21 Cdo 2131/2025-538
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně M. G., zastoupené Mgr. Josefem Roubalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Perštýně č. 362/2, proti žalované SUBTIMO s. r. o. se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října č. 1307/2, IČO 24775801, zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova č. 2707/38, o určení neexistence zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 30 C 1/2022, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2025, č. j. 24 Co 9/2025-458, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 30 C 1/2022-443, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kladně dne 5. 9. 2022 se žalobkyně domáhala určení, že pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, zapsané Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracovitě XY, na listu vlastnictví č. XY, nejsou zatíženy zástavním právem a zákazem zcizení a ztížení ve prospěch žalované, zapsanými v katastru nemovitostí na základě zástavní smlouvy ze dne 13. 5. 2020.
2. Žalobu zdůvodnila tím, že dne 13. 5. 2020 mělo údajně mezi účastnicemi dojít k uzavření smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, na jejichž základě měl být žalobkyni poskytnut podnikatelský úvěr ve výši 2 040 000 Kč, který byl zajištěn zástavním právem k výše uvedeným nemovitostem, žalobkyně však tyto smlouvy nikdy neuzavřela, ani nikoho k jejich uzavření nepověřila, a považuje je za absolutně neplatné. Přestože podpisy na obou smlouvách jsou notářsky ověřeny, popřela, že by se jednalo o její podpis. Záležitost aktivně řeší, podala trestní oznámení, na jehož základě probíhá trestní řízení vedené Policií České republiky a v jeho rámci již byl přibrán soudní znalec za účelem posouzení pravosti jejího podpisu na sporných smlouvách.
3. Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 21. 11. 2024, č. j. 30 C 1/2022-443, na návrh žalobkyně ze dne 10. 9. 2024 rozhodl podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu, že řízení se přerušuje do pravomocného skončení trestního řízení vedeného u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality pod sp. zn. KRPS-316570/TČ-2019-010081-ODKL, neboť je v něm řešena (mimo jiné) otázka, zda žalobkyně dne 13. 5. 2020 podepsala smlouvu o podnikatelském úvěru a zástavní smlouvu, nebo zda je její podpis padělkem, což je předmětem dokazování také v řízení o neexistenci zástavního práva, a skutková zjištění orgánů činných v trestním řízení tak mají zásadní význam pro rozhodnutí ve zde projednávané věci a nemohou být rovnocenně nahrazena dokazováním v tomto řízení. Pokud by soud uznal obviněného L. Š. vinným ze spáchání trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit mimo jiné legalizováním podpisu na smlouvě o podnikatelském úvěru a na zástavní smlouvě ze dne 13. 5. 2020, včetně návrhu na vklad do katastru nemovitostí a dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě, byl by soud v řízení o neexistenci zástavního práva výrokem trestního rozsudku o vině vázán, a to jeho právní i skutkovou částí v rozsahu, v jakém budou znaky skutkové podstaty zároveň okolnostmi významnými pro posouzení existence zástavního práva. Usoudil, že i když není postaveno najisto, kdy trestní řízení skončí a zda bude vydán odsuzující rozsudek, je zjevné, že z prováděného vyšetřování vyplývají nové důkazy, které by mohly vést k objasnění zde souzené věci, a předpoklad pro postup podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu je tedy naplněn.
4. K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2025, č. j. 24 Co 9/2025-458, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, odkázal na jeho důvody a uvedl, že v dané věci lze podle dosavadního obsahu spisu učinit závěr o tom, že probíhající trestní řízení souvisí s žalobkyní tvrzeným jednáním L. Š., který měl spáchat zločin podvodu tím, že padělal podpisy žalobkyně na smlouvě o podnikatelském úvěru a na zástavní smlouvě ze dne 13. 5. 2020, včetně návrhu na vklad do katastru nemovitostí a dodatku č. 1 k úvěrové smlouvě. Rozhodnutí soudu v
trestním řízení by mohlo ovlivnit skutkové závěry potřebné pro právní posouzení dané věci a ve smyslu rozhodných kritérií, zejména z hlediska účelnosti a hospodárnosti, je vhodné a žádoucí řízení přerušit.
5. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů přijatých v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2022, č. j. 27 Cdo 1094/2022-286, podle nichž pouhé prokazování skutkového stavu v paralelním trestním řízení nestačí k automatickému přerušení řízení. Soud musí důkladně zvážit, zda vyčkávání na výsledek trestního řízení je v kontextu s celkovou délkou řízení účelné a hospodárné a zda není možné jinými prostředky dosáhnout efektivnějšího řešení. Zdůraznil též nutnost respektovat zásadu rychlé a účinné ochrany práv podle § 6 občanského soudního řádu. Dovolatelka odchylku od těchto závěrů shledává v tom, že k přerušení řízení došlo v konečné fázi řízení před soudem prvního stupně, kdy již bylo provedeno rozsáhlé dokazování, vyžádán doplněk znaleckého posudku k posudku pořízenému v trestním řízení a co do rozsahu dokazování dokonce bylo provedeno více důkazů než v trestním řízení, v němž dosud nebylo zahájeno řízení před soudem. Poukázala také na to, že rozsah trestního řízení se vymyká předmětu řízení zdejšího, neboť jsou v něm obviněny jiné osoby než účastníci tohoto civilního řízení a současně je předmětem tamní obžaloby celá řada jiných skutků, než které souvisejí s posouzením pravosti podpisů žalobkyně na smluvní dokumentaci se žalovanou. Má za to, že s přihlédnutím k rozsahu obvinění dle aktuálně podané obžaloby lze očekávat, že doba, po kterou bude trestní řízení probíhat, bude značná a vyčkávání na rozhodnutí v této situaci zásadně zasahuje do jejího práva na rychlou a účinnou ochranu podle § 6 občanského soudního řádu.
6. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.
7. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila tak, že v současné době je podána obžaloba a rozhodnutí trestního soudu má zásadní význam pro rozhodnutí o neexistenci zástavního práva. Pokud by řízení nebylo přerušeno a následně by v probíhajícím trestním řízení došlo k pravomocnému odsouzení pana Š. za zločin podvodu, občanskoprávní soud by byl tímto rozhodnutím vázán. Za takové situace by žalobkyně podala žalobu na obnovu řízení, avšak realizovaná zástava by již nebyla vratná. Navrhla, aby dovolání žalované bylo odmítnuto.
8. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky splnění předpokladů pro přerušení řízení podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalované je opodstatněné.
9. Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, přičemž musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, vztahuje se k danému skutkovému stavu a soud je oprávněn si ji vyřešit sám podle ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. Hlavní důvod pro přerušení řízení spočívá v hospodárnosti řízení, tj. aby stejná otázka nebyla posuzována nadbytečně dvakrát. Soud přitom bere v úvahu i stav (pokročilost) obou řízení tak, aby eventuální přerušení mělo vůbec praktický smysl s ohledem na předpokládanou délku řízení, na jehož skončení hodlá soud vyčkat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014). Z hlediska hospodárnosti řízení je pak třeba vždy posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, tj. zda nebude účelnějším, vyřeší-li si soud otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, předběžně sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 169/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4352/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2589/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4209/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1785/2020). Judikatura Nejvyššího soudu již také dovodila, že přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v související věci je v mezích ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. výjimečně možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti) jen, je-li odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo změněno (srov. unesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015). Stejná kritéria se musí obdobně uplatnit i v případě úvah o budoucím dopadu případného mimořádného opravného prostředku.
11. Výše uvedenými zásadami se však odvolací soud v projednávané věci neřídil. Odkázal -li v podstatě na závěry soudu prvního stupně (viz bod 8 odůvodnění usnesení odvolacího soudu), pak je zřejmé, že důvody pro přerušení řízení byly shledány ve dvou skutečnostech. Jednak se měly objevit nové konkrétní důkazy významné pro projednávanou věc, jednak bylo nutno vzít v úvahu možné uplatnění mimořádných opravných prostředků – zejm. návrhu na obnovu řízení (viz body 13 a 14 odůvodnění usnesení soudu prvního stupně).
12. U prvního z uvedených důvodů však chybí zdůvodnění, o jaké konkrétní důkazy se má jednat (souhrnně jsou označeny pouze jako „informace o e-mailové komunikaci obviněného, z telekomunikačního provozu, od banky aj.“), a posouzení, zda z hlediska zásady hospodárnosti řízení je skutečně na místě, aby civilní soud vyčkával na provedení těchto důkazů v trestním řízení, místo toho, aby je provedl sám. Zvážení civilního soudu, zda takové důkazy neprovádět a vyčkat až na skončení trestního řízení, musí obsahovat rovněž zohlednění očekávané délky trestního řízení, pro kterou je významná rovněž šíře skutků, pro něž je vedeno a které s nyní projednávanou věcí nemusí souviset. Nad rámec toho, co bylo rozhodné pro rozhodnutí dovolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), lze poukázat na obsáhlou obžalobu, kterou žalobkyně učinila přílohou svého vyjádření k dovolání.
13. Jde-li o obavu z možného mimořádného opravného prostředku, chybí v úvaze odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) zohlednění, zda a jakým následkům by v projednávané věci žalobkyně čelila v případě meritorního rozhodnutí, u něhož by očekávané rozhodnutí v trestním řízení mohlo být důvodem obnovy řízení. Jak vyplývá z výše uvedeného, muselo by se jednat o následky mimořádné tíživé a neodčinitelné.
14. Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kladně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
15. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o
věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2025
Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu