21 Cdo 2254/2018-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Dvořákova č. 937/26, proti žalovanému městu Orlová, se sídlem městského úřadu v Orlové-Lutyni, Osvobození č. 796, IČO 002975777, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 35/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. prosince 2017 č.j. 16 Co 122/2017-81, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.12.2017 č. j. 16 Co 122/2017-81 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.5.2018 sp. zn. 21 Cdo 472/2018, ze kterého vyplývá, že při určení výše minimální mzdy pro účely stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 371 odst. 3 zák. práce (§ 271b odst. 3 zák. práce ve znění účinném od 1.10.2015) se vychází z nařízení vlády o minimální mzdě ve znění účinném v době, za jakou je náhrada za ztrátu na výdělku požadována] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu