Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 1683/2016

ze dne 2016-08-09
ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1683.2016.1

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v

právní věci žalobce Ing. M. H., zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem,

advokátem se sídlem v Pardubicích - Zeleném Předměstí, třída Míru č. 70, proti

žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti v Praze 2 - Novém Městě,

Vyšehradská č. 427/16, IČO 00025429, o náhradu škody, o žalobě pro zmatečnost

podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. října

2014 č.j. 23 C 123/2014-86 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. února

2015 č.j. 14 Co 40/2015-124, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn.

23 C 123/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne

8. ledna 2016 č.j. 14 Co 349/2015-303, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti usnesení

Městského soudu v Praze ze dne 8.1.2016 č.j. 14 Co 349/2015-303 podle

ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť - navzdory své velké

rozsáhlosti - neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání

ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. [podle ustálené judikatury soudů,

může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o.s.ř. - jako tomu je

v tomto případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam

uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání

nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (či jeho části), aniž by

bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených

alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; takovým

vymezením není sdělení dovolatele "k sankci dle § 43 odst. 2 o.s.ř., což

znamená, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího

soudu", ani další jeho námitky "k zneužití ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. k

popření ustanovení § 14 odst. 3 o.s.ř.", aniž by bylo z dovolání zřejmé, od

kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí)

otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací

soud odchýlit (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne

29.8.2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne

25.9.2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014] a v dovolacím řízení nelze pro tento

nedostatek pokračovat.

Ostatně, dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne

8.1.2016 č.j. 14 Co 349/2015-303, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu

pro Prahu 2 ze dne 22.5.2015 č.j. 23 C 123/2014-166, kterým byla - postupem

soudu podle ustanovení § 43 odst. 1 a 2 o.s.ř. - odmítnuta žaloba pro

zmatečnost podaná žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne

30.10.2014 č.j. 23 C 123/2014-86 a proti potvrzujícímu usnesení Městského soudu

v Praze ze dne 5.2.2015 č.j. 14 Co 40/2015-124, je v souladu s ustálenou

rozhodovací praxí dovolacího soudu [k postupu soudu podle ustanovení § 43 odst.

2 o.s.ř. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.10.1998 sp. zn. 21

Cdo 60/98, uveřejněné pod číslem 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,

roč. 1999, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2002 sp. zn. 21 Cdo

370/2002, uveřejněné pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002; k

náležitostem žaloby pro zmatečnost (a žaloby na obnovu řízení) srov. například

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.6.2010 sp. zn. 21 Cdo 1268/2009, uveřejněné

pod č. 170 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, odůvodnění usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 11.3.2010 sp. zn. 21 Cdo 4980/2008 nebo odůvodnění

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.3.2011 sp. zn. 21 Cdo 2253/2009] a není

důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak; dovolání žalobce tedy

nemůže být podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. srpna 2016

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu