21 Cdo 1770/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v
právní věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO
26692813, jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se
sídlem v Brně, Kotlářská č. 902/53, IČO 44569858, proti žalované COMÉNIA
CONSULT MOST s.r.o. se sídlem v Mostě, Báňská č. 287, IČO 25015150, zastoupené
Mgr. Markétou Hlavicovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská č.
145/13, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě
pod sp. zn. 8 C 250/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 9. února 2011 č.j. 10 Co 404/2009-123, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad
Labem k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že úpadce je vlastníkem "pozemku p.č.
4496/474 o výměře 1573 m2, ostatní plocha v kat. úz. Most II zapsaného na LV č.
3725 u katastrálního úřadu Most". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že bývalá
správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková prodala úpadcův podnik
obchodní společnosti HUDSON a.s. (nyní Báňské stavby Mostecka, a.s. v
likvidaci) smlouvou ze dne 9.7.2002, která byla uzavřena "za okolností, jež
nasvědčují spáchání trestného činu a jsou předmětem šetření orgánů činných v
trestním řízení", a o které bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 určeno, že je neplatná. Dne
16.12.2002 se na návrh společnosti HUDSON a.s. uskutečnila veřejná dobrovolná
dražba předmětného pozemku, vydražitelem se stala společnost S a S Most, spol.
s r.o., která následně dne 18.10.2004 uzavřela jako prodávající kupní smlouvu,
kterou prodala předmětný pozemek žalované. Žalobce dovozuje, že obchodní
společnost HUDSON a.s. nemohla být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby, že
jednání dne 16.12.2002, které "jevilo znaky veřejné dražby, nemohlo být
veřejnou dražbou" ve smyslu ustanovení § 17 odst.2 zákona o veřejných dražbách
a ani "nebylo způsobilé vést k převodu nebo přechodu práv k předmětným
nemovitostem" a že žalovaná tedy nabyla nemovitosti "od nevlastníka", a že
vlastníkem nemovitostí je i nadále úpadce.
Žalovaná namítala, že předmětný pozemek nabyla od společnosti S a S Most, spol.
s r.o. na základě kupní smlouvy uzavřené dne 18.10.2004. V době uzavření této
kupní smlouvy byla společnost S a S Most, spol. s r.o. zapsána v katastru
nemovitostí jako vlastník pozemku parc. č. 4496/46, od tohoto pozemku byla
geometrickým plánem č. 3639-293/2004 oddělena předmětná pozemková parcela č.
4496/474, žalovaná při uzavření kupní smlouvy vycházela ze stavu zapsaného v
katastru nemovitostí a byla v dobré víře, že prodávající převádí pozemek, k
němuž má vlastnické právo. Žalovaná dále namítala, že ve veřejné dražbě
"vlastnické právo přešlo na základě příklepu, tj. na základě jiné právní
skutečnosti a nelze tak aplikovat zásadu, že nikdo nemůže převést více práv než
má sám".
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 16.4.2009 č.j. 8 C 250/2006-51 (správně 8
C 250/2006-84) žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované
na náhradě nákladů řízení 14.943,28 Kč k rukám advokátky Mgr. Markéty
Hlavicové. Z výsledků dokazování nejprve dovodil, že smlouva o prodeji podniku
ze dne 9.7.2002, uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty úpadce Báňské
stavby Most, a.s. JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON a.s., je neplatná
a že "veřejné jednání konané dne 16.12.2002 nelze pokládat za veřejnou
dobrovolnou dražbu podle zákona č. 26/2000 Sb.", neboť jejím navrhovatelem
nebyl "ani vlastník ani osoba, která byla oprávněna s předmětem dražby
hospodařit a byla vlastníkem zmocněna nebo na základě zvláštního právního
předpisu oprávněna předmět dražby zcizit, ani likvidátor či správce konkursní
podstaty, proto nelze následnému veřejnému jednání přiznat právní statut
dražby". Protože společnost S a S Most, spol. s r.o. vlastnictví od společnosti
Báňské stavby Mostecka, a.s. nenabyla, nemohla je dále jako "nevlastník"
převést na žalovanou. Kupní smlouva uzavřená dne 18.10.2004 mezi společností S
a S Most, spol. s r.o. jako prodávajícím a žalovanou jako kupujícím je tedy
neplatná, rovněž tak neplatné je i oddělení předmětného pozemku a vznik nové
pozemkové parcely, neboť pozemky lze dělit v souvislosti s jejich převodem;
je-li uvedená kupní smlouva neplatná, nemohlo dojít ani k oddělení pozemku a
žalobkyně se měla domáhat určení vlastnického práva k celé "původní parcele,
nikoliv k pozemkové oddělené parcele, její oddělení bylo shledáno jako
neplatné, proto musela být žaloba zamítnuta".
K odvolání žalobce Krajský soudu v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.2.2011
č.j. 10 Co 404/2009-123 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že
žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení
25.206,-Kč k rukám advokátky Mgr. Markéty Hlavicové. Odvolací soud dospěl k
závěru, že veřejné jednání konané dne 16.12.2002 lze považovat za veřejnou
dobrovolnou dražbu ve smyslu zákona č. 26/2000 Sb., když "byla navržena osobou
zapsanou v katastru nemovitostí jako vlastník dražených nemovitostí". Namítá-li
žalobce, že toto jednání proběhlo ve skutečnosti v rozporu se zákonem o
veřejných dražbách nikoliv na návrh vlastníka, pak namítá neplatnost dražby.
Vzhledem k tomu, že veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud, že neplatnost této dražby nemůže soud posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou, a že určení neplatnosti dražby v
zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby se může domáhat jen některá
z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nemůže
být žaloba důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
"jednání dražebníka konané dne 16.12.2002 označované jako veřejná dražba" se
konalo na návrh společnosti HUDSON a.s., která se nikdy nestala vlastníkem
předmětných nemovitostí, a že proto nelze "tomuto veřejnému jednání přiznat
statut veřejné dobrovolné dražby", neboť "šlo o právní úkon nicotný, trpící
vadou takové intenzity, že k němu nemůže být vůbec přihlíženo". Z tohoto důvodu
ani příklep udělený žalované nebyl příklepem ve smyslu ustanovení § 23 odst. 9
zákona o veřejných dražbách "s důsledky přechodu vlastnictví uhrazením ceny".
Jelikož se společnost S a S Most, spol. s r.o nestala vlastníkem předmětných
nemovitostí, nemohla jako "nevlastník" převést vlastnického právo na žalovanou,
vlastníkem předmětného pozemku je proto stále společnost Báňské stavby Most,
a.s. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc
vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl.
Uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a že dovolání žalobce
není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu vychází z judikatury soudů a
nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve
zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. je mimo jiné založena na
rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu
prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné
pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a
povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků
odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, které nemělo
vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně
konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků.
Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 219 o.s.ř. nebo zda
postupoval podle ustanovení § 219a o.s.ř., popřípadě podle ustanovení § 220
o.s.ř., a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku (usnesení), není
sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení
§ 237 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků (srov. též právní
názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.4.1998 sp. zn. 2 Cdon
931/97, které bylo uveřejněno pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1999).
Odvolací soud v napadeném rozsudku ve výroku, kterým potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, posoudil - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - rozdílně od
soudu prvního stupně otázku, jaké má právní následky skutečnost, že
navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby v ní vydražených nemovitostí je osoba,
která není jejich vlastníkem a ani jí zákon nepřiznává při veřejné dobrovolné
dražbě postavení vlastníka; zatímco soud prvního stupně nepovažoval takové
jednání za veřejnou dobrovolnou dražbu, odvolací soud založil své rozhodnutí na
závěru o platnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne 16.12.2002. Tímto
způsobem odvolací soud ve svých důsledcích vymezil práva a povinnosti mezi
účastníky rozdílně od soudu prvního stupně. Z hlediska přípustnosti dovolání
proto rozsudek odvolacího soudu představuje rozhodnutí, kterým byl rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé změněn; dovolání, které proti němu podal
žalobce, je tedy přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla
(měla být) provedena dne 16.12.2002 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do
31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné
jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu
dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na
předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání
nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší
nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu
dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo
učiněno ani nejnižší podání [§ 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách].
Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených
zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§ 2 písm. b) zákona o
veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má
k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§ 2 písm. e) část věty před středníkem
zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem
se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je
zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby
zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§ 17 odst.1 a 5 zákona o
veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník
dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a
vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov.
zejména § 20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno
podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší
podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o
provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho
příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (§ 27 zákona o
veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník
vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení
obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a
vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob
úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o
dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení
potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. § 31 zákona
o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve
veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro
vydražitele [srov. § 7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné
ustanovení § 36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí
zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon
České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné
ze znění ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní
skutečnosti, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení § 132 odst.1
občanského zákona jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na
základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale
originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na
případné vlastnické právo navrhovatele dražby.
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné
dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila
ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné
dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec
nebyla podána, nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše
uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil
nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím
ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo
předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby
spojeno nabytí vlastnictví nebo jiného práva (srov. například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, který byl
uveřejněn pod č. 107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem)
nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných
dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je
veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o
provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se
uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod
vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací
na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s
výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za
stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani
nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění
dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu,
musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace
osob, které se ve smyslu ustanovení § 17 odst.4 zákona o veřejných dražbách
považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného
dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na
vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na
základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem
uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou; i kdyby
nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení
§ 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným
soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.3.2011 sp. zn. 21 Cdo
1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148 v časopise Soudní judikatura, roč.
2011).
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své
vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení
dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu)
nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho
vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve
smyslu ustanovení § 17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za
vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto
ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při
dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována
běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu
požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba
pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za
řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu
jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické
právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím
vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení § 17 odst.4
zákona o veřejných dražbách.
Odvolací soud veden chybným právním názorem, podle kterého v žalobě tvrzené
okolnosti mohou mít právní význam jen z hlediska neplatnosti této veřejné
dobrovolné dražby a podle kterého žalobce není ve smyslu ustanovení § 24 odst.3
zákona o veřejných dražbách aktivně věcně legitimován domáhat se určení
neplatnosti této dražby, se nezabýval tím, zda žalovaná prokázala, že jednání
dražebníka ze dne 16.12.2002 naplnilo všechny požadavky kladené na veřejné
dobrovolné dražby. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž neúplné, a
proto i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc
vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) k dalšímu řízení (§
243b odst. 3 věta prvá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá, § 226 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2012
JUDr. Ljubomír Drápal,
v. r.
předseda senátu