21 Cdo 5471/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce ELAN plus, s.r.o. se sídlem v Praze 5, Blattného č. 2316,
IČO 61063509, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou se sídlem v Praze
4, Na Hřebenech II č. 1718/8, proti žalovaným 1) NAXOS a.s. se sídlem Praha 5,
Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému JUDr. Pavlem Švábem, advokátem
se sídlem v Praze 2, Slezská č. 2127/13, 2) JUDr. Tomáši Pelikánovi, advokátu
se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, jako insolvenčnímu správci dlužníka
Pražského stavebního bytového družstva se sídlem v Praze 5, Na Hutmance č.
300/7, IČO 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v
Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, a 3) P. B., zastoupenému Mgr. Ing.
Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zahradníčkova č. 28/24, o
neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené o Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 42 C 174/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 9. října 2015 č.j. 54 Co 295/2015-309, takto:
Dovolání žalobce se zamítá.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 8.8.2012
domáhal určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, která byla na návrh
žalovaného 2) provedena žalovaným 1) dne 25.7.2012 a kterou žalovaný 3)
vydražil "nebytovou jednotku - garáž, nacházející se v objektu vedeném pod
popisnými čísly … až … postaveném na pozemcích parcelní čísla 2964, 2965, 2967,
2968, 2969, 2970, 2973, 2974, 2975, 2976 a 2977 v katastrálním území S., obec
P., a to včetně přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech
objektu, v němž se nebytová jednotka nachází" (dále jen "garáž"). Žalobu
zdůvodnil zejména tím, že má "legitimní očekávání" k nabytí vlastnického práva
ke garáži, protože jeho právní předchůdce garáž koupil od Pražského stavebního
bytového družstva, zaplatil za ni a následně byla garáž předána do držby
žalobci, který ji oprávněně drží od 1.7.1997. Po prohlášení konkursu na majetek
dlužníka zahrnul žalovaný 2) [jako insolvenční správce dlužníka] garáž do
soupisu majetkové podstaty. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 11.6.2015 č.j. 42 C
174/2012-266 přerušil podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) občanského
soudního řádu řízení až "do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání proti
usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 95/2013-76 ze dne 21.11.2013". Dovodil, že dovolání bylo podáno proti usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení
Městského soudu v Praze o odmítnutí návrhu žalobce na vyloučení garáže z
majetkové podstaty dlužníka, a že je tedy v jiném "probíhajícím řízení" řešena
otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci. K odvolání žalovaných 1) a 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne
9.10.2015 č.j. 54 Co 295/2015-309 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že
se řízení "do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 21.11.2013 sp. zn. 102 VSPH 95/2013-76" nepřerušuje. Dospěl k závěru, že řízení v této věci není třeba přerušovat, neboť otázka, na
níž závisí její výsledek, již byla pravomocně vyřešena. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolací soud se podle názoru žalobce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu ČR (jeho rozsudku ze dne 14.11. 2012 sp. zn. 21 Cdo
3945/2011), kterou lze "zobecnit tak, že včasné podání mimořádného opravného
prostředku nebo ústavní stížnosti proti souvisejícímu rozhodnutí soudu vydanému
v občanském soudním řízení má zpravidla vést k přerušení řízení", a že řízení
není třeba v takové situaci přerušit jen výjimečně. Přerušení řízení je v
souladu s procesní ekonomií a zabraňuje vynesení rozhodnutí, jež bude postaveno
na základech rozhodnutí, které může být dovolacím soudem zrušeno; úplné nápravy
by žalobce v daném případě nemusel dosáhnout ani podáním návrhu na obnovu
řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak,
že se potvrzuje usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu)
po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §
240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době -
vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před
1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do
31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné
(mimo jiné) vyřešení otázky, zda je - z pohledu ustanovení § 109 odst.2 písm.c)
o.s.ř. - procesně hospodárné a účelné, aby bylo přerušeno řízení o určení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenčního správce,
který předmět dražby zapsal do soupisu majetkové podstaty, byl-li návrh žalobce
na vyloučení předmětu dražby ze soupisu majetkové podstaty pravomocně odmítnut
usnesením, které bylo napadeno dovoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Protože uvedená otázka procesního práva dosud nebyla v rozhodování dovolacího
soudu v úplnosti vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce
je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší
soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. soud, neučiní-li jiná
vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je
řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud
dal k takovému řízení podnět. Smysl ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. spočívá v tom, aby
řízení probíhalo hospodárně (procesně ekonomicky). Při úvaze, zda má být řízení
přerušeno, soud přihlíží zejména k tomu, zda vyčkání výsledku jiného řízení
bude též z hlediska délky projednávané věci účelné, a to podle okolností
konkrétního případu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2011
sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, který byl uveřejněn pod č. 169 v časopise Soudní
judikatura roč. 2011) a s přihlédnutím k tomu, zda je přerušení řízení je
odpovídajícím opatřením se zřetelem k předmětu jiného řízení, jež má být
důvodem přerušení řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne
27.11.2013 sp. zn.
29 ICdo 40/2013), jakož i k tomu, zda výsledek jiného řízení
může mít vliv na projednávanou věc (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 17.7.2014 sp. zn. 29 Cdo 914/2014, který byl uveřejněn pod č. 107 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014). Žalobce požaduje přerušení řízení v projednávané věci do rozhodnutí o
dovolání, kterým bylo napadeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
21.11.2013 č. j. 96 ICm 2342/2012, 102 VSPH 95/2013-76 (MSPH 96 INS 714/2009),
jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.1.2013 č.j. 96
ICm 2342/2012-51 o odmítnutí jeho žaloba ze dne 7.8.2012, kterou se žalobce
domáhal, aby garáž byla vyloučena ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, pro
opožděnost, neboť - kdyby byla žaloba shledána včasnou - by se soudy musely
zabývat vyloučením garáže se soupisu majetkové podstaty meritorně a rozhodnutí
o žalobě by nutně muselo mít vliv také na projednávanou věc. Nejvyšší soud ve
svém rozsudku ze dne 9.4.2015 č.j. 21 Cdo 1506/2014-225 dovodil, že, i když
žaloba na vyloučení předmětu dražby ze soupisu majetkové podstaty byla podána
až po provedení veřejné dobrovolné dražby, nemělo být meritorně rozhodováno,
ale řízení mělo být podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přerušeno;
nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu
majetkové podstaty oprávněně, totiž podle § 225 odst. 3 insolvenčního zákona
nenastane jen tehdy, když insolvenční soud na základě včas podané žaloby
pravomocně rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty, přičemž
otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně,
je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení
majetku ze soupisu majetkové podstaty. Řízení o vyloučení garáže se soupisu majetkové podstaty dlužníka bylo
v době vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu pravomocně (ode
dne 12.12.2013) skončeno odmítnutím žaloby pro opožděnost; nebyl tu proto důvod
pro přerušení řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby garáže
podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Řízení by z důvodu probíhajícího
dovolacího řízení v jiné věci bylo možné přerušit jen podle ustanovení § 109
odst. 2 písm. c) o.s.ř. Při úvaze, zda řízení má být podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c)
o.s.ř. přerušeno, je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem každého
jednotlivého případu, mimo jiné k tomu, zda důvodem pro přerušení řízení má být
dosud (pravomocně) neskončené jiné řízení nebo řízení o mimořádném opravném
prostředku podaném proti rozhodnutí, které již nabylo právní moci. Právní moc
je vlastnost, kterou soudní rozhodnutí nabývá až dodatečně a která mimo jiné
spočívá v jeho závaznosti pro účastníky řízení i pro soud (§ 159a o.s.ř.). Přerušení řízení na dobu do rozhodnutí o dovolání do pravomocného rozhodnutí v
související věci je v mezích ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.
výjimečně
možné s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), jen je-li odůvodněna
obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven mimořádně
tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související pravomocné
rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později zrušeno nebo
změněno. Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí žaloby o vyloučení
věci z majetkové podstaty pro opožděnost má za následek, že věc zůstala zapsána
v soupisu majetkové podstaty pořízeném postupem podle ustanovení § 217 a násl. insolvenčního zákona, protože řízení, na jehož základě mělo dojít k vyloučení
věci z majetkové podstaty, bylo ukončeno pravomocným procesním neúspěchem
žalobce. Nadále nic nebránilo jejímu zpeněžení ve veřejné dobrovolné dražbě (§
225 odst. 3, 4, § 286 odst. 1 insolvenčního zákona). Zpeněžením majetkové
podstaty se přitom rozumí "převedení" majetku, který do ní náleží, na peníze za
účelem uspokojení věřitelů (§ 283 odst. 1 insolvenčního zákona). Na nabyvatele
věci nepřecházejí závazky váznoucí na věci (§ 283 odst. 5 insolvenčního
zákona). Je-li provedeno zpeněžení prodejem ve veřejné dobrovolné dražbě, stává
se nabyvatel vlastníkem věci (§ 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách). Zpeněžením věci zanikají závady váznoucí na zpeněžovaném majetku [§
285 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona]. Insolvenční zákon ustavuje vlastní
mechanismus, jak má být odškodněn ten, jehož věc byla neprávem zpeněžena. Došlo-
li ke zpeněžení věci, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník
právo na vydání výtěžku jejího zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není
dotčeno (§ 225 odst. 6 insolvenčního zákona). Tímto způsobem se vyvažuje zájem
vlastníka věci, o níž se dodatečně zjistí, že byla neprávem pojata do soupisu a
zpeněžena, se zájmem věřitelů na jejich plynulém uspokojení ze zpeněžení
majetkové podstaty. Zákon současně dává přednost uspokojení věřitelů a
poškozený má "pouze" právo na vydání výtěžku jejího zpeněžení a právo na
náhradu škody. Následek vzniklý neoprávněným zpeněžením věci je tedy
odčinitelný, i když nikoliv restitucí in integrum nebo prostřednictvím žaloby
na obnovu řízení, ale v penězích. Nejen žalobce, ale i věřitelé mají legitimní
zájem na včasném uspokojení svých práv. Přerušení řízení o neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby do rozhodnutí o dovolání proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby
o vyloučení věci z majetkové podstaty by právě popsaným následkům nezabránilo. Důvod pro přerušení řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby do
rozhodnutí o dovolání do pravomocného usnesení o odmítnutí žaloby o vyloučení
věci z majetkové podstaty pro její opožděnost podle ustanovení § 109 odst. 2
písm. c) o.s.ř. proto v projednávané věci není naplněn. Na uvedeném závěru nic nemění ani právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.11.2012 sp. zn. 21 Cdo 3945/2011.
Dovolatel
přehlíží, že tímto rozhodnutím byly řešeny právní následky včasného podání
mimořádného opravného prostředky proti soudnímu rozhodnutí, kterým bylo
rozhodnuto o určení neplatnosti právního úkonu, podle něhož by navržen vklad
práva do katastru nemovitostí, a důvody k přerušení řízení ve věci vkladu práva
do katastru nemovitostí probíhajícího před soudem podle Části páté občanského
soudního řádu. K závěru o přerušení řízení ve věci vkladu práva do katastru
nemovitostí probíhajícího před soudem podle Části páté občanského soudního řádu
dospěl dovolací soud jen s ohledem na zvláštní a neodčinitelné právní následky
vkladu práva do katastru nemovitostí (podle právní úpravy účinné do
31.12.2012), které se v projednávané věci - jak vyplývá z výše uvedeného -
neprojevují. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v
ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §
229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení § 243d
písm. a) o.s.ř. zamítl. Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí. Proto
bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v
konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, §
151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu