USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně E. Ž., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. MUDr. Romanem Žďárkem, Ph.D., MBA, advokátem se sídlem v Praze 5, Kotlářská č. 1259/1, proti žalovaným 1) Holte, Mateřská škola na Homolce a. s. - v likvidaci, se sídlem v Praze – Motole, Roentgenova č. 37/2, IČO 29416248, zastoupené Mgr. Hubertem Müllerem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Vídeňská třída č. 896/5, a 2) Základní škole a mateřské škole Bambinárium se sídlem v Řevnicích, Čs. Armády č. 139, IČO 71340866, zastoupené JUDr. Radimem Břenkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická č. 336/28, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodní soud pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 204/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2019, č. j. 62 Co 78/2019-284, takto:
I. Řízení se ve vztahu k žalované 1) Holte, Mateřská škola na Homolce a. s. - v likvidaci, se sídlem v Praze – Motole, Roentgenova č. 37/2, IČO 29416248, zastavuje. II. Dovolání žalobkyně se odmítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radima Břenka, advokáta se sídlem v Praze 5, Lidická č. 336/28.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
V průběhu dovolacího řízení, dne 15. února 2020, byla žalovaná 1) z důvodu ukončení likvidace společnosti vymazána z obchodního rejstříku. Protože tím žalovaná 1) ztratila právní osobnost (srov. § 118 a 185 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) a spolu s ní též způsobilost být účastníkem řízení (srov. § 19 o. s. ř.) a není zde právního nástupce, Nejvyšší soud řízení ve vztahu k žalované 1) podle ustanovení § 243b a § 107 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. zastavil. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2019, č. j. 62 Co 78/2019-284, není přípustné, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovolatelka nezpochybnila závěr odvolacího soudu, že „otázku neplatnosti rozvázání pracovního poměru soud posuzuje k okamžiku a se zřetelem na okolnosti, které tu byly v době, kdy k napadenému právnímu jednání došlo“, který je ostatně v souladu s konstantní judikaturou (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1573/2004, uveřejněného pod č. 59 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 829/97, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3713/2018), nemají význam úvahy dovolatelky o tom, zda nakonec skutečně došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, neboť pro posouzení výpovědi jako platného právního jednání je rozhodující, že v době jejího doručení bylo rozhodnuto o zrušení žalované 1) jako zaměstnavatele žalobkyně, čímž byl naplněn důvod výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce, a že v době doručení výpovědi ještě ani neproběhlo (nebylo ukončeno) výběrové řízení na nového provozovatele mateřské školky a nebyly dány (neexistovaly) žádné skutečnosti, se kterými zákoník práce spojuje přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 6. 2020
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu