21 Cdo 1952/2025-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně "HABEAS CORPUS", spolku, se sídlem v Praze 9 – Černém Mostě, Ocelkova č. 643/20, IČO 70108102, zastoupené JUDr. Petrem Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhřebská č. 562/41, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2019, č. j. 21 Nd 365/2019-243, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. prosince 2019, č. j. Nco 59/2019-265, a žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2020, č. j. 21 Co 63, 149/2019-324, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 40 C 1/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025, č. j. 21 Co 342/2024-164, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, č. j. 21 Co 181/2023-43, bylo (mimo jiné) rozhodnuto o potvrzení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2022, č. j. 42 C 50/2017-523, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost a žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení (uvedených v záhlaví tohoto usnesení) z důvodu překážky litispendence.
2. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (nezastoupená advokátem) dovolání, ve kterém požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 3. 2024, č. j. 40 C 1/2023-112, které bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 21 Co 171/2024-135, bylo rozhodnuto, že „žalobkyni se právní zástupce pro dovolací řízení neustanovuje“; rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 7. 2024.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 následně usnesením ze dne 9. 7. 2024, č. j. 40 C 1/2023-137, žalobkyni vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 26. 7. 2024; lhůta tedy uplynula dne 12. 8. 2024.
5. Žalobkyně dne 28. 8. 2024 předložila dovolání sepsané advokátem JUDr. Petrem Folprechtem a plnou moc k zastupování v dovolacím řízení.
6. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 21 Co 342/2024-164, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 8. 2024, č. j. 40 C 1/2023-138, jímž soud zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, č. j. 21 Co 181/2023-43, z důvodu neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele.
7. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 21 Co 342/2024-164, podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že lhůtu k odstranění nedostatku povinného zastoupení dodržela, neboť ta – s ohledem na § 241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a den doručení výzvy k odstranění nedostatku povinného zastoupení (1. 7. 2024) – uplynula až dne 1. 9. 2024.
8. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.
9. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
10. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
11. Rozhodnutí odvolacího soudu je v předestřené otázce povahy lhůty stanovené dovolateli k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení a jejího běhu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
12. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 3. 2011, sen. zn. 29 NSČR 11/2011, formuloval závěr, že lhůta určená dovolateli soudem k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení je procesní soudcovskou lhůtou. Naproti tomu procesní zákonná lhůta určená v § 241b odst. 3 o. s. ř. větou první, na kterou následně odkazuje (co do nového běhu lhůty) věta druhá, v části věty za středníkem, je lhůtou k doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovoláním napadá, případně lhůtou k doplnění (chybějících) dovolacích důvodů, a nikoli lhůtou k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení. Není proto ani vyloučeno, aby procesní soudcovská lhůta k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení uplynula dříve než procesní zákonná lhůta určená v § 241b odst. 3 o. s. ř.
13. V nyní projednávané věci – jak ze shora uvedeného vyplývá – uplynula procesní soudcovská lhůta k odstranění nedostatku povinného zastoupení v dovolacím řízení v pondělí 12. 8. 2024; dovolatelka nedostatek povinného zastoupení do uvedeného dne neodstranila. Plná moc udělená žalobkyní advokátu JUDr. Petru Folprechtovi a jím sepsané dovolání byly soudu předloženy až dne 28. 8. 2024, tj. po uplynutí uvedené procesní lhůty a soudy k nim správně nepřihlížely; k propadné povaze této lhůty srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1339/2016, ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 268/2017, ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5292/2016, nebo ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 27 Cdo 395/2024.
14. Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatelky, že Městský soud v Praze žalobkyni nesdělil předem složení senátu a žalobkyně tak nemohla vznést námitku podjatosti soudkyně JUDr. Ladislavy Mentbergerové, jež nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle § 241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu § 242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Tento předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3028/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu dne 11. 11. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2671/2022).
15. Nejvyšší soud vzhledem k uvedenému dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Pavel Malý předseda senátu