21 Cdo 2127/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobce M. Č., zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v
Brně, Pekařská č. 384/13, proti žalované Ing. D. M. V., DiS., zastoupené Mgr.
Bohuslavem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka č. 185/2, o nahrazení
souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod
sp. zn. 7 C 203/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 14. listopadu 2013 č.j. 18 Co 243/2012-213, takto:
I. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu
v Brně k dalšímu řízení.
II. Usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 1. prosince 2014
č.j. 21 Sd 32/2012-39 se zrušuje.
Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Jihomoravského kraje, Územního odboru SKPV Brno - venkov ze dne 6.1.2009 č.j. ORBO-3347/TČ-2008-04, které nabylo právní moci dne 27.1.2009, byly uloženy do
soudní úschovy "motocykl tov. zn. DUCATI 999 S VIN: ZDMH400AA2B003882/2002,
motocykl tov. zn. DUCATI 998 S VIN: ZDMH200AA2B019653/2002, motocykl tov. zn. HARLEY DAVIDSON VIN: 1HD1GJV121Y317996/2000, motocykl tov. zn. DUCATI S4 VIN:
ZDMM405AA3B040579/2003 a motocykl tov. zn. TRIUMPH 955 VIN:
SMTTE566XR3181416/2003". Z odůvodnění usnesení vyplývá, že uvedené motocykly
byly zajištěny jako věci důležité pro trestní řízení; protože na ně uplatnilo
nárok více osob, přičemž zde byly pochybnosti o jejich právu k věci, byly
motocykly uloženy podle ustanovení § 80 odst.1 věty třetí trestního řádu do
soudní úschovy; řízení o úschově je vedeno u Okresního soudu Brno - venkov pod
sp. zn. 23 Sd 7/2009 a 23 Sd 32/2012. Žalovaná návrhem ze dne 10.3.2009 požádala o vydání předmětu úschovy,
a to "motocyklu tov. zn. DUCATI 999 S VIN: ZDMH400AA2B3882/2002, motocyklu tov. zn. DUCATI 998 S VIN: ZDMH200AA2B019653/2002 a motocyklu tov. zn. HARLEY
DAVIDSON VIN: 1HD1GJV121Y317996/2000". Žalobce s požadavkem žalované
nesouhlasil a návrhem ze dne 6.8.2009 sám požádal, aby mu byl vydán ze soudní
úschovy "motocykl tov. zn. HARLEY DAVIDSON VIN: 1HD1GJV121Y317996/2000". Okresní soud Brno - venkov dopisem ze dne 14.5.2010 sdělil žalobci, že "ani
jeden z účastníků nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy druhému účastníku", že
"kterýkoliv z účastníků se může domáhat svých práv u soudu žalobou na nahrazení
projevu vůle žalovaného (souhlasu druhého účastníka řízení) s vydáním předmětu
úschovy" ve smyslu ustanovení § 185e občanského soudního řádu a že "teprve po
právní moci tohoto rozsudku tento soud rozhodne o vydání předmětu úschovy". Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu Brno - venkov dne
15.7.2010 domáhal, aby bylo žalované uloženo "souhlasit s vydáním motocyklu
Harley Davidson, VIN: 1HD1GJV121Y317996/2000 z úschovy žalobci". Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že motocykl koupil v únoru 2007 za 165.000,- Kč od I. D. B., což prokazuje jednak "příjmový doklad vydaný a podepsaný panem I. D. B.,
který zní na 165.000,- Kč, což byla cena motocyklu", jednak "listina Power of
Attorney, která byla podepsána I. D. B. a zmocňuje žalobce k stvrzení účtu a
vyzvednutí motocyklu ze servisu, neboť byla stvrzena kupní smlouva mezi
žalobcem a I. D. B."; žalobce se tak stal "koupí výlučným vlastníkem motocyklu
a je jím dodnes". Žalovaná namítla, že I. D. B. dne 7.2.2007 udělil plnou moc k
zastoupení Dr. J. Š., jenž (jako zástupce I. D. B.) uzavřel dne 26.7.2007 se
žalovanou kupní smlouvu, kterou jí prodal předmětný motocykl. Na listinách,
jimiž prokazuje své vlastnické právo žalobce, není podle názoru žalované "pravý
podpis" I. D. B. Okresní soud Brno - venkov rozsudkem ze dne 26.10.2011 č.j. 7 C
203/2010-154 opraveným usnesením ze dne "31.11.2011" (správně 30.11.2011) č.j.
7 C 203/2010-162 rozhodl, že se nahrazuje "projev vůle žalované s vydáním
motocyklu tovární značky Harley Davidson, VIN: 1HD1GJV121Y317996/2000
evidovaného v soudní úschově, a to z úschovy soudu ve věci vedené u Okresního
soudu Brno - venkov v Brně pod sp.zn. 23 Sd 7/2009, žalobci" a že je žalovaná
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.120,- Kč k rukám advokáta
JUDr. V. P. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem
předmětného motocyklu na základě kupní smlouvy uzavřené v únoru 2007 v ústní
formě a že proto není významné tvrzení žalované, jímž zpochybňuje pravost
podpisu I. D. B. na listině označené Power of Attorney ze dne 8.2.2007. Projev
vůle I. D. B. "převést motocykl do vlastnictví žalobce byl prokázán výpovědí
svědka Ing. P. B."; svědci rovněž vypověděli, že "pan I. D. B. jim sděloval, že
vozidlo prodává žalobci", žalobce (jako vlastník) převzal motocykl v červnu
2007 z opravny a s motocyklem poté "disponoval". Žalovaná oproti tomu
"neprokázala, že by vozidlo někdy skutečně převzala, že by zaplatila kupní
ceny" a že by "skutečně jednala s projevem vůle uzavřít kupní smlouvy ohledně
předmětného vozidla". Protože žalobci svědčí vlastnické právo k předmětu
úschovy, je žalovaná povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14.11.2013
č.j. 18 Co 243/2012-213 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že "se
nahrazuje souhlas žalované s vydáním motocyklu tovární značky Harley Davidson,
VIN 1HD1GJV121Y317996/2000, žalobci ze soudní úschovy vedené u Okresního soudu
Brno - venkov pod sp.zn. 23 Sd 7/2009" a že žalovaná je povinna zaplatit
žalobci na náhradě nákladů řízení 12.011,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P., a
rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího
řízení 3.751,- Kč k rukám advokáta JUDr. V. P. Odvolací soud nejprve dovodil,
že soudy "v rámci rozhodování o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy
neřeší jako předběžnou otázku, kdo je vlastníkem věci složené do soudní
úschovy", a že "pouze zvažují, kterému z účastníků svědčí právo na vydání
předmětu úschovy, i s přihlédnutím k tomu, komu byla věc odňata v rámci
trestního řízení, a kdo z účastníků, před jejím zajištěním v rámci trestního
řízení, s ní nakládal jako s vlastní věcí, resp. kdo ji měl ve své dispoziční
sféře". Vzhledem k tomu, že předmětný motocykl byl "před jeho zajištěním v
dispoziční sféře žalobce, který také s ním nakládal jako s věcí jemu vlastní",
a že žalovaná "neprokázala, že by od 26.7.2007, kdy měla předmětný motocykl
zakoupit, tento motocykl převzala, jakkoli s ním disponovala či se zajímala,
kde se motocykl nachází, až do 7.10.2008, kdy podala trestní oznámení na
odcizení tohoto motocyklu", odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně v tom, že je "namístě nahradit souhlas žalované s vydáním předmětu
úschovy žalobci", a změnil rozsudek soudu prvního stupně jen proto, že "místo
nahrazuje se projev vůle žalované použil konkrétnější formulaci nahrazuje se
souhlas žalované".
Námitku žalované, že výrok rozsudku soudu prvního stupně ve
věci samé není v souladu se žalobním petitem, uvedeným v žalobě a v závěrečném
návrhu žalobce, odvolací soud odmítl s tím, že "pouze soud rozhoduje, jak bude
výrok formulován"; v daném případě "z podané žaloby bylo jednoznačně zřejmé, že
se žalobce domáhá toho, aby žalované byla uložena povinnost souhlasit s vydáním
předmětného motocyklu z úschovy žalobci, a není v rozporu se zákonem, jestliže
soud stanoví práva a povinnosti, jichž se žalobce podanou žalobou domáhal,
použitím jiných slov". Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že "soud v rámci rozhodování o nahrazení
souhlasu s vydáním předmětu úschovy neřeší jako předběžnou otázku, kdo je
vlastníkem věci složené do úschovy". Má za to, že, kdyby "v rámci řízení podle
ustanovení § 185e občanského soudního řádu nebyla soudem vyřešena otázka
vlastnického práva k věci v úschově soudu jako základní hmotněprávní předpoklad
k rozhodnutí nahrazující projev vůle, pak by soudní řízení ve své podstatě
ztrácelo smysl, stejně jako možnost odepřít souhlas s vydáním úschovy, neboť
věc uložená do úschovy by byla vždy vrácena tomu, kdo jí před jejím odnětím
disponoval". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího
soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského
soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího
soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v
současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v
době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci soudy při rozhodování věci posuzovaly (mimo jiné)
otázku, jaké skutečnosti jsou v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu
úschovy (§ 185e o.s.ř.) důvodem pro vydání předmětu soudní úschovy. Vzhledem k
tomu, že odvolací soud se při řešení této otázky procesního práva odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
dovolání žalované je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší
soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné. Rozhodl-li orgán činný v trestním řízení podle ustanovení § 80 odst. 1
věty třetí trestního řádu o tom, že věc, která mu byla podle ustanovení § 78
trestního řádu vydána nebo kterou podle ustanovení § 79 trestního řádu odňal,
se ukládá do úschovy, neboť je tu pochybnost, zda má být vrácena tomu, kdo ji
vydal nebo komu byla odňata, nebo zda je třeba ji odevzdat jiné osobě, která na
ni uplatnila v průběhu trestního řízení právo, jde o soudní úschovu podle
ustanovení § 185f o.s.ř. Po právní moci usnesení předsedy senátu, státního
zástupce nebo policejního orgánu o uložení věci do úschovy, vydaného podle
ustanovení § 80 odst.1 věty třetí trestního řádu, tedy postupuje soud v
občanském soudním řízení o úschově této věci přiměřeně podle ustanovení § 185d
a § 185e o.s.ř. (srov. též stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 11.10.2006 sp. zn. Cpjn 203/2005, které bylo uveřejněno pod č. 24 ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Podle ustanovení § 185d odst.1 o.s.ř. soud vydá předmět úschovy
příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než
příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož
souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání
předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejichž
nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však
třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele. Podle ustanovení § 185e o.s.ř. byl-li souhlas s vydáním předmětu
úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo
rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním
předmětu úschovy žadateli. Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§
185e o.s.ř.) představuje - jak již dovodila ustálená judikatura soudů -
procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo
přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy
- řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na
základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické
nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka
předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě "nahrazení
projevu vůle"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný
"je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy", žalobci totiž zakládá právo,
aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku,
uloženému nebo složenému do úschovy soudu (srov. též právní názory uvedené v
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2008 sp.zn. 21 Cdo 3967/2007, které
bylo uveřejněno pod č. 66 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo v
usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2010 sp.zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo
uveřejněno pod č. 96 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).
V projednávané věci odvolací soud vycházel - jak uvedeno již výše - ze
závěru, že soudy "v rámci rozhodování o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu
úschovy neřeší jako předběžnou otázku, kdo je vlastníkem věci složené do soudní
úschovy", a že "pouze zvažují, kterému z účastníků svědčí právo na vydání
předmětu úschovy, i s přihlédnutím k tomu, komu byla věc odňata v rámci
trestního řízení, a kdo z účastníků, před jejím zajištěním v rámci trestního
řízení, s ní nakládal jako s vlastní věcí, resp. kdo ji měl ve své dispoziční
sféře". Veden tímto chybným právním názorem se nezabýval tím, komu z účastníků
svědčí vlastnické právo k motocyklu, neboť jen vůči němu může být nahrazen
souhlas druhého z účastníků k vydání předmětu úschovy.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem není v
souladu se zákonem; protože nejsou splněny podmínky pro zastavení dovolacího
řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu
napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadený
rozsudek podle ustanovení § 243e odst.1 o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §
243e odst.2 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně)
k dalšímu řízení; současně bylo podle ustanovení § 243e odst.2 věty třetí
o.s.ř. zrušeno též akcesorické usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne
1.12.2014 č.j. 21 Sd 32/2012-39, kterým bylo rozhodnuto o vydání předmětu
úschovy žalobci.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1
část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud
nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o
nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu