Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Ing. P. R., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph. D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí č. 76, proti žalovaným 1) J. R., a 2) D. H., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 205/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 24 Co 456/2009-236, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.11.2009, č. j. 24 Co 456/2009-236, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25.6.2009, č. j. 6 C 205/2006-185, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále také jen „o.s.ř.“) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) při posouzení otázky, zda závěť ze dne 18.8.1999 splňuje náležitosti závěti pořízené formou notářského zápisu, v daném případě aplikoval i interpretoval ustanovení § 476, § 476d obč. zák., § 63 a § 59 odst. 3 not. ř. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.4.1976, sp. zn. 4 Cz 34/76, uveřejněný ve Sbírce soudních a stanovisek pod č. 61, ročník 1977; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2008, sp. zn. 21 Cdo 4566/2007) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ostatní námitky žalobce (např. že „soudy neprovedly žalobcem navržené důkazy“ a „v odůvodnění napadených rozhodnutí neuvedly, proč o nich nerozhodly“; že „tento postup je v rozporu s § 157 odst. 2 o.s.ř.“; že „soudy nerespektovaly zásadu dle § 132 o.s.ř.“ a tím porušily „právo žalobce na rovnost stran“; že došlo k „porušení ustanovení § 126, § 127, § 129, § 132, § 153, § 157 a § 213 o.s.ř.“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., případně podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. a podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přihlédnuto (viz § 237 odst. 3 část věty za středníkem o.s.ř.).
Žalobce konečně namítá, že „řízení trpí zmatečností ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř.“, kterou spatřuje v tom, že mu soudy „upřely procesní práva, která mu dává občanský soudní řád např. v ustanovení § 123, § 126, § 127, § 129 a ostatní“. K této námitce nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2001 - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 82, ročník 2006).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce v dovolacím řízení úspěšný nebyl a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. května 2011
JUDr. Roman F i a l a , v. r. předseda senátu