dluhu ve smyslu ustanovení §
574 odst. 1 občanského zákoníku a odvolací soud byl povinen posoudit hmotně-
právní význam tohoto právního úkonu.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud změnil
rozsudek odvolacího soudu tak, že se žaloba na zaplacení 1.100.000,- Kč s
příslušenstvím zamítá, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. Nesouhlasí s názorem žalovaného, že by dohodou o narovnání byly "prominuty"
všechny závazky, tedy i ty, které neměly nic společného s předmětem narovnání. V dohodě bylo zcela jasně uvedeno, čeho se týká, a o daném závazku nebyla ani
"zmínka". Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k
tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 -
posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013
(dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu
dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že
žalovaný, který byl jednak společníkem společnosti EUROMATCH s.r.o. (úpadce),
jednak jejím zaměstnancem (jako obchodní ředitel), postupně vybral v období od
31.5. do 15.7.2002 z běžného účtu úpadce peníze v celkové výši 1.100.000,- Kč a
že k pracovním úkolům žalovaného (náplni jeho pracovní pozice) patřilo
"obchodní vedení" společnosti, dispozice s účtem společnosti, nákup a prodej a
"tok listin" týkajících se těchto činností. Dne 7.5.1998 byla mezi společností
CZECH MATCH s.r.o. (jako prodávající) a úpadcem (jako kupujícím) uzavřena
smlouva o prodeji podniku, kterou bylo převedeno "vlastnické právo ke všem
věcem, právům a majetkovým hodnotám, které slouží k provozování předmětného
podniku prodávajícího, a to včetně závazků souvisejících s podnikem, přičemž
podnik je způsobilý provozovat výrobu zápalek". V projednávané věci bylo za
této situace pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné posouzení právní otázky,
za jakých předpokladů "v režimu zákoníku práce" vzniká odpovědnost zaměstnance
za škodu způsobenou zaměstnavateli. Vzhledem k tomu, že uvedenou právní otázku
posoudil odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl
Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je přípustné.
Uvedenou právní otázku je třeba i v současné době posoudit - vzhledem
k tomu, že žalobce se domáhá náhrady škody, která měla vzniknout v období od
31.5. do 15.7.2002 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění
pozdějších předpisů, účinném do 29.2.2004 (dále jen "zák. práce"). Podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce zaměstnanec odpovídá
zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při
plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Předpokladem pro vznik obecné odpovědnosti zaměstnance vůči
zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce je porušení
povinností zaměstnancem při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních
povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně
zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny
předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za
škodu nenastává. Při obecné odpovědnosti zaměstnance odpovídá zaměstnanec jen
za tu škodu, kterou skutečně způsobil zaviněným porušením svých povinností při
plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (svých pracovních
povinností); neodpovídá tudíž za tu část škody, která byla způsobena porušením
povinností ze strany zaměstnavatele (§ 172 odst. 2 a § 179 odst. 4 zák. práce),
případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 179 odst. 5 zák. práce), resp. třetích
osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit a
posléze i prokázat všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti
za škodu. Odpovědnost za škodu má povahu pracovněprávního nároku podle
ustanovení § 172 zák. práce, jen jestliže ji zaměstnanec způsobil
zaměstnavateli při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,
tedy, jinak řečeno, jestliže ji zaměstnavateli způsobil jeho zaměstnanec při
činnosti prováděné v mezích plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s
ním (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2012 sp. zn. 21 Cdo
2935/2011). Podle ustálené judikatury soudů (srov. například stanovisko
občanskoprávního kolegia býv. Nejvyššího soudu ze dne 18.11.1970 sp. zn. Cpj
87/70, které bylo uveřejněno pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1971) je v mezích plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti
s ním taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný
(vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kriteria přitom
nemají stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tj. vztah
činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. Ve své podstatě jde o
posouzení, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, zaměstnanec sledoval z
objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů.
V projednávané věci žalovaný opakovaně uváděl, že z účtu úpadce vybral
celkem 1.100.000,- Kč na úhradu pohledávky (z vrácení půjčky či z vydání
bezdůvodného obohacení), kterou měl vůči úpadci, když závazek (dluh)
odpovídající této pohledávce přešel na úpadce v souvislosti s koupí podniku
(výrobny zápalek) od společnosti CZECH MATCH s.r.o. Již z těchto skutečností je
nepochybné, že žalovaný výběrem peněz z účtu úpadce nesledoval plnění svých
pracovních úkolů, neboť jeho jednání postrádá jakýkoliv věcný (vnitřní účelový)
vztah k pracovním úkolům žalovaného jako obchodního ředitele společnosti
(žalovaný svým jednáním nesledoval z objektivního a ani ze subjektivního
hlediska plnění pracovních úkolů u úpadce, ale výlučně "vlastní zájmy"), a že k
němu nedošlo ani v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Způsobil-li
žalovaný svým jednáním úpadci škodu, nemůže za ni odpovídat podle ustanovení §
172 zák. práce.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem není
správné; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro
odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího
soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že důvody pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu,
platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky
i toto rozhodnutí (s výjimkou výroku o zastavení řízení, který nebyl napaden
odvoláním a nabyl samostatně právní moci) a věc v tomto rozsahu vrátil soudu
prvního stupně (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta
druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1
část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud
nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o
nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část věty první za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. září 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu