21 Cdo 2207/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobců a) Ing. O. F. a b) L. Š., obou zastoupených Mgr. Jiřím
Ostravským, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. VI/671, proti žalované
SPECIAL TRANSPORT Dušan Suško, spol. s r.o. se sídlem ve Dvoře Králové nad
Labem, Hradecká č. 755, IČO 28858115, o 119.935,- Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 352/2013, o dovolání žalobců a) a
b) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. února 2015 č.j.
20 Co 37/2015-135, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobci se žalobou podanou dne 19.11.2013 u Okresního soudu v Trutnově
domáhali, aby žalovaná zaplatila žalobci a) 86.920,- Kč se "zákonným úrokem z
prodlení" ve výši 7,05% p.a. z částky 86.920,- Kč od 1.6.2013 do zaplacení a
žalobci b) 33.015,- Kč se "zákonným úrokem z prodlení" ve výši 7,05% p.a. z
částky 33.015,-Kč od 1.6.2013 do zaplacení. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že
byli zaměstnáni u společnosti PLASTCOM, akciová společnost (dále též jen
"dlužník"), na jejíž majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne
28.12.2011 č.j. MSPH 59 INS 16260/2011-A-27 prohlášen konkurs, a že podnik
dlužníka vydražila ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 23.1.2013 žalovaná,
která se "k okamžiku příklepu stala vlastníkem podniku". Oba žalobci vykonávali
řádně svou práci v podniku i v době po udělení příklepu a dovozují, že žalovaná
je povinna uspokojit jejich mzdové nároky rovněž za období ode dne udělení
příklepu až do 10.4.2013, kdy byl podnik předán žalované. Žalobce a) požaduje
"hrubou mzdu ve výši 86.920,- Kč, resp. čistou mzdu ve výši 66.061,- Kč a
zaměstnanecké odvody na tzv. sociální pojištění ve výši 5.651,- Kč, zdravotní
pojištění ve výši 3.913,- Kč a zálohové platby daně z příjmu ve výši 11.295,-
Kč" a žalobce b) se domáhá "hrubé mzdy ve výši 33.015,- Kč, resp. čisté mzdy ve
výši 27.924,-Kč a zaměstnaneckých odvodů na tzv. sociální pojištění ve výši
2.148,-Kč, zdravotní pojištění ve výši 1.488,-Kč a zálohové platby daně z
příjmu ve výši 1.455,- Kč". Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 5.11.2014 č.j. 30 C
352/2013-113 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit na
náhradě nákladů řízení žalobci a) 49.569,- Kč a žalobci b) 30.452,- Kč, vše k
rukám advokáta Mgr. Jiřího Ostravského. Soud prvního stupně nejprve dovodil, že
žalovaná byla povinna ode dne 23.1.2013 uspokojit nároky žalobců a) a b) z
pracovního poměru, zejména jim poskytnout mzdu za vykonanou práci, neboť podle
ustanovení § 30 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů),
uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na
něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu; jde-li o podnik,
přechází na vydražitele všechna práva a závazky včetně práv a povinností
vyplývajících z pracovněprávních vztahů, oprávnění užívat obchodní jméno
spojené s podnikem, pokud to není v rozporu se zákonem nebo s právem třetí
osoby, a práv z průmyslového a jiného duševního vlastnictví, která se týkají
podnikatelské činnosti vydraženého podniku, pokud to neodporuje povaze práv z
průmyslového a jiného duševního vlastnictví nebo smlouvě o poskytnutí výkonu
těchto práv. Soud prvního stupně současně dospěl k závěru, že "je třeba
akcentovat jednu ze základních zásad pracovněprávního vztahu, a to právo
zaměstnance na spravedlivé odměňování [§ 1a odst. 1 písm. c) zákoníku práce]",
a že "zaměstnanci by neměli být poškození na svých mzdových nárocích jen proto,
že došlo ke změně vlastníka podniku", a žalobě vyhověl, neboť žalobcům na
požadované plnění vznikl nárok. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne
17.2.2015 č.j.
20 Co 37/2015-135 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě
nákladů řízení "před okresním soudem 574,- Kč a i krajským soudem 4.646,- Kč" a
že žalobce b) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před
"okresním soudem 223,- Kč a i krajským soudem 1.807,- Kč". Odvolací soud
dovodil, že předmětem veřejné dražby byla "majetková podstata, kterou v případě
původního zaměstnavatele žalobců tvořila aktiva podniku úpadce, krom všech
peněžních závazků úpadce, které svědčily věřitelům úpadce a které vznikly jak
před prohlášením konkursu, tak ale i po jeho prohlášení v průběhu konkurzního
řízení", že "všechny tyto závazky se uspokojují v rámci insolvenčního řízení" a
že je "nesporné, že mezi ně náleží i mzdové nároky zaměstnanců úpadce vzniklé v
období po prohlášení konkursu". O přechodu práv a povinností při prodeji
podniku ve veřejné dražbě odvolací soud dospěl k závěru, že práva a povinnosti
nepřecházejí na vydražitele již udělením příklepu, neboť "nejprve musí být
uhrazena cena dosažená vydražením"; dokud není cena dosažená vydražením
uhrazena, není vydražitel oprávněn ujmout se předmětu dražby a teprve "až se
ujme předmětu dražby, až je mu předmět dražby předán, stává se osobou zavázanou
ze závazků spojených s prodávaným podnikem". Protože žalovaná nebyla v době do
10.4.2013 zaměstnavatelkou žalobců, není povinna poskytnout žalobcům požadované
plnění. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání. Namítali v první řadě, že odvolací soud "pominul specifickou povahu uplatněných
pracovněprávních nároků ve smyslu ustanovení § 291 odst. 2 insolvenčního zákona
(ve znění před novelou účinnou k 31.12.2013) a specifické povaze podniku jako
věci". Žalobci dovozují, že úprava prodeje podniku v ustanovení § 291
insolvenčního zákona se použije "s ohledem na specifika podniku" také při
zpeněžení podniku ve veřejné dražbě, a že tedy, bylo-li zjištěno, že po
příklepu byla cena dosažená vydražením žalovanou zaplacena, nastala "účinnost
prodeje" ke dni 23.1.2013. Odvolací soud podle žalobců "pominul", že se nejedná
o zpeněžení nemovité věci, ale o podnik jako "specifickou hromadnou věc - ius
generis", a "procesně pochybil", když "nespecifikoval, jaký výrok rozsudku
soudu prvního stupně je napadeným rozhodnutím měněn a který (nákladový) výrok
se ruší". Žalobci navrhli, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu
tak, že se potvrzuje rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po
zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240
odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem
k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 -
posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013
(dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud
to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému
rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu
nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je
dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu
dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že
žalobci a) a b) byli zaměstnáni u společnosti PLASTCOM, akciová společnost, na
jejíž majetek byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28.12.2011 č.j. MSPH
59 INS 16260/2011-A-27 prohlášen konkurs, a že podnik dlužníka vydražila ve
veřejné dobrovolné dražbě konané na návrh insolvenčního správce dlužníka dne
23.1.2013 žalovaná, která dne 22.3.2013 zaplatila cenu dosaženou vydražením a
které byl vydražený podnik dlužníka předán dne 10.4.2013. Žalobci a) a b)
konali práci v podniku dlužníka také v době ode dne 23.1 do 10.4.2013 a
požadují po žalované, aby uspokojila za tuto dobu jejich mzdové nároky. Za
tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů (mimo jiné) významné vyřešení
právní otázky, kdy (v jaké době) přešla na žalovanou práva a povinnosti
dlužníka z jeho pracovněprávních vztahů se žalobci, neboť jen ten, kdo byl
zaměstnavatelem žalobců, byl také povinen platit žalobcům v době od 23.1. do
10.4.2013 za vykonanou práci mzdu, případně uspokojovat jejich další
pracovněprávní nároky. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka dosud nebyla v
rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, Nejvyšší
soud dospěl k závěru, že dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku odvolacího
soudu je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242
o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší
soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k
tomu, že příklep byl v předmětné veřejné dobrovolné dražbě udělen dne 23.1.2013
a že předmět této dražby byl žalované (jako vydražitelce) předán dne 10.4.2013
- podle právních předpisů účinných v té době, zejména podle zákona č. 262/2006
Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009
Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011
Sb., č. 367/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 429/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 385/2012 Sb., č. 396/2012, č.
399/2012 Sb. a
č. 472/2012 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.7.2013 (dále
jen "zák. práce") a podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění
zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního
soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb.,
č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 223/2009 Sb., č. 396/2012
Sb. a č. 399/2012 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do
31.12.2013 (dále jen "zákona o veřejných dražbách"). K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít (z
dosavadního na přejímajícího zaměstnavatele) jen v případech stanovených v
zákoníku práce nebo ve zvláštním právním předpisu (srov. § 338 odst.1 zák. práce). Jedním ze zvláštních právních předpisů, který upravuje přechod práv a
povinností z pracovněprávních vztahů na přejímajícího zaměstnavatele, je zákon
o veřejných dražbách. Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se
rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách -
veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k
předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor
obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě, nebo v
prostředí veřejné datové sítě na určené adrese, s výzvou k podávání nabídek, a
při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde
příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž
veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno
ani nejnižší podání. Byl-li ve veřejné dobrovolné dražbě učiněn příklep,
přechází vlastnictví (nebo jiné právo) k předmětu veřejné dobrovolné dražby na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách); v případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena,
dochází ke zmaření dražby [§ 2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a
vydražitel nenabývá vlastnické (nebo jiné právo) k předmětu dražby (§ 24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Nabyl-li vydražitel vlastnictví předmětu dražby, je dražebník povinen
podle podmínek uvedených v dražební vyhlášce předmět dražby a listiny, které
osvědčují vlastnictví a jsou nezbytné k nakládání s předmětem dražby nebo
osvědčují jiná práva vydražitele vůči předmětu dražby, předat bez zbytečného
odkladu vydražiteli; vydražitel převzetí předmětu dražby písemně potvrdí (srov. § 32 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Jde-li o podnik, předá bývalý
vlastník předmět dražby na základě předložení potvrzení o vlastnictví a
doložení totožnosti vydražitele podle podmínek uvedených v dražební vyhlášce
předmět dražby bez zbytečného odkladu vydražiteli; dražebník je povinen na
místě sepsat protokol o předání předmětu dražby (srov. § 32 odst.2 zákona o
veřejných dražbách), který podepíší bývalý vlastník, vydražitel a dražebník
(srov. § 32 odst.3 větu první zákona o veřejných dražbách).
Nebezpečí škody na
předmětu dražby přechází z navrhovatele na vydražitele dnem předání předmětu
dražby; v týž den přechází na vydražitele odpovědnost za škodu způsobenou v
souvislosti s předmětem dražby (srov. § 32 odst.5 větu první zákona o veřejných
dražbách). Judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
9.9.2011 sp. zn. 21 Cdo 3618/2010, který byl uveřejněn pod č. 27 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2012) již dříve dospěla k závěru, že vydražitel není
oprávněn se ujmout držby předmětu dražby, dokud není cena dosažená vydražením
uhrazena (a tedy do doby, než dojde k přechodu vlastnického práva k předmětu
dražby na základě uděleného příklepu). Uvedený závěr nepochybně vyplývá z
ustanovení § 32 odst. 1 a 2 zákona o veřejných dražbách, která předání předmětu
dražby vydražiteli vážou na předpoklad, že vydražitel včasnou úhradou ceny
dosažené vydražením dovršil tuto složenou právní skutečnost. Současně
samozřejmě nelze pominout zpětné účinky nabytí vlastnického práva vydražitelem
k předmětu dražby již k okamžiku udělení příklepu (na základě dovršení shora
uvedené složené právní skutečnosti) a to, že nabytí vlastnictví vydražitelem
vylučuje, aby mohl být vlastníkem předmětu dražby dosavadní (bývalý) vlastník
(navrhovatel veřejné dobrovolné dražby). Z okolnosti, že vydražitel se nesmí v
období mezi udělením příklepu a uhrazením ceny dosažené vydražením ujmout držby
předmětu dražby, je třeba dovodit, že sice je v tomto období vlastníkem
předmětu dražby, že však jde jen o jakési "holé" vlastnictví, které ho (zatím)
neopravňuje předmět dražby držet, užívat a požívat. Postavení dosavadního
(bývalého) vlastníka v období od udělení příklepu vydražiteli ve veřejné dražbě
do uhrazení ceny dosažené vydražením vůči předmětu dražby lze vyjádřit jako
zvláštní právní vztah (sui generis) vymezený právní úpravou obsaženou v zákoně
o veřejných dražbách, charakterizovaný tím, že vůči předmětu dražby sice není
ani vlastníkem (to vylučuje vlastnické právo vydražitele, byť nabyté se
zpětnými účinky), ani oprávněným držitelem (pro absenci dobré víry, že mu
předmět dražby patří), ba ani jeho detentorem (své právo k předmětu dražby
neodvozuje od vlastníka věci), avšak smí (a musí) předmět dražby ovládat (byť
nikoliv ho držet pro sebe), nese nebezpečí škody na předmětu dražby a součástí
tohoto práva dosavadního vlastníka je také (protože nemůže náležet vydražiteli)
právo požívat plody a užitky předmětu veřejné dražby. Jestliže tedy v uvedeném
období dosavadní vlastník, v souladu se svým právním postavením k předmětu
dražby, nabude plodů či užitků předmětu dražby, nevzniká mu tím bezdůvodné
obohacení, neboť k tomu měl právě popsaný právní důvod. V případě, že byl vydražen podnik, přecházejí na vydražitele - jak
plyne z ustanovení § 30 odst.2 zákona o veřejných dražbách - mimo jiné "všechna
práva a závazky včetně práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních
vztahů".
Vzhledem k tomu, že vydražitel smí vydražený podnik - i když se stal
jeho vlastníkem již "k okamžiku udělení příklepu" - užívat (provozovat v něm
své činnosti a úkoly) teprve poté, co mu byl (způsobem popsaným v ustanovení §
32 odst.2 zákona o veřejných dražbách) předán, je nepochybné, že může vykonávat
práva a povinnosti zaměstnavatele vůči zaměstnancům působícím (pracujícím) ve
vydraženém podniku, včetně možnosti přidělovat jim práci, také až ode dne, kdy
vydražený podnik převzal. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že k přechodu
práv a povinností z pracovněprávního vztahu při veřejné dobrovolné dražbě
provedené podle zákona o veřejných dražbách z dosavadního vlastníka na
vydražitele dochází dnem, v němž byl vydražiteli předán (podle ustanovení § 32
zákona o veřejných dražbách) vydražený podnik. V projednávané věci žalovaná převzala vydražený podnik dlužníka podle
Protokolu o předání předmětu dražby č. N65866 dne 10.4.2013. Protože teprve
tímto dnem přešla na žalovanou podle ustanovení § 30 odst.2 zákona o veřejných
dražbách práva a povinnosti dlužníka z pracovněprávních vztahů k žalobcům,
dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že žalovaná není povinna poskytnout
žalobcům mzdu (a další plnění z pracovněprávního vztahu) za dobu předcházející
převzetí vydraženého podniku. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl
postižen některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229
odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou,
která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud
České republiky dovolání žalobců a) a b) podle ustanovení § 243d písm. a)
o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §
243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1
části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobci a) a b), jejichž dovolání bylo
zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemají právo a žalované v
dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu