věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v
Praze 5, Malátova č. 633/12, proti žalované České republice – Generálnímu
finančnímu ředitelství se sídlem v Praze 1, Lazarská č. 15/7, IČO 72080043, o
neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 17 C 95/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 11. října 2017, č. j. 62 Co 239/2017-94, t a k t o :
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2017, č.
j. 62 Co 239/2017-94, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp.
zn. 21 Cdo 2088/98, uveřejněný pod číslem 34/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo
4964/2016, a v nich učiněný závěr, že lhůta k přijetí návrhu dohody o dalším
pracovním zařazení zaměstnance určená zaměstnavatelem je z hlediska smyslu a
účelu ustanovení § 73a odst. 2 (dříve § 65 odst. 3) zákoníku práce nepřiměřeně
krátká tehdy, jestliže zaměstnanci objektivně neumožňuje opatřit si takové
poznatky o podmínkách výkonu nabízené práce, jež jsou objektivně postačující k
jeho rozhodnutí o návrhu zaměstnavatele na uzavření dohody, tyto poznatky
zhodnotit a na základě toho na návrh zaměstnavatele reagovat] a není důvod, aby
rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2018
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu